Svatyně

Zase jeden ze skvělých italských hororů. Tuhle zvláštní atmosféru, kterou při tom zažívám prostě miluju. Když vstoupíte do toho chrámu, tak přestává okolní svět existovat a vy pocítíte co se tam za celá staletí odehrálo, že tam číhá skryté zlo, které čeká jen na to až ho někdo vyvolá. A to nebude trvat moc dlouho. (03.09.2008)

Jedna velká atmosférická jízda! Potenciál děsu vyvolávající gotické katedrály byl maximálně využit. Soavi v některých scénách pouze naznačuje a nechává na divákovy aby si domyslel co se v určitých chvílích děje. Při sledování se ve mně probudily nevšední pocity. Čekal jsem mnoho ale takovou Italskou nálož rozhodně ne! (07.01.2010)

Fantasy? Tak to si nemyslím, alespoň nevidím hlavní znaky žánru: meč a magie.... Strašidelný horror? Ani ne, ale atmosférický určitě. Přiznám se, že tyhle mírně tajemné filmy z italské produkce prostě miluji! Úvodní scéna s křižáky je naprosto úchvatná, patřičně syrová - nejen useknutá hlava skákající pod kopyty koní, ale především zasypávání masového hrobu, kde očividně nejsou všichni mrtví. Děj přenesený do současnosti má hlavní motiv hledání - co skrývá kostel (nádherná gotická stavba), co značí stupňující se napětí a neklid, odkud se k nám natahují zatím neviditelné pařáty zla a proč... S gore efekty se šetří, což není na škodu. Každopádně scéna se sbíječkou vypadá hodně opravdově, nešťastný pád z okna rovněž. A nejpůsobivější pro mne je monstrum poskládané z živoucích lidských těl....Pravda, Ďábel nevypadá nejstrašidelněji, ale zajímavý je. Občas si říkám, proč právě Italové mají v rámci Evropy tak brutální filmy....národ s tak úžasnou kulturní tradicí! Aha, ale taky národ Caliguly, Nera a dalších hrdlořezů ( bohužel i Mussoliniho)... (16.08.2010)

Je až neskutočné, čo sa do filmu podarilo pretlačiť. Tajomstvá starých katedrál, mystiku, gotickú atmosféru, snovosť, ale aj neskutočné, stále geniálne masky, FX a gore. Prostredie a spracovanie berie dych. Hudba to všetko len podtrhuje. Wau, kde sa takéto veľké, ambiciózne talianske horory podeli? Masterpiece. (25.03.2021)

Pri Soavim je to zložité. Respektíve sám si to robím zložitým kvôli kontextu, v ktorom ho vnímam. Filmy Cemetery Man a Deliria (podľa mňa jeho najlpšie) ho stavajú do pozície atypického hororového revizionistu. Filmy ako Svätyňa (alebo neskoršia Sekta) ho naopak ukazujú ako režiséra, ktorý vie skrátka poctivo napĺňať žáner a divácke očakávania. Svätyňa reprezentuje to lepšie z talianskeho horroru konca 80-tych rokov, je vťahujúca a veľmi atmosférická, Soaviho v prvom rade stále neopúšťa schopnosť budovať veľmi zapamätateľné obrazy a podmazávať snímku výborne padnúcim soundtrackom, ale naďalej budem stáť za jeho viac pravidlám sa vymykajúcimi filmami. Overall, vo Svätyni sa oplatí počkať na jedno z naj kinematografických vyobrazení satana. (31.10.2022)