Vinnetou: Tajemství Stříbrného jezera (E02)

Hodnotit remake Pokladu na stříbrném jezeře je snadné. Je prostě špatný a diametrálně odlišný od dílu předchozího, kde byl vidět alespoň nějaký pokus o kvalitní výstup. Starý film z roku 62 je rozhodně to nejlepší co s Vinetouem vzniklo. Smutné ale je, že v tomto případě se mu tvůrci snad ani nesnažili byť jen konkurovat. Záměr? Je to ale tak do očí bijící a natolik v kontrastu s předchozím dílem na který se koukalo dobře! Řeknete si, že když už nebudou bodovat příběhem, vyberou alespoň krásnou lokalitu, ale co bylo tohle? Kde to proboha natáčeli? Zatímco první díl působil poměrně autenticky, nebo minimálně zapadal do reálií starého Vinetoua, tentokrát vybrali ten nejtuctovější kaňon řeky Cetiny v chorvatsku. Na Plitvice to nemá ani vzdáleně. Ale vždyť dnes jsou filmařské možnosti mnohem větší než tehdy. Jak to shrnout? Druhý díl je smutné ochotnické vystoupení rezignovaného souboru. Za snahu by možná zasloužil tři hvězdy, ale ta tam bohužel nebyla. (17.01.2017)

Druhá nová epizoda se mě opět líbila i přes prostinký příběh. Prostě nové zpracování Vinnetoua má něco do sebe. Překrásné chorvatské scenérie, apačský humor, romantika, návrat do dětských let. V dnešní době samých komiksových blbin už se takové filmy moc netočí. Musím dát opět plný počet nejen abych zvedl tak slabé hodnocení, ale opravdu se mě to líbilo. (15.01.2017)

Poklad na stříbrném jezeře reloaded 2016 za slabší tři hvězdy, protože oproti prvnímu dílu mírný pokles kvality. Co se mi ale líbí je vývoj Old Shatterhanda ikdyž z něho tady udělali zloděje. Zdejší zobrazení cesty k jeskyni s pokladem se mi zdálo věrohodnější než v šedesátkovém zpracování, ale do kytek to posílal zdejší psychopatický záporák s utkvělou představou převtělování, který mne iritoval jako nějaký hysterik. Herbert Lom byl charismatická extratřída o pět levlů výš. (28.07.2019)

Vůbec nepochybuji o tom, že na počátku téhle minisérie stál ušlechtilý záměr přiblížit Mayovy hrdiny dnešnímu divákovi a zároveň i realitě Divokého západu. Ta dnešní realita je ovšem taková, že kdykoli se někdo odhodlá zpracovat již viděný příběh (takže skoro vždycky), filmová studia, potažmo televizní stanice, ze strachu z internetu zplodí produkt bez chuti, v němž je původní vize utopená pod hromadou kompromisů. A tak jsme se dozvěděli, že Sam Hawkens chodil za kur...a (což jsme od jistého věku všichni tak nějak tušili), že Old Shatterhand byl pacifista a ne nepřemožitelný superman, nebo že se Vinnetou rád chvástal. Jenže pak je tu také Nšo-či, která svým oděvem a schopností komunikovat se zvířaty připomíná spíš Sheenu (na rozdíl od ní ale kozy neukáže - konec spoileru), záporák bez charismatu, zato však s psychickou poruchou, nebo provizorní batyskaf, v jehož nevelké vzduchové kapse pokrevní bratři žvaní tak dlouho, že by na to vypotřebovali všechen vzduch z ponorky. Krajina kolem Plitvických jezer je sice pořád krásná, ale pokud má představovat místo z přelomu 19. a 20. století a já ji několikrát za film vidím snímanou z helikoptéry, dvakrát věrohodně to zrovna nepůsobí. Pořád jsem si opakoval, "nečetl jsem to, tohle zrovna ne", jenže když došlo k tomu, že náčelník Apačů, ztělesnění všech ctností, zalhal, definitivně mi došlo, že tenhle Vinnetou nemá nic společného ani s tím filmovým, ani s tím knižním. Abych jenom nehanil, nově pojatý Old Shatterhand/Karel May se mi docela zamlouval, a právě tak i vyobrazení předsudků vůči indiánům, jež byly ve filmech vlastní jen padouchům a postavám, jejichž "srdce byla zaslepena hněvem". To je ale vážně všechno. (16.01.2017)

Příběh, který v roce 1963 spustil doslova vinnetoumánii, si vzali na paškál i současní tvůrci a už od prvních minut je jasné, že se v žádném případě nesnažili původní film kopírovat. Proč také. Rozhodnutí jít si vlastní cestou je to nejlepší co mohli udělat. Stejně jako v předchozím prvním díle nevytvořili z obou postav, tedy z Vinnetoua a Old Shatterhana žádné superhrdiny divokého západu, jak bývalo zvykem, ale obyčejné smrtelníky se svými chybami i možnostmi. Příběh je podle toho také sepsán a tak ať se to někomu líbí nebo ne, takovéto vyznění je realitě daleko bližší. Děj opět doprovází krásné scenérie a líbezná hudba. Naprosto v ničem se netlačí na pilu a naopak se všemu nechává volný průběh. Vznikl tak příjemný odpočinkový film, který si v ničem a na nic nehraje. (15.01.2017)