Slova

Škoda jen, že chování postav v určitých momentech působí mírně přehnaně. Například když se Bradley Cooper rozhodne své ,jistě nesprávné, rozhodnutí napravovat. Nicméně na romantický film přesto povedené a 4 hvězdičky si ode mě zaslouží. Konec filmu je takový poměrně zvláštní a moc mě nesedí k celkovému vyznění filmu. (02.01.2013)

Cooper sa čo to naslzil a tak utrápeného som ho ešte nevidela. Druhá vec je tá, že sa mi do role ne/úspešného spisovateľa veľmi nehodil. Príbeh v príbehu a rozprávanie a rozprávanie, až kým sa nedozvieme ako to vlastne celé bolo. V tomto bode film prestáva byť zaujímavý a šlape tak trochu na mieste. Zostáva však stabilná rovina emócií a všetko ostatné už len smeruje k očakávanému finále. Vo výslednom dojme priemerný film, ktorý neuškodí, neurazí, ani veľmi neobohatí. (11.02.2013)

Čekala jsem více a to mám tento druh artovek velmi ráda. Povrch filmu a celý ten nápad je skvělý, divák vlastně sleduje tři příběhy, které jsou však součásti jednoho, skládá se z několika vrstev a divák postupně odhaluje vrstvu po vrstvě. Řemeslně je vše v naprostém pořádku, režisérské duo má velký cit pro takovou vznešenost, moc příjemná hudba a dobré herecké obsazení. Je to dobře napsané, popis může znít komplikovaně, ale divák se nikdy ve filmu neztrácí, vše do sebe zapadá a dává smysl. Přesto mám z filmu pocit, že se snaží být něčím, čím ve skutečnosti není. V jednotlivých příbězích jsem nenašla nic ohromného, nic co by se mě nějakým způsobem dotklo, síla tohoto filmu možná neměla být ani tak v samostatných příbězích, jako spíše v celku, které tvoří, ale ona ani závěrečná pointa není z těch, u kterých byste si řekli "Wow", takže já si vlastně z filmu nic moc neodnesla. Ani emoce, ani něco, co by příliš dlouho zaměstnávalo mé myšlenky. The Words je film, který má něco do sebe, je to především způsob, jakým je vyprávěn, možná jsem jen nedokázala odhalit to pravé jádro, třeba příště. (22.09.2012)

Jak by řekl Homer Simpson: „Kecy, kecy, samé kecy a kydy..“ Je ironií osudu, jak se premise „když průměrnost ovinou ambice, přicházejí ke slovu klam i sebeklam“ dokonale obtiskla do profilu Klugman-Sternthalovy narativní matrjošky. Konec s odmítnutím náruživé fanynky Olivie si lze vysvětlit i tak, že se protkla fikce s realitou a úlisného spisovatele Quaida dostihla i jiná než tvůrčí impotence.. (07.04.2017)

Těšil jsem se, a to poměrně dost, ale vidím v téhle líbivé látce jen lehce povrchní a vyprázdněnou story á la jak jedna událost ovlivnila další. Hlavní hrdina, který si neustále mne oči, tu posbíral snad všechna myslitelná klišé, která z příběhů o začínajících spisovatelích známe. Jeho nasávání samotné esence života a hledání těch správných slov jsou dramatická asi jako hraní pexesa s pětiletým dítětem. Ne vlastní pílí a talentem nabraná sláva a uznání odstartuje jeho boj s morálkou. Položenou otázku už ale tvůrci za pomoci skřípajících dialogů prakticky nikam neposunou. Vypravěčem příběhu je jiný spisovatel, alespoň jeho rovina je trochu zajímavá. To se nedá říct o té třetí, kterak byl americký voják za druhé světové války vyslaný do Francie, kde se pochopitelně zamiluje. Právě on bude mít v „prvním“ příběhu výraznou úlohu. Možná to vypadá komplikovaně, ale složité to rozhodně není. Možná se tak tváří, ale každou linii tvůrci jen povrchně olizují a diváka jednoduše nestrhnou. Navíc ženskou část publika může naštvat totálně pasivní role žen v příběhu. Jsou jen katalyzátorem mužských kroků a třeba v případě Zoe Saldany je to minimálně škoda. Sympatická výprava a dokonale „čistý“ obraz na tom nic nemění. Pisálek holt možná literární svět dostal do kolen, s tím filmovým to má ale pořádně nahnuté. (10.01.2013)