Režie:
Gerardo NaranjoKamera:
Mátyás ErdélyHudba:
Emilio KaudererHrají:
Stephanie Sigman, Noé Hernández, Irene Azuela, James Russo, Jose Yenque, Juan Carlos Galván, Miguel Couturier, Lakshmi Picazo, Eduardo Mendizábal (více)Obsahy(1)
Čtvrtý celovečerní snímek mezinárodně úspěšného mexického režiséra Gerarda Naranjy ukazuje, jak se naivní dívčí sen může lehce změnit ve velký problém. Třiadvacetiletá Laura touží po vítězství v soutěži krásy, díky němuž by se z ní stala respektovaná žena. Na cestě za snem se však zaplete do obchodu s drogami a nedobrovolně musí pomáhat násilnému kriminálnímu gangu. Sen se jí splní, ale nedávné drsné události jí stále pronásledují. (Febiofest)
(více)Videa (1)
Recenze (37)
Tihle policajti jsou s náma, můžeme jet.. Naivní kroky mexické dívky rozpoutají její soukromé peklo, ocitá se ve hře bez (pro ni i diváka) jasně stanovených pravidel, když se pokusí udělat krok jiným směrem, než si přejí bossové drogového gangu, je bez trestu vrácená zpět do hry. Úkoly z bodu A do bodu B se ale začínají po čase poměrně zajídat, moc nepomůže ani zneklidňující vizuální stránka (málokdy vidíme celek) nebo velmi přesvědčivá (i v emocionálně vypjatých momentech) představitelka ústřední role. Režisér, sic má podle všeho solidní talent, pracuje s až překvapivě velkou dávkou poloprázdných momentů, situací i charakterů. Asi jsem čekal trochu jiný šálek.. ()
Jak to tak vidím, Gerardo Naranjo nedává nic zadarmo a podané jak na lopatě. Těžce jsem se prokousávala tímhle snímkem, kde se Laura ocitla v nesprávnou dobu a na nesprávném místě. Mnoho se tam nemluví a je opravdu na divákovi, aby zapojil fantazii a spoustu jiných tykadel, aby se v tom občas vyznal. Nicméně i když jsem se potácela od dvojky ke čtyřce, tak dnes dám vyšší ohodnocení, snad právě proto, že celé podání bylo opravdu zvláštní a na Lauru myslím ještě druhý den. Jsem moc zvědavá na remake Miss Bala 2019. ()
Když první polovinu naprosto nechápete, co se děje, kdo je kdo a jaké jsou spojitosti, a není to výsledkem nějaké brutální hry s divákem, ale neschopnosti, něco je sakra špatně! Ne tedy že by druhá půlka byla lepší, ale alespoň začínáme tušit motivace. Jinak hrdinku, která dělala bůhvíjak dlouho, co se jí řeklo, ať to bylo cokoliv, aniž by jakkoli naznačila odpor, odmítám litovat. že nám ji Naranjo předhazuje jako oběť, mě naprosto nezajímá - ona není oběť, je viník. ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $1,479,000▐ Samotný dej nie je zlý ale je to v takom neurvalom prevedení, či s občasným "ako že umeleckými" prázdnými zábermi, že to nemôže nijak zvlášť nadchnúť, pozrieť sa to dá ale nič navrch to nedá. /45%/ ()
Královna krásy. Typická figurka na šachovnici, která se akorát řídí pevně danejma pravidlama. Nic zvláštního. Fascinující je, když se Laura pokusí pravidla porušit (útěky, mlčení ..) ačkoliv přitom polovědomě riskuje život. Tyhle porušení pravidel totiž nejsou nijak potrestaný, figurka je prostě vrácena zpět na šachovnici, bez trestu, bez velkýho vyhrožování a emocí. Její vůle (co je bytí bez vůle) je totálně potlačená. Jako polámaný kolečko ve stroji. Když nemáme náhradní, prostě ho opravíme, nenařežeme mu za to. Za zmínku stojí i ten totální pocit penetrace dobra zlem (tyhle policajti jsou naši, cesta je volná) a naopak (myslím, že ten a ten může být donašeč)... Tenhle pocit frustrace z neschopnosti rozlišit mezi oficiální reprezentací a mafií je nám přece dobře známej, ještě před čtyřma lety vedl Pavel Bém žebříčky popularity (a to to byl prosím člověk u vlády, nikoliv v opozici, což je kritická, vděčnější role, taky se toho míň dá posrat) a dnes je z něj největší gauner pod sluncem. Frustrace pramení z toho, že nejsme schopni se smířit s tím, že nedisponujeme schopností odlišit dobro a zlo a tak v posledku na nás zůstává špína viny. ()
Reklama