Kuře na švestkách

Jestli chcete zažít mixáž rúzných žánrů, krásných barev, různě se prolínajícího snění, reality, vzpomínek a vynikajícího Mathieua Amatrice v roli umírajícího houslisty Nassera Aliho, tak je pro vás Kuře na švestkách tím pravým filmem. I když se píše, že je to rodinný film, nejsem si zcela jistá, jestli takhle poeticky pojatý film by byl pro děti pochopitelný. Ale co na mě celou dobu dýchalo zcela jasně, byl fakt, že tvůrci se do tohoto náročného projektu položili celým srdcem a co já osobně chválím je i skvělé zakončení. 75% (09.11.2012)

Koukám, že až mezi íránské emigranty na francouzském území pronikla sláva filmu Wese Andersona Taková zvláštní rodinka (2001), aby se tento filmový skvost stal více než inspirací k tomuto plagiátu. Satrapiové nelze upřít mimořádnou vizuální nápaditost. Anderson si rád pohrávà s pestrými barvami, ona se uchyluje ke hře světel a stínů, ve výsledku téměř evokujících černobílou kameru. Vizuálně mistrné dîlo však nemůže zakrýt obrovský nedostatek, čili svoji nepůvodnost. Dokonce i ta legenda o smrti, která dohnala kupce, je notoricky známá. Andersonův původní snímek je mnohem vtipnější, všechny odbočky k vedlejším postavám jsou mnohem vymazlenější a z každého zàběru čiší hravost. Neznám komiks z roku 2008, tskže nevím, zda alespoň tam nepřiznala Satrapiová autorství minimálně námětu Andersonovi, ale film se snaží tvářit, že se jedná o původní dílo. No nejedná. Za velice povedený vizuál jednu hvězdičku dám. V případě přiznání, že se jedná o remake Andersonova původního filmu, by to bylo i na slabší tři, v konkurenci s Andersonem tahle kopie ale prostě nemůže obstát. (02.01.2020)

Asi nedokážu úplně docenit hloubku a nápaditost tohoto snímku. A to je to přitom téměř přesně můj styl, takový druh filmu, který mě nutí snít a přemýšlet a cítit se hezky. Avšak Kuřeti na švestkách se to bohužel nějak nepodařilo. Je tam plno nápadů, obrázky jsou to hezké a ani námět není k zahození. Tak co je špatně? Jakoby celý film byl jen jakýmsi nastavováním a oddalováním toho hlavního, příběhu lásky, který přijde až v závěru. Těch několik závěrečných minut doprovázených nádhernou hudbou je smyslem celého filmu, k čemu však tak dlouhá předehra? Přiznávám, že být v hlavní roli někdo charismatičtější, asi bych hodnotila jinak. Na dívání je to hezký film, ale do děje mě nevtáhl. (24.08.2013)

Podobne ako v Persepolise tvorcovia nakláňajú tragický príbeh pomocou umeleckého spracovania do roviny, kde z hry svetiel , tieňov a štylizácie rôznych odbočiek vzniká film napriek svojmu smutnému obsahu veľmi zábavný, éterický a odtieňovo (náladovo) bohatší. Práca s náladovými skupenstvami je neodolateľná. V Persepolise hrala prvú gitaru komiksovo-punková drzosť, v Poulet aux prunes hrá prvé husle artová rozprávkovosť s patetickosťou, miernou zasnenosťou. Hudba je život. (18.02.2013)

Už se opakuju, ale Francouzi ví, jak na mě. Francouzská groteska se tu mísí s těžkým existenciálním dramatem tak lehce, že vám ani nepřijde, jak vlastně strašně vážný film jste sledovali. Začátek je zvláštní, typicky francouzský, ale přibližně od poloviny přejde celý snímek do trochu jiné roviny a ten závěr mi naprosto vzal dech. Po celou dobu krajně nesympatický hlavní hrdina dostane během posledních několika minut všechny divákovy sympatie. Víc už neřeknu, to musíte vidět - i kdyby se Vám příběh zdál "divně francouzský", ty kostýmy, barvy a kulisy rozhodně taky stojí za to. Je dis bravo! C'est pitoresque et magnifique... et trés jolie. 90% (04.05.2013)