Gang Story

Gangsterka odkazující kamsi k Melvilleovi ilustruje několika způsoby hlavně to, že se už nikdy nevrátí pohádka [relativního] mládí [francouzské kinematografie]. Retro coby připomínka lepších časů se mi vzhledem k tomu běžně nepříčí. Kdybych ale nebyl vůl, uskutečnil rešerši a došlo by mi, že jméno Olivier Marchal figuruje i v souvislosti s Válkou policajtů, u níž jsem se málem unudil k smrti, asi bych si promítání rozmyslel. Problém s Marchalem je zřejmě osobní. Smrtelně vážný přístup bez špetky nadhledu, oslavování tak dokonale mrtvých hodnot [čest kriminálníků a policajtů], objímající se chlapi v kožených bundách, dokonce i vysokokontrastní kamera laciných béček, servírující masitá sousta opakujících se záběrů drsných tváří ve zpětných zrcatcích úchypně nablýskaných fantomasovských bouráků, mě nebaví a rozesmívá, nikoliv v dobrém. Snímek kromě toho ale trpí i objektivními neduhy. Představitel mladého Vidala Dimitri Storoge působí dojmem mladého ruského šlechtice se zálibou v romantické poezii, nikoliv gangtera [nepomáhá ani podoba Ivanu Trojanovi - kukadla jak zrcadla], zápletka je průhledná jako křišťál. Je jasné, že se na dráhu zločinu vydávají jen málomluvné charaktery, ale pár trochu rozvitějších vět bych ocenil, i když pohled opravdového muže vydá samozřejmě za tisíc slov. Jelikož během filmu nebyl co dělat, soustředil jsem se na nudnou, patetickou hudbu zavánějící v osudových pasážích třetí odmocninou Hanse Zimmera. A tak pár jediných prvků, které mne probudily z letargie, představovaly trefné narážky na vulgární policajtský rasismus [hlavní hrdina se honosí přízviskem gitan]. Doma se mi ještě někde válí Strážce zákona, asi na něj nechám dál padat prach. (25.12.2012)

Jestli Francouzi něco uměj, jsou to přesně takovýhle filmy. Příběh o síle rodiny, přátelství a životu v gangu je syrový, opravdový a hlavně dobře zpracovaný. Retrospektiva byla dobrá volba a musím říct, že jsem z tohohle filmu nadšena. Hlavně role Momona se mi líbila. To, že i gangster musí mít svoje zásady, protože jedině tak může přežít ve světě bez zásad. Hodně povedenej snímek. (16.04.2012)

Francouzská gangsterka, která je zajímavá tím, že má dvě paralelní dějové linie - jednu retro sedmdesátek a jednu současnou. Námět je fajn, obsazení solidní ( pan charisma Tcheky Kayro ) a má to i nějakou tu dobrou akci, ale podtrženo sečteno jako celek mi to přišlo, že je to okopírované a má to dost hluchých míst, které mne nevtáhly do děje. (20.05.2018)

Momon si ze všeho nejvíc cení přátelství. Je schopný pro něj obětovat téměř cokoli, i kdyby to mělo znamenat, že opět, po pětadvaceti letech, poruší zákony. Co když ale všechno není takové, jaké se to zdá být? Další pecka od Oliviera Marchala, podpořená vynikajícím výkonem Gérarda Lanvina. Francouzi tenhle žánr prostě umí, což už ukázal Veřejný nepřítel č. 1. (možný spoiler!) Jediné, co mi zkazilo stoprocentní zážitek, bylo podivné sledování policií. V jednu chvíli je na hlavního hrdinu nalepených snad pět aut a v další chvíli, navíc po povedené akci, ho nikdo nehlídá.(konec možného spoileru) Dávám čtyři hvězdy, protože je to možná drobnost, ale mně to vadilo. (speciální poděkování patří uživateli topr harley za titulky) (09.04.2012)

Po hokejovém zápase Česko-Slovensko, který mi vždy působí těžké útrapy, neboť nevím, komu mám fandit, jsem nechal zapnutou STV 1, která již delší dobu vysílá kvalitní evropské filmy se zaměřením na moji oblíbenou Francii. O Les Lyonnais vím delší dobu, jelikož jsem k nim psal i obsah. Francouzské krimi v režii Oliviera Marchala slibuje pořádnou porci zábavy, naturalistických scén a nejspíš nemůže zklamat. Bohužel pro mě jsem se musel potýkat s celotýdenním spánkovým deficitem, takže jsem v první půli filmu párkrát zaklimbal, což mi orientaci v ději příliš neusnadnilo. Ačkoli mám rád prostřihy z minulosti a dvě dějové linie v knihách a filmech, v tomto případě to na můj unavený mozek působilo příliš rušivě, šlo to natočit jinak. Občas jsem měl pocit, že se dívám na mozaiku krátkých příběhů, které mají něco nastínit, ale nic zásadního sdělit. Vzpomněl jsem si hned na Mon père Francis le Belge, kterému jsem vyčítal totéž. Druhá půlka byla už hodně svižná a zbytečně neunavovala prostřihy. Lanvin i Karyo na jedničku. Obecně řečeno, Francouzi zkrátka vždycky uměli natočit výtečnou kriminálku a vysokou kvalitu stále prokazují. (10.05.2014)