Bohemian Rhapsody

(5x) Nikdy jsem nepatřila mezi vyznavače Queenů. Jejich hudba byla pro mne synonymem pro filmového Highlandera a když se zmínilo jméno Freddie Mercury, vybavil se mi maximálně duet s Montserrat Caballé. Ale respektuju film, který s takovou samozřejmostí předává tolik energie. Závěrečná půlhodinka z koncertu Live Aid je výborný nápad. Nač komplikovat něco, co funguje? Že byla skutečnost poněkud komplikovanější? O tom by zase mohl být jiný film. (26.07.2019)

Nikdo na světě mě nemůže obvinit z toho, že nejsem fanoušek, protože v životě asi nebyla jiná kapela, která by mě tak strhla jako kdysi v jinošském věku Queen. Nic jiného jsem pár let neposlouchal, hltal písničky, texty, koncerty, četl biografie. Asi proto mi Bohemian Rhapsody přijde jako hodně hajdalácká rešerše z historie, kterou navíc mocně vykastrovali žijící členové kapely. Zůstal tedy jen chatrný příběh zlobivého dítěte a trojice jeho taťků, která se snaží nezvedenou ratolest chránit před zlem v podobě odporné verze Tom of Finland a jeho party teplých kámošů v kůži. Měl to být portrét hluboké samoty, je to jen povrchní a špatně motivovaná sbírka chatrně odvyprávěných historek. Celkem bych přežil, že vše temné (sexualitu, drogy) film odbývá až puritánskými náznaky, kdyby alespoň nabídl víc než sitcomové figury a hodně toporně aranžované scény (opravdu se někdo v roce 2018 spokojí s teatrálně svícenou a highlanderovským songem podbarvenou scénou z AIDS centra? zjevně jo...). Film drží nad vodou skvělý střih a také to, že má rytmus typický pro tenhle typ žánrovek. Na Live Aid je cítit, že to ještě Singera celkem bavilo. U některých scén jsem měl pocit, že režisér buď chrápe, nebo nedorazil. Paradoxem je, že právě pro všechny ty slepé skvrny vznikl dokonalý produkt. Lidem dává génia bez všeho, co na něm bylo outrageous a z Queen zachovává patetickou gloriolu stadionových bavičů. Jen ten Roger byl tak trochu zlobivý sukničkář. Ale však víte, jak to s takovými bývá... (09.11.2018)

Výborný hudební film, ale mizerná biografie. Snad všechny aspekty týkající se orientace jsou tady vyobrazeny jak ten růžový slon v místnosti. Od coming outu přítelkyni přes metaforu s gay barem coby místem nákazy HIV, její zneužití do podoby hnacího motoru pro finální akt až po závěrečnou romanci. Přesně takto navazují gayové vztahy, chodí od dveří ke dveřím a po dvou hodinách strávených spolu se jdou představit svým rodičům. V roce 2018 by si tohle téma zasloužilo citlivější přístup. Takhle je výsledek filmem o tom, jak by se kapela vidět chtěla a né o tom, jaká vlastně byla, protože to by mainstreamový divák nerozdýchal. (30.11.2018)

Jako, asi takhle... po neméně parádních filmovejch flácích/dokumentech o Kurtu Cobainovi, The Runaways, Rayi Charlesovi anebo třeba po Vinylu od HBO, jsem si vždycky nadšeně pořídil hudební alba, ne-li rovnou diskografie od výše vypsaných umělců. V případě Queenů mi teď ale tohle z nějakýho důvodu nehrozí. Tomu filmu totiž chyběla... ehm... no šťáva. Kromě Live Aid, ten byl famózní. Obviously. (22.04.2019)

Oslava hudby. Rámování celého příběhu koncertem neuvěřitelným způsobem funguje. Narvané Wembley hltající každou notu, každý Mercuryho pohyb obklopí diváka a přenese ho ne jen do středu dění, ale i nad něj, kamera létá nad diváky nebo se proplétá mezi nohama kapely i mezi prsty hrajícími na klavír. Singer je formálně brilantní a servíruje detaily na stříbrném podnose a to stále mluvíme jen o rámci. Vznik samotné kapely, nahrávání největších hitů a vztahová dynamika i AIDS jsou pojaté velice funkčně. Snímek nezachází do detailů a je malinko zkratkovitý, což je sice na jednu stranu škoda, ale aspoň nepřekáží hymně o nejlepší kapele na světě. Kdo chce detaily pustí si dokument... Malek je fantastický, ale to i zbytek hereckého ansámblu. Ehm... skvělý soundtrack. (07.11.2018)