Imaginaerum

Je to už nějaký ten rok, kdy jsem v televizi poprvé zaslechl skladbu Nemo, kterou tehdy Nightwish prorazili do Evropy. V té době jsem si řekl, že tohle je hudba dělaná pro mě. Žádný hip-hop, žádné disko, ale symfonický rock/metal. Od té doby jsem slyšel všechny skladby a alba snad milionkrát a když se mi naskytla v roce 2008 první možnost jít na jejich koncert do Prahy, neváhal jsem, to samé i v roce 2012. Dodnes je Nightwish má nejoblíbenější kapela, bez ohledu na to, jestli s nimi zpívá operetní Tarja nebo více rocková Anette. Tento film je nutný brát trochu z jiného pohledu. Dřív než film totiž bylo album a teprve od alba se pak odvíjel film. Jednoznačnou výhodou tohoto filmu je tedy hudba, velmi mile mě ale překvapily ty vizuální parádičky, menší kámen úrazu je příběh a jeho vyprávění. Klidně to mohlo mít o 20 minut víc, aby se ten děj rozšířil a lépe převedl na plátno. Určitě na to kouknu ještě několikrát a objevím nějaké skryté nápovědy ohledně děje, ale i tak bych si dovedl představit více vyprávění a méně abstraktního světa. PS 1: Na režisérský debut výborná práce! PS 2: Jako fanda nemůžu hodnotit jinak...doufám, že to chápete :) (21.06.2013)

Nějak jsem čekal buď dark fantasy nebo variaci pinkfloydovské Zdi. Nakonec jsem z toho dosti v rozpacích. Nightwish sice dělali hudbu, jejich písní ale zazní jen několik. Fantazie jakoby se nedostávala. Ve srovnání s Parkerovou The Wall, Russelovým Tommy nebo Sharmanovým Rocky Horror Picture Show je tenhle film bez výrazných nápadů. Vizuál je pěkný, ale bez exploze originality. Příběh poněkud připomíná sentimentální romány typu: jak děti a rodiče cestu k sobě našli, se závěrečným dojákem (ano, uronil jsem pár slz). Autor jistě vzpomínal na své oblíbené filmy Nekonečným příběhem počínaje, přes hororové klauny v čele s To a The Wall konče. Musím říci, že koncert mě bavil neskonale více (viděl jsem v Praze), a proto i očekávání byla daleko větší. Na téma existenciálního dramatu existuje mnoho daleko lepších filmů....škoda, že to nepojali jako strašidelnou pohádku. (08.07.2013)

Zbožňuju Nightwish už spoustu let a Tuomasovy hudební kreace mě pravidelně přivádějí do extáze. Jeho filmová psychofantasmagorie mě však do ničeho podobného nepřivedla. Audiovizuál nezklamal, ale kýčovitý příběh a nedomrlost postav i děje stěží uchvátí racionálnější nátury. Na své si přijdou jen naivní snílci, kteří na konci dojatě doplní všechny díly skládanky, stírajíc při tom nejednu slzičku. Já mám na tváři pouze ruměnec ze studu za své nejprotekčnější hodnocení. Ale co nadělám, hudba je mocná čarodějka. (06.02.2014)

Docela bych si dokázal představit, jak film vyfasuje dvou set milionovej rozpočet, scénář se roztáhne na tři hodiny filmu, režie se ujme Zack Snyder a rozpoutají se orgie jdoucí daleko za hranice naší představivosti. Realita je ovšem jiná. Audiovizuální stránka sice boří diváka do křesla, ale to je tak všechno. Obrovskej potenciál totiž zůstal nevyužitej, nebo spíš tvůrci při jeho zpracovávání skončili na půli cesty, což je škoda, protože jinak je to dílo vskutku zajímavý a nápadů plný. A třebaže skupinu Nightwish nesnášim, jsem přesvědčenej, že coby tvůrce soundtracků bych je miloval. Z mého komentáře se může zdát, že mě Imaginaerum moc nevzalo, opak je však pravdou, jen bych si to doved představit zkrátka větší. Tady ta opulentnost šumí do prázdna. (30.04.2013)

Imaginaerum by NIGHTWISH - ten přívlastek určitě přilákal velkou spoustu fanoušků (co si budu nalhávat, mě taky, i když jinak Nightwish neposlouchám). Ovšem ti pak mohli být trochu zklamaní, protože zde zazní celkově tři písničky + pár fragmentů (stylu: dvě postavy si povídají a v pozadí hraje gramofon "I Want My Tears Back", což ve výsledku jenom ruší), jinak jde o symfonické variace. Zpočátku tripový a smysl moc nedávající výlet do snů (respektive mizejících vzpomínek) umírajícího skladatele se postupně prodchne překvapivou dávkou emocí a ve spojení s povedeným vizuálem a právě tou monumentální hudbou dokáže vykreslit velmi působivé momenty. 7/10 (29.05.2013)