Šest výstřelů

Tak sme sa dockali. Suverenne najhorsi sucasny videobeckovy reziser natocil konecne priemerny film, ktoreho najvyraznejsim negativom je prestrelena stopaz. Skratit to o polhodinu a urcite by som si ho este niekedy pozrel znova. Lenze je tam dost zbytocnych scen, ktore spomaluju tempo, takze v tejto podobe to raz stacilo. Zapletka je slusna. Evidentne sa snazia zviest na uspechu filmu Taken. Van Damme dokonca exceluje. Vyzera skvele, posobi sympaticky a aj po hereckej stranke je uveritelny. Jednoznacne som mu fandil. Dokonca aj jeho syn je prvykrat znesitelny. Konecne sa nasiel a ulohu Van Dammovho syna dokazal zahrat bezchybne. :-) Holt trenoval na to cely zivot. Dost mizerne posobi ale Van Dammova dcera. Je sice pekna ale v tej jednej scene v ktorej mala predviest drsnu mrchu bola neskutocne trapna. Van Dammova manzelka tam prekvapivo nehra. Divne. Asi nemala cas. :-). A akcne sceny? No tu uz ide do tuheho a ukazuju sa Barbarashove limity. Ich prevedenie je solidne, ale natocene su divne. Barbarash dost nekonzistentne striha. Nie su sice uplne chaoticke, ale miestami to vyzera, ze ma Van Damme 4 nohy 3 ruky a aspon 2 bimbasov. Ale rozpocet nepusti, takze ich vela nie je a na akcny film sa tam fakt prilis keca. Takisto pouzite filtre su tentoraz celkom v pohode a film nevyzera jak keby spadol do hovna jak minuly Barbarashov opus magnum. Vysledkom je slusna jednohubka v ktorej si to Van Damme viditelne uziva, ale ktora neobsahuje jedinu nadpriemernu scenu, ktoru by som mal chut vidiet znova. 5/10. edit. Kvôli cz dabingu s Pomejem som to riskol znova a uz ma prilis nebavil ani dej a akcne sceny ma vdaka chujovemu strihu dost srali. Hlavne preto, ze ich prevedenie nebolo zle, ale chuj Barbarash to dodrbal strihom. 3/10. (10.09.2012)

Barbarash je každým novým filmem blíž k dokonalosti, tím neříkám, že 6 Bullets je kdoví jaký skvost, ale předchozímu filmu jsem dal 4 a tohle je tak 2x lepší. Příběhově a zpracováním to naprosto vybočuje z béčkových vod a tomu, co Van Damme v poslední době natáčel. Jedná se o napínavý krimi/thriler, který podává skutečný obraz o aktuálním dění, co se týče obchodu s dětmi. Mít to tak o 20 mega vyšší rozpočet, mohlo se jednat opradu o špičkový film, ale filmy z východní Evropy nesvědčí nikomu. 5* spíš s recese, jinak bych musel přehodnotit všechny jeho filmy. (12.09.2012)

Řezník JCVD je pro mě nejlepší postavou, co JCVD v 21. století natočil. Výborný, vůbec ne béčkový film, plný slušné akce, která se sice klepe, ale ne zase tolik, zajímavého příběhu a hlavně perfektního zpracování, s čímž si Ernie Barbarash fakt dal fest práci. Film se sice odehrává v Kišiněvě, ale musím říct, že kulisy jsou naprosto boží. Kišiněv vůbec nevypadá špatně a konečně také ve filmu vidím jinou evropskou zemi. Dobře, Moldavané by se mohli rozčilovat, že scénárista z jejich země udělal jedno velké skladiště zčorovaných dětí, který jdou dál na prodej do Ruska, ale ten film byl tak dobře zpracovaný, že i toho by se mohli vyvarovat. Koneckonců, každej zlej člověk, co se ve filmu objeví, je stejně Rus. Nečekaně. Ale ne, opravdu. Tenhle film je skvělej. Kromě JCVD se tu předvedl ještě Joe Flanigan, kterého z Hvězdné Brány mám moc rád a dokonce i syn Jean Clauda - Kristopher Van Varenberg, mi nevadil. Jeden z těch nejlepších filmů JCVD současnosti a musím říct, že se mi v hlavě začíná rodit kultovka. Po Peklu a Az do smrti konečně film, u kterého vím, že se na něj podívám zaručeně víckrát. A co víckrát. Že když bude, budu na něj koukat pořád. Až tak mě potěšil. (06.11.2012)

Ale jo, když bude mít belgický pantáta štěstí na ne úplně triviální „zápletky“ a v rámci béčkového žánru alespoň průměrné režiséry, může nás svými evropskými výlety za levnou produkcí ještě nějaký ten pátek obšťastňovat. Musím přiznat, že zhruba první hodinku jsem si říkal, že tentokrát jde o látku, za kterou se Van Damme nemusí příliš červenat. Ba co víc, třeba úvodní mlátička v bordelu je docela slušná (stejně jako bitka mezi visícím masem) – a to myslím bez ironie a zcela upřímně. Pak se ale základní logika začíná rozpadat, postavy jednají, jako kdyby se přecpali Van Dammeovým prošlým kabanosem, dostáváme se do seagalovských kvalit a úvodní „nadšení“ je bohužel pryč. Přesto bývalý žoldák, nyní vodkou se uklidňující řezník potěší v úctyhodné stopáži mnohem víc, než Jean-Claudovi totální přešlapy z let 1999 až 2006.. (20.09.2012)