Chuť znovu žít

Neoriginální, citově a typy postav vykalkulovaný doják "á la Hallström", přesto tak příjemný, laskavý a krásný. Morganu Freemanovi stačí, aby "tam byl", ani nemusí nic hrát a člověk se hned cítí... nu, příjemně. Tohle slovo totiž zdaleka nejvíc vystihuje tenhle film. Jen si to vemte: máme tu venkov kdesi "na konci světa", dále zahořklého starého spisovatele na vozíčku, co pije z žalu nad smrtí své ženy, dále jsou tu sympatická postarší sousedka se třemi roztomilými holčičkami (tedy jedna z nich je už týnedžerka, co pohrdá svou matkou, než prozří), nechybí ani pejsek, je tu i retardovaný chlapec a to vše na pana zahořklého zapůsobí. Jak asi? Spousta klišé a mouder, tady ale smíchaných způsobem, který mě bavil a který uplynul bez zádrhelů. Rob Reiner zkrátka umí a i z mála dokáže uvařit hodně. (11.03.2014)

Tohle je ten film, který sice plyne pomalu a zdánlivě se v něm nic moc neděje, ale také se vám po několika minutách usadí na tváři příjemný úsměv. Že úsmĕv nezmizí si uvědomíte až při závěrečných titulcích. Na takové filmy je Rainer odborník a já jsem rád, že pořád točí .... Zatímco filmy, které vám dají pouze vizuální zážitek (a zapomenete na ně při cestě z kina) vydělávají desítky a stovky milionů, tenhle film byl rád, když se v návštĕvnosti přehoupl přes stotisícovou hranici ... co na to říct ... (05.12.2012)

Jasně, že to je Reinerova "patetická", a i kdybych tady vyzvrátila všechno, co jsem viděla a slyšela, nebudu spojlerovat, neboť už po deseti minutách ve společnosti "The Magic of Belle Isle" bude každému jasno, přesto jsem se, bez nároku na překvapení, nechala s potěšením unášet příjemně obsazenou letní selankou, protkanou inspirativními dialogy, a i když se děj druhé poloviny tak trochu sekal, aby spolu s pohledem na hodinky doklepal až k posledním předvídatelným událostem, ta vtělená grácie stáří a moudrost na kolečkách, jménem Morgan Freeman, dokázala udržet to sálající lidské teplo až do konce. (02.10.2013)

Film,jehož hlavní hrdina je mi dosti blízký a který má jednu obrovskou díru v logice.Nevěřím,že je možné,aby se člověk s jedinou funkční končetinou dokázal o sebe postarat bez cizí pomoci,natož aby se dostal z postele na vozík,při tom se oblékl a aby mu to zabralo maximálně dvě minuty.Námět,scénář,režie i obsazení jsou ovšem perfektní a s provedením jsem spokojený.V tomto snímku se nedočkáte žádné akce ani napětí,příběh pomalu(ale ne líně) plyne a vyvolává pocit naprostého klidu a pohody,aniž by se v dojemnějších scénách snížil k trapnému patosu.Původně jsem za výše zmíněnou díru v logice udělil tři hvězdičky,ale po dalším shlédnutí jsem se rozhodl,že by to vůči tomuto milému kousku bylo kruté,takže zvyšuji hodnocení na čtyři. (15.08.2016)

"Žena by měla vkročit do místnosti tak jako vy. - Jak to dělám? - Venku je slunečno, jen jemně poprchává. Znáte ten pocit, když zavane teplý vánek přicházející s deštěm? Přesně tak vkročíte do místnosti vy". Tak jako ten příjemný vánek na mě zapůsobil celý film. Jistě, že bych mu vytkla trochu víc sentimentu, předvídatelnost, možná až příliš pomalu plynoucí tempo, ale kdo ví, třeba právě to pomalé tempo se skvělými dialogy bylo to, co zanechalo ve mně ten velmi těžko popsatelný pocit vnitřního uspokojení. 75% (10.03.2013)