A Walk in the Woods

Tyto filmy, kdy se jedinec nebo pár vydává do divočiny, aby zažili nějaké dobrodružství nebo se s čímkoliv vyrovnali mám rád. A i když například na "Útěk do divočiny" s Emilem Hirschem to určitě nemá, i tak se jedná o hodně dobrý film. Tentokrát jsou v hlavních rolích dva kdysi dobří přátelé, jež už se oba nacházejí v pokročilém důchodovém věku. Přesto se vydávají se předalekou pouť po Appalachian Trail. V hlavních rolích se nám představí nestárnoucí Robert Redford, který v 81 letech vypadá na 60 a obtloustlý Nick Nolte, který v 76 vypadá na 85 a navíc mu není absolutně nic rozumět. Konec možná příliš rychlý, přesto mě jejich dobrodružství a Redfordova neústupnost velmi bavili. (19.05.2018)

Jen by mě zajímalo, jestli ten nápad udělat tenhle film měl nějakou souvislost s nedávným Wild. Tak jako tak to na jedno zkouknutí nebylo špatné, musíte si z toho ale odebrat tu drobnost, že tihle dva by ani tak daleko nedošli, na nich se nic neměnilo a to několikrát ke konci špatně doplňované pozadí bylo až příliš do očí, než aby se to dalo přehlédnout. Poznámka: Nolte ještě furt žije, překvapení. (20.08.2016)

Nemám úplně pocit, že by se s filmy podobného ražení roztrhl pytel. Zažil jsem Pouť, pak Divočinu a teď je tu tahle nenápadná Procházka do lesa. Každý z filmů si sice bere jako bernou minci nějakou stezku na našem světě, ale každý se k tomu staví naprosto odlišně, což zrovna u tohoto filmu speciálně, opravdu hodně respektuji. Dva páprdové se rozhodnou na poslední výpravu svého života a kupodivu to není tak moc filozofické, jako spíš humorné. A to je dobře. Ta cesta mě s nimi hrozně bavila. Nick Nolte třeba vypadá, jak kdyby při každém dalším výšlapu měl umřít a Robert Redford pro změnu, jak kdyby měl o dvacet let míň. Každý má něco do sebe a dohromady tvoří skvělou dvojku, která se brodí přírodou, aby nezapomněli na to, na jaké planetě to vlastně žijí. Nemůžu si pomoct, ale už to mi přijde hrozně sympatický. (09.05.2016)

Film A walk in the woods se mi přesně trefil do nálady, proto nemám potřebu rozebírat filmařské kvality a budu jen chválit a snít o podobné bilancující cestě někdy v budoucnu. Nic od Billa Brysona jsem ještě nečetl (hned to napravím) a nebyl jsem zatížený předlohou. Ač vím, že nějaké změny byly, dramatizace byla v pohodě a to, jestli medvěda ve skutečnosti autor potkal, nebo jen slyšel, vlastně není pro vyznění snímku vůbec podstatné. Nevadí mi ani o zhruba dvacet let starší hlavní hrdinové (oproti knize). Naopak to jen opět pomohlo dobrému vyznění filmu. Životní bilancování na podobně dlouhém výletě v lesích zní lépe od sedmdesátníka než od padesátníka. Robert Redford a Nick Nolte mi pasovali do filmu výtečně. Jejich vzájemné popichování a vzpomínky jsem si moc užíval. Dřív jsem pár týdenních výletů jen s krosnou v lesích absolvoval. Při sledování filmu mě nejvíc mě bavila myšlenka, až si to za pár desítek let v důchodu zopakuji, jak u toho budu vypadat? Budu moudřejší, nebo jen tvrdohlavější? Budou mě bolet záda, kolena, nebo už všechno? Jaké bude moje vlastní bilancování a s kým půjdu? Každopádně se už teď na to těším! (30.07.2022)

Přišlo mi to jako milý film, který si nezakládal tolik na cestopisné věrnosti, ale především na pocitech, fungování herecké dvojice a jemném humoru. Celkově vzato všechna úsměvná i dramatická dobrodružství, která cesta hlavním představitelům nachystala, krásně podkreslila atmosféru a film dokořenila tím, co by žádný podobný svého druhu neměl postrádat. Putování po plátně díky všem těmto aspektům neztratilo dynamiku, švih, ani zábavnost. Hvězdu však ubrat musím, a to za samotný závěr. V mých očích se jednalo o příliš rychlý skok, ačkoliv chápavější divák porozumí oné logické posloupnosti a důvodům přerušení, vždycky ale zalituje, když něco příjemného skončí. Na druhou stranu se jednalo o potřebný krok, aby vše nevyšumělo do ztracena. (18.01.2016)