Imaginaerum

Tento film patří k filmům s velkým f. Děj je brán velmi podivně, že si až na konci hlavně uvědomíme, o co zde šlo. Avšak má tak krásnou atmosféru, že u něj vydržíme přikovaní po celou dobu. Nádherně děj dokresluje hudba Nightwish. Už dlouho mě nic tak nedojalo, opravdu nádhera. Doufám, že se Nightwish pustí brzy do dalšího podobného projektu, držím palečky, ať je alespoň tak dobrý jako tento. (05.05.2013)

Na tento film jsem se docela těšil, protože Nightwish patří mezi moje oblíbené kapely. Bohužel jsem docela zklamán, čekal jsem daleko víc, ale pořád to dopadlo líp než Lordů a jejich Temného patra. Vizuálně pěkné (sněhulák se mi líbil i když na Doktorova nemá), hudba bohužel mohla být více využita a příběh trošku víc dotažen. V hodnocení jsem trochu nerozhodný, chtěl bych dát 4*, ale nemám z toho filmu takový pocit. Možná časem změnim názor až se podívám znova, což se rozhodně podívám už jen kvůli Marianne Farley. (24.05.2013)

"I did see that I hear chords again. Without them I stray in this emptiness. Wandering by a distant music through a desert of ashes. Should melody have a color, would the mix pink and red. Always afraid of the fade. fear of silence which may occur. My last memories leave me.. towards the end of a black alley. There is a door in the dark. I struggle to take me through. I hear it clearly now. The sweetest melody created by a human. rises into the room. And where is it forever.. changed from G to E minor." I tak by se dal popsat film, poslední CD Nightwish - Imaginaerum a nebo právě nápad skloubit skladby Imaginaerum a vytvořit pro ně nějaký ten příběh. Děj filmu, který je i přes svou originální stránku(vizuální orgie, živou hudbou atp.) postavený na hudebním CD, není tak EPIC, jako ona samotná hudba. Škodou je, že právě ta hudba nehraje vyšší roli, než tomu ve finále je, protože zůstala poměrně dost nevyužita a možná by film nakonec fungoval i bez občasných hrajících tónů Nightwish, jejich gothic metalu a naopak. Ovšem, bez nich by film teď neexistoval. Fantazie plná snových nápadů, idejí, myšlenkových experimentů, která bohužel vyvrší celkem do prázdna. Důležité pro mě bylo, že stopáž není jen hodinový klip s příběhem(jak tu někdo psal), ale kratší film doprovázený hudbou + plus, že ve filmu vystoupili i samotní Nightwish, k už tak skvělé audio-vizualizaci - Fantazie. 70% (21.05.2013)

Dejte do filmu klauny - stačí na chvíli, tak jako tady - a máte u mě úspěch prakticky zaručený. Ne že bych je nějak zbožňoval, vlastně k nim nemám nijak vyhraněný vztah, ale začalo to mými milovanými Klauny zabijáky z Ameriky, pokračovalo Iglesiovou španělskou invazí v podobě Balady o smutné trumpetě a nyní útočí skrze Imaginaerum už i Finové - prostě se to šíří stejně jako zombie nákaza do celého světa. Ale teď už k filmu. Pokud jsem to správně pochopil, použitá hudba pochází od skupiny Nightwish. Ano, na film jsem se podíval, aniž bych byl jejich fanouškem. Ba co víc, to jedno album, které jsem dohromady kdysi slyšel, se mi vůbec nelíbilo, protože tohle je přesně ten typ hudby, kterou nemám rád. Avšak tady byla hudební složka k mému velkému překvapení poměrně líbivá a to dokonce i skladby se zpěvem, což by mě nenapadlo ani v tom nejdivočejším snu. Nevím, jestli film vznikl jako vizualizace alba, nebo byla naopak hudba vytvořena speciálně pro film, ale nakonec na tom vůbec nesejde (tedy aspoň mně ne). Tak ale teď už vážně k filmu. Imaginaerum má hned několik dalších předností, kvůli kterým stojí za pozornost. Tou nejvýraznější, jež vás praští do nosu už při pohledu na obrázky, je pochopitelně technické zpracování, které boduje i tím, že není použité pouze na efekt, ale má v příběhu své opodstatnění. Pan režisér sype z rukávu téměř bez ustání jeden vizuální nápad za druhým a je radost být u toho. Uznávám, že některé pasáže diváka na zadek neposadí a třeba taková scéna s Louskáčky a dvouplošníkem vypadá jako vystřižená z třetího Crashe Bandicoota nebo přinejlepším třetího Slye Coopera, ale to jsou jen drobnosti a celkově musím vizuální stránku jen a jen chválit. Makabrózní atmosféra (ale možná za to můžou ti klauni) se mísí se snad až dekadentním nádechem (i tentokrát jsou možná na vině oni cirkusoví baviči), do toho se tu objevuje dvojník Steva Carella, jenž na nás vyskakoval ze všech možných trailerů a galerií a který se nakonec svému předobrazu příliš nepodobá a ani cestou netrousí žádné hlášky. Příjemné je, že to není pouze rozpohybovaná reklama na Nightwish, naopak, pokud jejich hudbu tak jako já neznáte, prokoukáte se filmem a ani si jejich přítomnost neuvědomíte. Jo, a abych nezapomněl, má to jenom sympatických 75 minut. (25.04.2013)

Já teda Nightwish neposloucham a ani jsem nevěděl, že si pouštim jejich projekt. Měl jsem tady k tomu poznámku "zajímavá vizualizace (82 minut)" nebo něco takovýho. To mě přinutilo si to asi po 3 letech, co to mam v chci vidět, pustit (hlavně těch 82 minut). No na to, že to je srdcovka hudební hvězdy, to překvapivě funguje! Asi to bude i tim, že to má docela pěknou výpravnou hudbu, která vesměs postrádá zběsilý dupání do kopáků (metal). Spíš než příběh (no tak, je to muzikál...) zaujmou všeljaký obrázkový metafory. Fanoušci jsou asi zklamaný, ale já jsem s tim v pohodě =). (70%) (29.04.2017)