A Walk in the Woods

Na poli takychto filmov vedie suverenne utek do Divociny, a tento film je len jeden z tych slabsich. Nic sa tam dohromady nedeje, len 2 ludia si idu na prechadzku po akejsi turistickej trase kdesi v prdeli v USA. Robert Cervenyford /Brubaker/ ani tuna poriadne nehra, to iste plati aj pre Nolteho /Hotel Rwanda/. Reziser Kwapis mne osobne nehovori nic a dialogy obcas sklzavajua az do podpriemeru : 52 % (17.05.2016)

Zombík a vychlastanej bezdomovec jdou na pěkně dlouhou tůru po emerice a zažívaj přitom.... no vlastně toho ani tak moc neni.Prostě jdou pěknou přírodou a kecaj důchodcovský pindy,občas potkaj nějakou šílenou postavičku nebo medvěda.Žádnej zázrak ale průměrná komédie o dvou dědcích co si chtěj před tim než si pro ně přijde zubatá,dokázat že ještě nepatří do šrotu.Jenom teda Redford vypadá jako odporná slizká mrtvola a Nolte zas jak kdyby před každym záběrem vyžahnul flašku metanolu. (05.03.2016)

Redford na treku? Těšil jsem se hodně, ale asi jsem si od toho napoprvé sliboval víc. Nebo něco jiného. Hlavním problémem byl pro mě Nolte, který bohužel nezraje jako víno. Což by nevadilo, kdybych neměl pocit, že se neustále cpe dopředu,takže na Redforda a vlastně ani na tu Appalačskou stezku už moc prostoru a času nezbývá. Chtělo to druhou šanci, zkusit si to s touhle dvojkou celé vyšlápnout ještě jednou. A podruhé do bylo mnohem lepší. Znal jsem cestu i terén, věděl co mám čekat a přizpůsobil tomu krok. Nakonec z toho byla místy zábavná, místy hořká cesta, na které má každý z té svérázné dvojky svou silnou chvíli, a i když bych byl raději, kdyby Nolte trochu ubral, dalo se to s ním přežít. (09.05.2019)

Bill a Katz, každý tak jiný a přece jsou spojeni něčím těžko hmatatelným, jak tam říká i Bill "něčím, co se nedá ani říct". Já se vrhla na tenhle příběh po hlavě, viděla jsem Emmu Thomson, Roberta Redforda, tak to bylo jasné. Ale nevím jak se stalo, unikl mi Nick Nolte a tady prosím o schovívavost, s ním mám problémy, zkrátka mně v poslední době nesedne. Nicméně jsem to překousla (Bill měl taky co dělat) a šla jsem s nimi tu nepředstavitelně dlouhou trasu "Appalachian Trail". A vůbec toho nelituji, poslouchala jsem ty dva starce, když vedly vážné řeči, ale i hlášky, že jsem se musela smát a některé určitě nezapomenu. Pak nastal okamžik, kdy se dokodrcali na jedno nádherné místo na naší planetě, sedli si na zem a to byl ten moment, kdy mě Nick při vysvětlování Billovi určité neobjasněné věci dostal do stavu, kterému se říká emoce, tam mně vyhrkly slzy a já mu jen v duchu říkala....ne... skoro jsem řvala....vydrž! Místo, které zvedlo celý tenhle film o level nahoru. Emma byla už jen bonusem, je stále stejně okouzlující. Do 90 minut se jim tam toho vešlo hodně, co bych ještě ráda vypíchla, ale lepší je podívat se na to osobně a nedat se odradit tak nízkým hodnocením. (13.01.2016)

Nemám úplně pocit, že by se s filmy podobného ražení roztrhl pytel. Zažil jsem Pouť, pak Divočinu a teď je tu tahle nenápadná Procházka do lesa. Každý z filmů si sice bere jako bernou minci nějakou stezku na našem světě, ale každý se k tomu staví naprosto odlišně, což zrovna u tohoto filmu speciálně, opravdu hodně respektuji. Dva páprdové se rozhodnou na poslední výpravu svého života a kupodivu to není tak moc filozofické, jako spíš humorné. A to je dobře. Ta cesta mě s nimi hrozně bavila. Nick Nolte třeba vypadá, jak kdyby při každém dalším výšlapu měl umřít a Robert Redford pro změnu, jak kdyby měl o dvacet let míň. Každý má něco do sebe a dohromady tvoří skvělou dvojku, která se brodí přírodou, aby nezapomněli na to, na jaké planetě to vlastně žijí. Nemůžu si pomoct, ale už to mi přijde hrozně sympatický. (09.05.2016)