Mr. Morgans letzte Liebe

Tak těmto filmům já říkám, že jsou snové, protože je vám s nimi nádherně. A tak jako mnohdy i v těch našich snech si podvědomě uvědomujeme, že tohle přece není možné a občas by jste něco vypustili a nebo změnili, tak přesně to jsem cítila s Matthewem a Pauline. Přesto jsem nebyla celou dobu k probuzení, protože jako celek na mě Last love působil moc příjemně a dojemně. V hudební škole jsem se přistihla, že moje nohy stepují v rytmu hudby a vzápětí jsem se zamýšlela nad nesmyslným nedorozuměním mezi otcem a synem, kde mezi oběma proplouvala ta milá víla Pauline se svým prostým a upřímným postojem k životu, potažmo k oběma mužům. Michael Caine byl bezesporu výborný v roli stárnoucího vdovce a určitě měl velký podíl na mém dojmu z celého filmu. Mám takové filmy ráda, kde mě zaujme příběh jako takový a ty mouchy v tom jinak krásném snu klidně ponechám. K tomu ještě Hans Zimmer.....díky..... (02.01.2014)

Tenhle film toho měl dost na srdci i v hlavě, ale na plátno toho moc přenést nedokázal. O jednotlivé situace se jen tak otře a pospíchá, lépe řečeno jde volným krokem, zase k jiným. Postavy přicházejí, odcházejí, jsou naštvané, snaží se usmířit, ale vždy k sobě mají zatraceně daleko. Hádky a sváry jsou jako by prázdné, nikam nevedoucí, zazní zásadní sdělení, ale druhé postavě je to (zdá se) stejně tak nějak jedno. Ani herecky tenhle kus moc nepotěší. Michael Caine už měl výrazně lepší chvíle, půvabu Clémense Poésy jsem si všiml už V Bruggách. Společně jim to sluší, jinak se mi ale nedařilo (u)věřit, sentiment nefungoval, tempo kolísalo. Škoda. (23.11.2015)

Sympatický a většinu stopáže takový ten milý film o podzimu života, který drží nad vodou hlavně tradičně výtečný Caine a půvabná Clémence Poésy. Škoda, že to v poslední třetině začne až přespříliš útočit na emoce a z hlediska chování postav to vlastně i přestane dávat malinko smysl. Jako příjemný film na večer pro všechny generace je to však rozhodně fajn. (09.12.2013)

Plně souhlasím s emmou 53, bylo to moc hezké.O životě, ztrátě blízkého člověka, stárnutí, stesku, ale i drobných radostech.O tom, když děti jsou v Americe a vy v Paříži.O tom, že můžete ve svém životě potkat paprsek, kterým se stala Pauline. A o tom to všechno je....nádherná Paříž s překrásným bytem. Skvělé herectví všech a hezká hudba k tomu, co si přát víc. (14.02.2014)

„Co se stalo, Matthew?!“ - „Zkazil jsem pokus o samoléčbu.“ - „Co to znamená?“ - „Že jsem pozřel příliš tabletek na spaní. Anebo málo. Záleží, jak se na to díváš.“ Režisérka se stejně jako v předešlé Helen může opřít o herce. „Američan“ Caine sice působí britsky, ale hraje výtečně. Casting se vydařil jak v případě Poésy, tak Anderson (i na malém prostoru se až překvapivě vyřádila), jen Kirkův syn byl nesympatický. Líbil se mi ale poměr komedie a dramatu (střídání vážných, emocionálních scén s odlehčenými nijak neruší). Nechybí ani trocha té myšlenkové potravy, zdařilé dialogy a milá, místy křehká, melancholická atmosféra (závěrečná píseň Norah Jones ji přesně vystihla). Jen škoda, že po cca hodině a půl přijde moment, jenž mnohé pokazí, a trochu zazdí i hrdinčinu motivaci, která už tak byla na hraně. Jinak spokojenost, za mě slušné 4*. „Víš, jací jsou chlapi.“ - „Ne, jací jsou?“ - „Všichni stejní. Zírají na tvý kozy a tváří se, že ne.“ - „Doufal jsem, že já takový nejsem.“ - „Ty jsi jinej. Proto jsem s tebou ráda. Zíráš na mě bez důvodu.“ (08.12.2019)