Anna Karenina

Obrazově nádherný film, kde teatrální stylizace, jakkoliv nápaditá, mne po celou dobu rušila. Nakonec to ale byla jindy vážně milá Keira Knightley, kdo pro mne pohřbil celý film těžkým afektem. Po celou dobu jsem měla čas přemýšlet o jiných věcech, o pravé povaze vztahu Tolstého k ženám, o nevěře, o hysterkách, o verzi s Seanem Beanem, kterou bych viděla mnohem raději. Směšný milenec nebo celý film? Prostě ve chvíli, kdy konečně tato fraška skočila, jsem si uvědomila, jak moc lidský a lidsky sympatický byl dík tlumenému herectví Judea Lawa úředník Karenin. (06.01.2013)

Asi první Wrightův film, kde je stylizace nějak motivovaná a funkčně využitá. Ocitáme se na divadle, kde se nadsázka dá přijmout bez výhrad a kde práce s několika plány vyznívá nejen zábavně, ale hlavně přirozeně – jakkoli zcizující se může zdát. Něco víc o Anně knižní i o jiných adaptacích v mé recenzi pro Femag.cz. (04.01.2013)

Wright experimentuje namísto toho, aby se držel konceptu důvtipné a rytmické smršti emocí ala Pokání. Tenhle jeho papundeklově divadelní pokus nemá ty správné grády a díky proměnlivému tempu a i celkovému neslanému nemastnému ladění snímku to ve finále akorát nudí. A to může hrát Keira Knightley jako o život - mimochodem nebýt jí, je to podprůměr. Osudová knižní předloha se dala využít "po staru" asi tak 100x lépe. (28.12.2015)

Čakal som rozhodne viac, ako od Keiry Knightley, tak od filmárov. Knihu od Tolstoja som nečítal, o to viac som bol zvedavý, ale ako som si prečítal, že na tom spolupracovali Britia, mohol som tušiť, že to nebude dobré. Ukecaná snímka, z ktorej si filmári robia srandu, nudné dialógy, výkon Keiry nestál za nič, jedine Jude Law sa mi vo filme páčil. No a vlastne aj Aaron Taylor-Johnson, na to, že mal len 21 rokov. Inak je to už od začiatku nudné a zdĺhavé. Nič moc. Priemer. (09.02.2015)

Mám pocit, že se Joe Wright od doby jeho fantastického debutu jenom hledá. Zkouší nové věci, formálně experimentuje, ale…není to tam. Ty hluboké emoce, které jsem zažíval u ´Pýchy a předsudku´ a částečně i u ´Pokání´, ty u jeho dalších filmů postrádám. Oceňuji jeho odvahu, že v 1. půli pojal staromilný Tolstého román jako dynamický, rozbouřený kus, situovaný z větší části stopáže do divadelního prostředí, kde se v rychlém sledu střídají kulisy a herci se prezentují stylizovanými pohyby (a božsky se na to kouká). Jenže emoce, které se mnou tak mocně zmítaly u sovětské Zarchyho adaptace, tu prostě nejsou, dostatečně nevyplouvají na povrch a slzy v očích se nekonají. Nevím, jestli za to může fakt, že Zarchy přistupoval k Tolstého románu s velkou pokorou, možná větší, než jakou projevil Wright, nebo jestli je hlavním kamenem úrazu skutečnost, že Aaron Taylor-Johnson postrádá to chlapské charisma, ze kterého se ženám podlamují kolena. Odmyslete si ten subtilní knírek a hned čekáte, že Vronský naskočí, spolu se svými středoškolskými spolužáky, na skateboard a Anna Kareninová bude mít velký problém s mravnostní policií, že sváděla nezletilého jinocha. Samotný tragický konec mě pak jen tak lehce, velmi lehce emocionálně líznul a to by se u adaptace tak zásadního románu stávat nemělo. Přesto, s přimhouřením obou kukadel dávám milosrdné 4*, jenom za tu odvahu, kterou Wright projevil, protože tvůrčím experimentům jsem vždy příznivě nakloněn. (05.02.2013)