Vláda

Politika všedního dne a role žen(y) i médií v ní. Je chvályhodné, že se tvůrci nevydali vděčnou cestou mafiánských praktik korupcí prolezlé politiky a ani naivní cestou přikrášlené politiky plné dobrých duší se sluníčkovými zájmy. Politika tu je výsledek zákulisního jednání/kutí piklí nesourodé skupiny, z nichž někteří politiku dělají kvůli záři reflektorů, jiní kvůli moci, jiní jako službu veřejnosti a jiní jsou budižkničemu co nic neumí. A všichni se to snaží dělat tak, aby na svém dobrém bydle vydrželi i pro příští volební období. Běžná epizoda (výjimku tvoří úvodní volební díl) tu vypadá tak, že po celou dobu se tucet postav v interiérech pokoušet najít schůdný kompromis, aby prosadili „tu svou“ a to prostřednictvím tuny dialogů, které jsou mnohdy spíše o tom nevyřčeném než proneseném. Pro našince je to pak o to zajímavější, že se tu řeší podobné vnitropolitické problémy jako v té naší poslanecké kantýně. Když k tomu přičteme, že Lindholm nejen že dosti věrně reflektuje aktuální situaci, ale dokonce je před ní i napřed (hned k několika problémům/událostem, které nastaly v seriálu, došlo následně i v reálu), tak výsledek nelze než doporučit všem, kteří neopovrhnou reálným pohledem do zákulisí něčeho, co se nás sice denně dotýká, ale do čeho zase až tak moc zvenčí nevidíme. PS: Miroslava Němcová musí být skalní fanynka seriálu, když se (značně neúspěšně) snaží v posledních měsících profilovat jako tuzemská kopie zdejší Nyborgové. (05.06.2013)

Mafiánskými praktikami politiků z House of Cards (který rovněž a mnohem lépe atraktivní svět propojil s neméně atraktivním světem médií) jsem teda přesycený nebyl, protože politická kariéra Birgitte Nyborg klouže tak moc po povrchu, až se musí divák nejednou ušklíbnout. Právě dítě Beau Willimona bylo ukázkou vysoké školy scenáristiky, výrazné atmosféry a výborných herců. Tady platí snad jen to poslední. Ale z počátku fajn, rychle se zorientujeme mezi postavami a hlavně sledujeme volební úspěch předsedkyně (fiktivní) strany, jež se navzdory všem očekáváním stane první ženou v čele dánské vlády. Je inteligentní, má vystupování, ale o autoritě či pevných názorech bych fakt nemluvil. Viděna sice jenom polovina PRVNÍ SÉRIE, ale působí jak politický amatér, nechápe koaliční matematiku, tvrdá data se dozvídá z novin, mnohé dialogy působí tak, aby je pochopil i divák novácké tvorby. Navíc každou epizodu řeší jiný problém, takže se nějaká zajímavost či poutavost ještě víc tříští. Zůstává a jednotlivými díly prostupuje (skoro) jen fakt, co dělá funkce předsedkyně s rodinným životem vdané matky, ale i to je podané poměrně naivně a povrchně. K systému novinářské práce bych měl taky nejednu výtku, ale omezím to jen na konstatování, že televize má v rukou exkluzivní odhalení, ale vysílání vypršel čas? Těm 87 procentům za první sérii vůbec nerozumím. Na Dány je to špatně vylouhovaný čaj. (16.01.2024)

Borgen snese porovnávání s House of Cards. Mě to vtáhlo hned od začátku, politický systém v Dánsku je mnohem bližší tomu našemu než ten americký, takže si člověk může říct, že takhle nějak to doopravdy funguje. Oproti HoC má i o něco uvěřitelnější a realističtější vývoj, což se mi líbí. Hlavní hrdinka Birgitte Nyborg se dostane k postu premiérky tak trochu jako slepá k houslím a o to je zajímavější sledovat její přerod z pozitivní postavy, která dělá kompromisy do tvrdé ženy, která prosazuje svou. Cestou musí obětovat přátelství, odsunout stranou rodinu a začít se spoléhat na lidi, kterým nevěří. Pro mě je to jedno z nejuvěřitelnějších dramat o politice, co jsem viděl v seriálech či filmech. Rozhodně mě to zaujalo a slibuju, že se časem dokopu i k tomu, abych se podíval na druhou a třetí sérii. (07.04.2016)

