Rivalové

Tak jsem doufal, že po druhé kinoprojekci už dokážu napsat nějaký smysluplný komentář, ale stále mi na jazyk nepřichází nic jiného, než chvála. Jediná změna je, že na podruhé se mi Rivalové líbili ještě trochu víc a bez nadsázky vyhrávají soutěž o nejlepší kinozážitek roku. Je až depresivní, že tomu filmu prostě nemohu absolutně nic vytknout. Vše funguje přesně tak jak má, skvěle prokreslené postavy, příběh i dokonalý soundtrack. Ron Howard mě dokázal bezchybnou stylizací prostředí, postav i kamery na dvě hodiny přenesl do sedmdesátých let. Na filmu je především chvályhodné, jak se dokázal vyhnout klasickým stereotypům a klišé většiny sportovních filmů, ani z něj nekape Hollywood. /// P.S. beztak je vtipné, že se Rivalové v zásadě nelíbí jen upjatým ženám a homosexuálům ;) (29.11.2013)

V tomto díle se dělí "film" od opravdového filmu ... Tohle je prostě ... neuvěřitelnej skvost. Zvlášť pro nadšence závodů, pro chlapy, kteří prostě ten adrenalin a soutěživost mají v krvi od přírody. Úžasná věc, ve všech aspektech. Skvělý scény, dialogy, rozdílnost povah závodníků ... Vlastně celý jejich osud jako by psala nějaká vyšší moc. Je jasné, že tam bylohodně přidáno, ale třeba celkový bodový výsledek sezóny 1976 je faktem a to, jak to dopadlo asi nikdo nečekal ... Rivalové opravdu, opravdu až na dřeň ... !! A přitom nakonec došlo k tomu, co každý chlap má v sobě, že největšího nepřítele a rivala ve skrytu duše jistým způsobem obdivuje, závidí mu, cítí s ním a nakonec se někdy stanou přáteli. Scény z nemocnice, mávnutí ruky při posledním závodu v Japonsku a spousta jiných scén mi valily slzy do očí ... Vlastně od chvíle, kdy se začaly snímat závody jako celky, asi polovina filmu ... nabral děj energický, adrenalinový, ale i mega-emocionální rozměr a já pořád brečel... :-) . Technicky,herecky ani jinak nejde tomu filmu vytknout vůbec nic. Vybroušený diamant, který psal sám život. Závěrečné dokumentární záběry obou závodníků tomu dodaly ještě naprostou třešeň na dortu ... (29.12.2013)

Nemůžeš sakra říct, že tohle bylo kultovní F1 barbecue, když vyhrál, když se zas jednou ukázalo, že největší vítězství nezískáš v tom, co děláš, ale v tom, jak a proč žiješ (!!!) Jedno, jestli vyhrál Lauda, protože "neztratil ksicht" a nebo Hunt, protože to dokázal prožít, až na samou hranici. Rush by klidně mohli být pompézní a patetičtí, ale nejsou. Mohli by vám mazat med kolem huby s kupou slowmotions prokládaných snůškou pitomých mouder o životě a skončili by ve stejný prdeli, na který se třeba ještě dneska drbe Renny Harlin. Tady bylo už dopředu jasný, že aby tenhle film vyprávěl, musí mít skvělou kameru, cit pro příběh a Ron Howard si s tím poradil s grácií. Ukočíroval vizuál, vyvážil obě dějový linky a ještě naservíroval vkusně autentickej adrenalin. Dva charaktery a všichni ostatní jen tak do počtu, Thor vyměnil kladivo za overal, ale na kondicionér a trochu laku pro objem nezapomněl, Daniel Brühl skutečně vypadal jako Lauda a Olivia Wilde měla zase ten pohled, pro kterej bych si natlouk hubu už za první levotočivou šikanou. Ale hlavně, ani na chvilku sem neměl pocit, že prožívám nějak zásadně velkej film, že by se mě někdo snažil opít líbivě falešnou frází, že bych se nějak pral s očekáváním, přesto ve mě Rush zvítězil. Skromnej drive, kterej neleze nikomu do zadku, ale rozhodně vás z něj dokáže zvednout. V dobách, kdy formule 1 vypadaly jako litinová vana na kolečkách, kdy se dalo kroutit volantem a nebylo to jak šestisetkilový tamagotchi, měly závody syrový šmrnc, tak jako ho mají Rivalové a proto za mě [final rate: 85%]. WIN THE BEST (!!!) (26.01.2014)

Příběh už snad příliš neuvěřitelný než aby se stal, se vážně stal. A zfilmován byl řemeslně dokonale, přesto jsem zůstal emocionálně chladným. Spoustu diváků vzal, některé ne - včetně mě. Což je za mě tím pádem, bohužel, zásadní palec dolů. "You see the closer you are to death, the more alive you feel, the more alive you are." (28.01.2014)

Formule 1 mi absolutně nic neříkají, a o to více mě překvapilo, že mě film (alespoň v době závodů) dokázal dokonale strhnout. Ty litry napětí a adrenalinu, co mi Howard, Zimmer a spol. v těch chvílích pumpovali do žil, jsem už dlouho u žádného filmu nepocítil. Naštěstí se souboje rivalů přenášely i mimo svět sjetých gum a řevu motorů, dialogové, ale ještě častěji oční výměny obou hrdinů rozhodně stály za to (ostatně hodně výmluvné byly i u Nikiho a jeho ženy). A od začátku do konce jsem věrně fandil Rakušanovi, i když je fakt, že se tvůrcům postupně podařilo sympatie částečně vyvážit, což bylo jedině ku prospěchu věci. Jen ten mírně natahovaný konec mě už tak nenadchl, za něj strhávám půl hvězdy dolů, takže celkově to vidím na slabší plný počet. (20.04.2014)