Režie:
Jiří StrachKamera:
Martin ŠecHudba:
Miloš BokHrají:
Ivan Trojan, Jiří Dvořák, Aňa Geislerová, Josef Abrhám, Tomáš Töpfer, Viktor Preiss, Pavel Kříž, Jana Pidrmanová, František Němec, Taťjana Medvecká (více)VOD (1)
Epizody(3)
Obsahy(1)
Třídílný televizní mysteriózní film Ztracená brána je volným pokračováním divácky úspěšného třídílného televizního filmu Ďáblova lest. Hlavními protagonisty detektivního příběhu s tajemstvím jsou znovu Ivan Trojan, Anna Geislerová a Jiří Dvořák. Zatímco první triptych byl spojen s existencí Ďáblovy bible, tento se dotýká záhady unikátního středověkého díla, Voynichova rukopisu. Odkud pochází podivná rostlina? Proč někdo opakovaně vraždí kvůli jejímu jedinému listu? V dramatickém souboji s neznámým vrahem odhalují vyšetřovatelé šokující souvislosti. Usilovně pátrají po tajemném pachateli, aby zastavili zlo. Sami se přitom dostávají do ohrožení. Vyšetřování je plné zvratů a nečekaných komplikací. Kulisy televiznímu filmu poskytnou staré části Prahy, dostaneme se i do spletité sítě chodeb v pražském podzemí, kde se děje cosi nevysvětlitelného. Znepokojivé stopy na místech činu zavedou našeho religionistu Ivana Trojana k Zednářské lóži, ale také na tajemné místo, kde se setká s podivnou bytostí. (oficiální text distributora)
(více)Videa (3)
Recenze (310)
O trošku lepší než pitomoučký Santiniho jazyk. Dívat se na to dá jen jednou, a to proto, abychom se dověděli, co tam Strach o těch zednářích a Židech nacpe. Jinak pár vyšetřovatelů Dvořák-Geislerová mi lezl na nervy tím svým namachrovaným pseudohumorem a blazeovanou pózou (ani jeden z nich dle mého názoru není dobrý herec, Geislerová mimoto působí jako osoba, v níž není snad nic pozitivního, ženského...). Pan herec je i tady Viktor Preiss, Pavel Kříž se velmi dobře hodí do záporné role, dobrá hudba; jinak vše průměr, a poněkud násilné poučování o záhadách... ()
Ta analogie s Šifrou mistra Leonadra a Andělé a Démoni je zajímavě sympatická. Volné pokračování, které je lepší než první film (série), konflikt mezi vědou a vírou (byť v případě Ztracené brány méně výrazný než v A&D), plno odkazů na historické reálie. Napínavé, komplikované, skvěle provázané. A ty některé drobné nedostatky lze hravě odpustit. ()
3/3 Druhá Strachova trilogie podle Vašíčka pracuje s již dobře napsanou paletou postav, se kterou jsou herci velice dobře zžiti z případu Ďáblovi lsti a je tedy radostí s nimi trávit další tři večery. Ztracená brána je situována do nejhezčích míst naší stověžaté matičky Prahy, oko se pokochá exteriéry historického jádra i skvělými historickými interiéry. Zápletka si pohrává s novým prostředím typizovaných židovských postav, které velmi sedí Töpferovi a Křížovi. Novým kódem pro formální uchopení díla byl Strachovi zřejmě konstantní pohyb - ať už herců, kteří stále někam přecházejí nebo vysloveně pospíchají, případně v marginálních chvílích konverzačního stagnování na jednom místě je dynamická alespoň kamera. Dialogy jsou jiskrné, mezi Dvořákem a Geislerovou dokonce chytré a vtipné. Trojan hraje na jistotu, kterou jsem u něho delší dobu postrádala v jeho rolích pro film. Trochu jen zamrzí, že v této době se Geislerová už vzdala svého krátkého platinového účesu a její klasické rezavé vlasy posunuly masku její policistky Lenky trochu jiným směrem, než jakým ji dokázala sehrát ve svém prvním případu. A pokud hlavně ve třetím díle neměla ani strohý nehezký účes, ale hezké rozpuštěné vlasy s kvalitním sestřihem, bylo to jen na škodu celé stylizaci. Škoda, někdy i takové banality jako vzeření herečky mohou udělat hodně. Nicméně souhrnem jsem spokojená a to dokonce tak, že bych snesla ještě jedno setkání tohoto týmu nad dalšími Vašíčkovými záhadami. ()
Jiří Strach začíná být pomalu matador veřejnoprávní televizní zábavy a to na první pohled vypadá na nějakých -náct, takové to hůdě, které si ještě rádo hraje. Přistoupí-li ale divák na pravidla té jeho hry, stráví u televizní obrazovky příjemný nedělní večer, večer plný u nás v republice ještě neokoukaných kamerových filtrů, charismatických tváří a prvoplánového mystéria. Velmi sympatická mysteriózní detektivka, o to víc, že v české kinematografii nemá téměř tradici a pan režisér neměl strach projít po dosud neprošlapaných pěšinkách... ()
Po deseti letech a mnoha reprízách mohu se vší rozhodností napsat, že Ztracená brána je Jirkovo nejlepší populární, nebo chcete-li zábavné dílo (nepočítaje v to pohádky). Potencionální divák je obeznámen už od Ďáblovi lsti, jenomže zde je toho víc nebo je to lepší. Duo Geislerová a Dvořák jsou svými slovními výměnami připomínkou legendárních amerických screwballových komedií, doplňuje je střídmý Ivan Trojan a plejáda spolehlivých hvězd i v malých rolích (Preiss mladší). Tématu odpovídající vizuál je už u Jirky samozřejmostí, Miloš Bok kongeniálně rozvedl svá atmosférická hudební témata a hlavně se zde vzhledem k žánru dočkáme nejzajímavějšího spojení s duchovnem. Tak mě napadá, že je v Bráně ještě o pár věcí míň, než ve Lsti a to míň efektů v závěru a míň Vašíčka, což je vše ku prospěchu věci. Chrám je totiž vždycky uprostřed všeho. ()
Galerie (68)
Zajímavosti (23)
- Po sedmé vraždě přijedou „agenti“ z „finančního ředitelství“. Když přicházejí k detektivům, muž má kravatu normálně, po prostřihu muž zvedá uvázanou policejní pásku a delší část kravaty má přes rameno. Následuje další prostřih a kravatu má opět normálně. (Mydlivoj)
- Režisér Strach zvolil pro vedoucího botanické zahrady jméno Haluzka (Petr Pelzer), což je vtipná narážka na jméno bývalého ředitele Pražské botanické zahrady Václava Větvičky. (sator)
- Kniha „Legenda o velké klenbě a středu myšlenky“, kterou obdrží Runa (Ivan Trojan), byla publikována jako dodatek ke knize významného historika zednářství Julese Bouchera „Zednářská symbolika“ (české vydání Praha: Trigon, 1998). Jde o text spojený se zednářskou tradicí, ale jeho původ není znám. (sator)
Reklama