Lynč

Vskutku hnusný predátor navštěvuje vesnickou babičku, ale vlk to fakt není... Dost se zdráhám nazvat ho člověkem, ale bohužel, je z toho druhu a už od pohledu je tak odporný, že vedle něj Hannibal Lecter vyhlíží jako neškodný skautík. Myslím, že se nenajde divák, kterému by se při sledování tohoto syrově hrůzného snímku neudělal knedlík v krku a zádumčivě nezavzpomínal na Starý (dobrý) zákon. Další nenápadný klenot z polské filmové pokladnice... A ještě někdo by tady měl dostat lopatou, až by zapomněl abecedu. Nějací dobrovolníci? (09.03.2015)

Že Polsko točí dobré filmy, na to jsem si už zvykl. Že Lincz mě zaujme na první pohled, to mi bylo vcelku jasné. Že z filmu budu ale takhle v šoku, to by mě jen tak nenapadlo. Film vlastně pojednává o pravdivém příběhu, který se v jedné polské vesničce stal. Vypráví o tom, jak ten demokratický systém, který si tu všichni vybojovali má své mouchy a člověk proti některým případům nemůže dělat vůbec nic. Na něco ten středověk přeci jen byl dobrej, co si budeme povídat... (17.11.2014)

Na motivy skutečných událostí - Tato propagační nálepka nemusí nutně znamenat, že nám bude vyprávěn silný příběh, že se nám dostane inspirace k přemýšlení o vážném tématu, že budeme nedýchat pod dojmem vzrušující akce; zkrátka že uvidíme dobrý film. Polský Lincz je toho dobrým důkazem, protože je představitelem typické mediální zkratky, která ohlodává kontext na minimum a manipuluje předobrazem tak, aby výsledný syžet odpovídal jakési iluzorní představě ambiciózního autora o "důležitém filmu". Filmový Lincz je napsaný podle mého soudu dost nepřesvědčivě (jakkoli si nedělám iluze o stavu polské policie, justice, médiích a společnosti obecně - tak jako o té české) a k některým klíčovým dějovým momentům není k dispozici žádná indicie (proč?, jak?). Nejdůležitější otázka filmu - jak právo hledí na vraha tyrana a jak je toto právo uplatňováno v praxi - je utopena ve frázích a je víceméně použita pouze k rozdělení stran a rolí. Protože podvědomě cítím, že film neřekl vše o motivech onoho tyrana (viz ty novinové výstřižky), nutně musím toto vnucené rozdělení rolí vnímat nejednoznačně a právníky v daném podání jako karikatury. Téma je to silné, ale i přes perfektní vizuální zpracování jsem z tohoto filmu nakonec dost zklamaný... (11.07.2013)

"Aj wy máte suseda s ktorým si newiete poradiť?..." Po tomto wýbornom poľskom filme bude wáš dotierawý sused wyzerať ako najlepší kamarát. Obzwlášť dobrý casting spôsobil, že by ste tú swiňu, ktorá terorizuje celú dedinu najradšej sami lopatou zabili. Fakt som mal chuť tiež mu jednu jebnuť, takú poriadnu - wychodňarsku...Swojimi ohawnými skutkami i odporným ksichtom si o to koledowal. Ten drzý hajzlík má wšak stále pod sakom priprawenú nejakú mačetu a zaujímajú ho iba "peňonze" a chlast. Aj táto swiňa je wšak človek a zákony platia aj pre pomstiteľow, ktorí už "ZLO" nechceli tolerovať. Film pôsobí weľmi realisticky, herecké wýkony sú bezchybné a nawyše film donúti premýšľať...O nutnosti a spráwnosti zakročiť, o wýške trestu, ne-činosti polície i o tom, či má takéto hovädo práwo žiť...a to nie je málo. Ako bonus (asi za dobrý skutok pomstiteľow) zaznie nádherná hudba, ktorú si wychutnáte popri záwerečných titulkoch. Barzo dobre! 80%. (22.01.2014)

Už zase Je třeba zabít Segala! Tentokrát jde o vizuálně naprosto dokonalého, obstarožního mukla, kterého opravdu snad museli vyhrabat v nějaké třetí nápravné. Neskutečný mazlík! Je s ním sice trochu nuda, ale zapadlé polské vidle jednadvacátého století jsou vykresleny perfektně, až by nejeden z Mrštíků radostně zaplesal. Jednou jsem takhle jel "zkratkou" do Orlických hor a podařilo se mi na vynikajících (odjebal jsem si tlumiče a poloosu) a dokonale značených drogach państwowych nepatrně zakufrovat. Že jsem v prdeli jsem zjistil podle toho, že cesta náhle skončila v kupě hnoje, a když jsem vylezl z auta, abych se zeptal kudy zpět do civilizace, prošla kolem liška a povídá: "Dobrou noc, pane verbal!" Samozřejmě polsky. Hned jsem i poznal, že obyvatelé jsou přátelští a mají cizince rádi! Otylé, neholené, škaredé ženy s vydojenými prsy v socialistických teplácích po pupek začaly kvapně zahánět do polorozpadlých baráků své otrhané, zablácené ratolesti, jejichž oduševnělé výrazy nenechávaly nikoho na pochybách, že otcové jsou s matkami pokrevní příbuzní nebo se rekrutují z řad podvyživeného, domácího zvířectva. Rovněž neholení, zavalití muži, v jejichž obličejích se zračila zářivá inteligence průměrného skotu, čpící měsíc starým potem a samohonkou z pravých otrub, se v zapařených gumácích, které nesundali snad od dob kolektivizace, šouravě blížili mě uvítat. Místo chleba a soli však měli v rukou drobné zemědělské nástroje. No co vám budu povídat! Raději jsem nečekal, až mi pro ukrácení mé dlouhé chvíle radostně předvedou nějaké to folklórní pásmo písní a tanců, vletěl jsem zpět za volant, motor naštěstí naskočil, kvílící pneumatiky po pár proklouznutích přilnuly k mrvě a já mohl přes nejbližší pankejt z toho osmnáctého století prchnout, aniž by mě zlynčovali. (01.11.2012)