Kuře na švestkách

Vizuální pecka. A protože dnes ve vyprodaném Artu nedokázali rozlišit mezi pojmy hlasitý a uřvaný, tak vlastně i zvuková. Kamera a stylizace mi trochu připomněla Moulin Rouge, a to je pojem a vzor mnohého. Legrační příběh houslového virtuóza Aliho a jeho chuti umřít, protože už ho to tu nebaví, je pohádkou pro dospělé, parodující leccos, nejhmotněji pak americký burger život ("Novinky" každou chvíli informují o ženě či dívce, která porodila nevědouc, že je v neradostném očekávání). Hraní si s časovou osou kupodivu fungovalo a nikdo nebyl zmatený, ve které době a který osud je zrovna vyprávěn. Festival francouzských filmů 2012, Brno, Art. (25.11.2012)

Kapitoly z Teheránu z let 1925-1958 mapují životní vzlety a pády jednoho virtuóza. Příběh není důležitý, ale láska k filmovému médiu, která se tu zrcadlí v mnoha formálních systémech ať už různorodé animace, stylizace hraného filmu, práce s časovými rovinami a v neposlední řadě s prostřihy na proslaveného Fantoma opery s božským Lonem... dává tušit snový realismus. Nadto jednorukého Jamela Debbouze si nikdy neokoukám a Golshifteh Farahani má nebezpečně dokonalý úsměv. Jedinou chybičkou je, že Mathieu Amalricovi jsem uvěřila ledasco, jen ne jeho sedmnáctileté já. (30.11.2012)

Koukám, že až mezi íránské emigranty na francouzském území pronikla sláva filmu Wese Andersona Taková zvláštní rodinka (2001), aby se tento filmový skvost stal více než inspirací k tomuto plagiátu. Satrapiové nelze upřít mimořádnou vizuální nápaditost. Anderson si rád pohrávà s pestrými barvami, ona se uchyluje ke hře světel a stínů, ve výsledku téměř evokujících černobílou kameru. Vizuálně mistrné dîlo však nemůže zakrýt obrovský nedostatek, čili svoji nepůvodnost. Dokonce i ta legenda o smrti, která dohnala kupce, je notoricky známá. Andersonův původní snímek je mnohem vtipnější, všechny odbočky k vedlejším postavám jsou mnohem vymazlenější a z každého zàběru čiší hravost. Neznám komiks z roku 2008, tskže nevím, zda alespoň tam nepřiznala Satrapiová autorství minimálně námětu Andersonovi, ale film se snaží tvářit, že se jedná o původní dílo. No nejedná. Za velice povedený vizuál jednu hvězdičku dám. V případě přiznání, že se jedná o remake Andersonova původního filmu, by to bylo i na slabší tři, v konkurenci s Andersonem tahle kopie ale prostě nemůže obstát. (02.01.2020)

Hned od začátku víte jak to skončí, dramatická linka je zpřeházená a nefunguje, rádoby vtipné podání to nezachraňuje. CHtěl jsem z kina hodněkrát odejít, protože mě to prostě nebavilo, nenapínalo, emočně nechytalo s postavami se mi nechtělo sžít. Kdyby, alespoň ghlavní hrdina uměl hrát mistrovsky na housle! Ale ani to se nekonalo a žádný koncert z kterého by se dostavila husí kůže se nekonal. To se dostaví, když si pustím na youtube tu moderní houslitsku, která ve sněhu a na ledu, skáče metr do výšky točí se tancuje a přitom všem hraje úžasně na housle a to je panečku něco! Ne tendle divný týpek, který párkrát zavrzá. A když to je film o houslích, tak by měl hrát mocně. Největší radost jsme měl z Jamel Debbouze, který je tam nějméně a hraje nejlépe a bez něj bych asi vážně odešel. (13.12.2012)

Matně si vzpomínám, že komixová předloha mě moc neoslovila (navzdory tomu, že Persepolis se mi líbilo hodně), ale musím říct, že jako film je Kuře docela povedeným kouskem. S hlavním hrdinou můžete sympatizovat, ale od určitého momentu to prostě nejde. Lehká pohádkovost celého příběhu filmu hodně pomáhá, protože jinak by tragičnost příběhu přebila tu trošku komedie, která v něm je, a to by byla škoda. Takže ač je to trochu rozvzdychané a utahané, nemám s tím problém. (16.06.2014)