Tenhle seriál je zajímavý už jen tím, že hlavní protagonistkou je žena (i když v Dánsku není žena v politice tak ojedinělý druh jako v ČR). To v čem je ale tento seriál opravdu jiný než obdobné americké seriály je především fakt, že nabízí nejen pohled do zákulisí politiky ale i do zákulisí médii (nejpatrnější je toto ve třetí sérii). I když realita dánské mediální scény v je porovnání s tou českou fakt o něčem jiném.... Ale to srovnání je docela zajímavé. Pro českého diváka pak může být přínosem i to, že dánská politika je stejně jako ta česká založena na koaličním vládnutí a tak jsou pro něho všechny politické tanečky kolem utváření vládních většin a jejich udržování spojené s vytvářením rozličných kompromisů mnohem přístupnější a pochopitelnější, než třeba sledování zákulisí americké politiky. Velkým plusem seriálu je hlavní postava Birgitte Nyborgová ztvárněná velmi sympatickou a charismatickou S. Babett Knudsen. Její postava přitom prochází v seriálu zajímavých vývojem, kdy se z postu premiérky nedobrovolně přesouvá v 3. sérii do pozice opoziční političky tvořící novou politickou stranu (opět další zajímavý styčný bod s politikou u nás, kde mám s různým štěpení stran a utvářením nových politických stran dost zkušeností). Zajímavé je sledovat též rodinný život Brigitte, který se asi logicky nevyhne turbulencím. Hodně silné jsou pak díly v druhé polovině 2. série, kdy si je Birgitte nucena vzít z rodinných důvodů jakési indispoziční volno. Hádám, že něco takového by se v ČR stát nemohlo. Možná i proto máme v ČR tak málo žen v politice... (17.05.2017)

I když s politiky zásadně netančím, tak musím přiznat, že mě tato dánská jízda zcela pohltila. Doslova jsem se zažral do příběhů, které nám tvůrci tohoto seriálu připravili a taktéž jsem se mnoho dozvěděl, jak to v politce chodí. Společně s hlavní hrdinkou Birgitte Nyborgovou, která se náhle a nečekaně stala premiérkou procházíme útrapami a radostmi jejího politického i rodinného života a s přehledem se zavrtáváme občas i nechutnou sondou do zákulisí vnitřních bojů, kterými musela projít. Velké množství leváren, ústupků, pletichaření a zejména házení špíny na její osobu, ať už od politických rivalů, ale zejména od bulvárního tisku uvidíme v tomto seriálu, který je rozdělen do tří sérií a u kterého se člověk fakt nenudí. Vidíme zde dva pohledy na věc jeden je z politického vidění světa a ten druhý následuje ihned vzápětí z pohledu médií, kteří jsou schopni i ten nejmenší problém, který se třeba ani nezakládá na pravdě nafouknout do obřích rozměrů a ještě se tím záškodnicky bavit. Vidíme zde, jak bulvár dokáže zničit životy a ještě ani nepřiznat pochybení, natož se omluvit. Hlavní jsou totiž senzace a po nás, ať přijde potopa. A i když zastávám názor, že volič má být buďto levicový anebo pravicový a ne středový jako v tomto případě, tak mě přesto tento počin bavil a byl jsem trošku zklamán, že když se to zase rozjíždělo na plný pecky, tak to tvůrci ukončili, což byla celkem škoda. Můžeme zde vidět mnoho známých osobností dánského televizního světa, zejména bych připomenul skvělého Sørena Mallinga, který si zahrál šéfa televizního zpravodajství a taktéž ve třetí sérii hostoval méně slavný bratr Madsa Mikkelsena, Lars Mikkelsen, který si zde zahrál ekonoma nově vznikající strany. I když mně politika moc nezajímá a ta středová už vůbec, tak musím dát této záležitosti zasloužených 90%. (05.10.2021)