Slova

„Ten příběh mu nešel z hlavy. Odkud se vzal? Kdo ho napsal? A ta slova, kterým čelil, byla ztělesněním všeho, o co kdy v životě usiloval. A realitou toho, čím se nikdy nestane.“ Co dělat, když v hloubi duše cítíte, že vlak s vaším životem skončil na slepé koleji, nic se nedaří, jak byste si přáli, a najednou úplnou náhodou objevíte něco, co může změnit naprosto všechno? Odoláte pokušení, zachováte se morálně, nebo prostě popadnete nabídnutou příležitost za pačesy? Protože chlubení se cizím peřím je jedna věc, založit si na tom prakticky celou svou novou existenci pak druhá…Líbilo se mi to. Nejde o nic komplikovaného ani dějově překvapivého, přesto jsem se bavil a těšil se, až dojde na konfrontaci, jakkoliv zdánlivě zbytečnou vzhledem ke starcově motivaci. Přišlo mi spíš naivní to, jak se zachovalo Dora, ale budiž. Film mi rychle utekl a já má mu rád přiklepnu slušné 4*. „Jsi velmi talentovaná, Daniello. Ale v určitou chvíli se musíš rozhodnout mezi životem a fikcí. Jsou si velmi blízké, ale nikdy se neprotnou. Jsou to 2 velmi rozdílné věci.“ (06.09.2020)

The Words nabízí vytříbený vizuál v podobě dokonale zabaleného, luxusního dárku, na jehož výzdobě se podílí především krásné tváře hlavního partnerského dua, Bradleyho Coopera a Zoe Saldany. K nim by se mohla směle přidat i "Thirteen" Olivia Wilde, která svým kočičím pohledem dokáže svést téměř kohokoliv:) Po herecké stránce to u mě vyhráli Jeremy Irons a J.K. Simmons (sakra, proč tomu chlapovi někdo konečně nedá nějakou pořádnou hlavní roli?:) I když The Words obsahují všechny ty podnětné filozofické rozhovory a moudra o životě, psaní a samotné existenci člověka, měla jsem pocit, že je zde i tak větší důraz kladen na onen vymazlený vizuál. Bradley je krásný chlap, ale když přišlo na scénu s pláčem, či nějaké jiné scény směřující k dramatičnosti, měla jsem často dojem, že působil lehce křečovitě a strojeně. Ale co, hereckou kariéru má v podstatě teprve před sebou a možná do určitých rolí a výkonů musí pouze dospět. Hudba Marcela Zarvose je nádherná. The Words jsou kvalitním snímkem, který kdyby trochu ubral vší té dokonalosti a prvoplánovosti a přidal o trochu více přirozenosti, byl by možná ještě lepší. (22.09.2013)

Realita a fikcia sú k sebe veľmi blízko a nikdy sa nepretnú, ale veľmi blízko sebe je aj nadšenie z filmu na jeho konci a jeho chladnejšie prijatie. Niekedy stačí jedna veta, ktorá môže byť navyše, alebo vám môže ku katarzii chýbať. Rovnako je blízko seba umenie a komercia, tie sa ale pretínajú pomerne často.Výborne scenáristicky vystavaná dráma podľa vzoru "Inception" (ale iba vonkajšou formou), ktorá sľubuje vďaka naleštenému vizuálu historickej časti a dojímavej hudbe pri rozhovoroch so starým spisovateľom silný doják na konci, jej vyznenie je ale skôr chladne artové a preto poriadne neviem, čo si o filme myslieť a prečo sa tvorcovia nepriklonili buď viac k jednému štýlu rozprávania, alebo k tomu druhému. Asi je to tým, že je každá ďalšia rovina príbehu iba prerozprávaná realita, čiže literárne skreslená a zidealizovaná. Veľmi blízko seba sú častokrát aj tri a štyri hviezdy, tento problém ale musím vyriešiť rovnako, ako nám radí Dennis Quaid a musím si jednoducho vybrať. Našťastie sa na rozdiel od neho budem môcť pozrieť do zrkadla aj s pocitom tých štyroch udelených, ku ktorým sa prikláňam vďaka niekoľkým zaujímavým myšlienkam. Úplne sa mi myšlienkovo ponoriť do filmu ale nepodarilo. (22.01.2013)

Občas to díky těm velmi spontánním a otevřeným emocím vypadalo, jako kdyby Anthony Minghella ožil a natočil další ze svých vypiplaných, scénáristicky brilantně zvládnutých a pocitově odzbrojujících dramat. Nestalo se tak, pár slabších momentů se u tvůrčí dvojice Klugman Sternthal našlo (specielně kolem Quaida), ale celkový pocit je naprosto vyjmečný. Po delší době film, který stojí za to a je jiný, než většina ostatních nejen pro ty, co nemají nakoukáno. (08.04.2015)

Nejdříve nenápadný, poté strhující, nakonec nepřekvapivý. Velice slušný snímek o neúspěšném spisovateli, který si úspěch získá až poté co přepíše cizí příběh a začne ho vydávat za svůj nápad. Cooper je čím dál tím více populární a jeho herecká kreace je v tomto případě příjemně minimalistická. Zoe Saldana je spíše na okrasu ale Jeremy Irons jako strhaný stařík exceluje. Jeho vyprávění v parku na lavičce je pro mě nejlepší částí filmu, která mě i donutila film opravdu vnímat a s napětím očekávat, jak film a jeho postavy skončí. O to větší bylo moje zklamání z konce, kde se prakticky nic nevyřeší. Přesto poutavé, velice zajímavé a skvěle zahrané. (20.03.2013)