Já, padouch 2

"Neboj, podruhý je to vždycky lepší!" řekl mi kdysi kamarád, když jsem se mu pochlubil svou první nocí na dívčím internátu. Tu větu jsem si zopakoval před několika dny v kině a odvážně vlezl do sálu nacpaného malými fakany. Pomyslel jsem si, že jestli "podruhý je to vždycky lepší" bude v tomhle případě znamenat děcko, měl bych honem rychle hodit zpátečku. Jenže to už mi cestu do uličku zatarasila soukromá mateřská školka obložená tak metrákem popcornu a mně nezbylo než zůstat. Jóóó, vážení... Když pak na konci ta drobotina vyběhla tancovat pod plátno ke scénce u závěrečných titulků, měl jsem sto chutí vyrazit za nima, protože jsem se královsky bavil! Kéž by takhle skvělá, jako dvojka Padoucha, byla bývala i moje druhá noc na intru. To bych se pak totiž toho mýho kámoše nemusel ptát "hele, a co potřetí? To už bude fakt dobrý?" (14.07.2013)

Scrat, Oslík, Dory, ... a Mimoni. To jsou postavičky, díky kterým se vyplatí dívat na mnohé animované filmy, protože už jenom jejich přítomnost je zárukou zábavy. Nicméně i jiné scény z filmového pokračování o padouchovi, který seká dobrotu, mě vážně pobavily - viz různé nápadnice, či "slepička". Příběh je v podstatě prostý, zase dojde na nějaké ty totálně poučné scény a na konci je typický happy end. Ale já jsem se bavil, což je u komedie to hlavní. Zkrátka solidně natočený sequel, který je příjemnou oddychovkou na volné odpoledne. (20.01.2014)

Druhý Padouch se povedl, ale mám určitou obavu o případný třetí díl, protože s větším rozpočtem (i ambicemi) a snahou o přehršli vtípků téměř za každou cenu se jaksi vytratil příběh. V tomhle žánru netřeba trvat na nějaké originalitě, ale aspoň rámcově by "to" smysl dávat mělo. Kjůt Agnes, láskyplná týnka Margo a zoufale jen do počtu jsoucí Edith, budují s naprosto tradičním způsobem praštěnou agentkou Wildeovou sice prostinkou, ale aspoň nějakou zápletku z ranku rodinné zábavy, takže potud dejme tomu. Ale to hlavní, a sice hledání padoucha (ne Padoucha), je opravdu jen sled izolovaně vtipných scének. "Problém" je ovšem v tom, že jsou - samozřejmě hlavně díky Minionům a jejich z x jazyků i nejazyků spatlané řeči - většinou buď hodně srandovní nebo stojí za pozornost z hlediska akčního a parodického. World War Z, ale i Star Wars: Epizoda 2, jsou v některých záběrech naprosto evidentní. Autoři se nicméně na dnes už kultovní Miniony (ano, kultovní, vezměte si ta kvanta "emotikonů", vlastní krátké filmy a zřejmě i připravovaný film vlastní) evidentně spoléhají víc než je zdrávo. A jelikož nechat vedlejší postavičky, aby vykompenzovaly nedostatky toho, co chybí v základní výbavě, je nefér, nemůže Despicable Me 2 dostat víc než jednička, i když asi u nás v rodině nebudeme ode dneška říkat "zmrzlina", ale "gelato";) 70% (06.11.2013)

Ve druhém díle dostávají větší prostor mimoňi a je to určitě znát. Legrace je tím pádem o trošku více, což u těchto animáků pro celou rodinu oceňuji nejvíce. Gru řeší lásku a s ní spojené trampoty. Děj se na první pohled jeví trošku fádně, ale tvůrci jsou hračičkové a tak výsledek jakékoliv scény prakticky nelze dopředu odhadnout. Zatímco Pixar je dětský až hrůza a vystál už solidní díru z toho opakovaného přešlapování na místě. Jiné animované studia umí natočit celkem solidní zábavu pro dospělé. 65% (19.11.2013)

Paradoxně malinko slabší dvojka, kde se náš padouch vrací se svou mini armádou mimoňů, aby tentokrát bojovali proti zlu, dosáhla u diváků větších ohlasů. Já si to opět parádně užil. Malé nedostatky jedničky zde nahradily zase jiné, ale jinak to vyšlo opět nastejno. O hlavní zábavu se opět starají malí žlutí dvoukaloričtí poskoci, kteří jsou bezesporu hlavním tahákem obou dílů. Nezbývá, než vřele doporučit fanouškům animovaných filmů. 90% (17.07.2013)