MINDHUNTER: Lovci myšlenek - Série 1

Finchera nemám moc nakoukaného, tak jsem spíš očekával trošku více neuvěřitelnou variaci na téma filozofie/psychologie. Dostal jsem však chirurgicky přesný materiál s úžasnou a velmi ráznou, osobitou režií. Veškeré ty nájezdy kamery směrem ke tváři těch vrahů, když popisují své zvěrstva, anebo když nějaká postava vede dialog, který jakmile je nějako zásadní či podstatný, kolem herce se rozmlží obraz a zaostří se na něj, tim pádem veškeré důležité dialogy naberou na intenzitě. Groff je fantastickej, jeho proměna ze zelenáče, co vyzvídá na paranoidně otupeného aroganta fakt impozantní. Tam kde pro první rozhovor šel jako uhlazený frajírek, v závěru má rozcuchaný vlasy a rudnou mu oči. Jeho parťák je zase ostřílenej veterán a ačkoliv jsou oba odlišní povahově a přístupem, doplňují se výborně. Soundtrack je lahůdkovej a retro look pohlcující. Akční to není vůbec.. důvod proč dávám "jen" čtyřku, je zřejmě pár hluchých míst a bylo to na můj vkus přeci jen takové pomalejší, ale to už je můj problém. (20.12.2017)

Dal jsem si načas, ale konečně mám další netflixovskou pecku za sebou. Produkci jsem příliš nesledoval, viděl jsem sice nějaký ten trailer a seriál mě vlastně začal pořádně zajímat až po prvních nadšených ohlasech. A David Fincher je samozřejmě pořád jeden z nejlepších režisérů současnosti, takže jako jeho velký fanoušek jsem si Mindhuntera logicky nemohl nechat ujít. A rozhodně jsem nelitoval. Atmosféra se nese přesně ve stylu mistrových starších kousků, tedy hlavně Zodiaca a je to jedna velká paráda, ovšem fanoušci něčeho vyhrocenějšího by mohli být zklamaní. Mindhunter je v podstatě jedna velká osmihodinová konverzačka, která se vyplatí dávkovat po dvou dílech (dle složení režisérů) a nepozorného diváka dokáže v klidu uspat. Ti ostatní si však budou užívat neuvěřitelnou chemii a respekt dvou hlavních postav ztvárněnými budoucí hvězdou Jonathanem Groffem a zkušeným harcovníkem Holtem McCallanym. Jejich špičkování patří vůbec mezi to nejlepší, na co lze v seriálové tvorbě koukat a v kombinaci s výborným tempem prakticky všech dílů, správně melancholickou hudbou a vynikajícím soundtrackem podkreslujícím konce jednotlivých dílů se vskutku jedná o strhující dílo, jež můžu s klidem doporučit všem, co to s kinematografií myslí alespoň trošku vážně. Možná mě jen malinko zklamal závěr, který je patrně záměrně zbytečně nevyhrocený a jasně vybaluje karty na další série, přecejen jsem ale čekal tu pomyslnou třešničku na jinak velice lahodném dortu. (13.12.2017)

V polovině série jsem přemýšlel nad 3* a byl sem i celkem zklamanej. Čekal jsem trochu něco jinýho než, že většina seriálu bude postavená na výslechu už odsouzených na úkor vyšetřování v terénu. Ale chápu, že nám tentokrát chtěli naservírovat něco trochu jinýho. Naštěstí poslední dvě epizody dodaly na dramatičnosti a když sem se teď koukl zblízka, tak zrovna ty dvě má nasvědomí Fincher ... něco na tom bude (28.11.2017)

Toto spojení Netflixu a Davida Finchera vyústilo v lahůdku pro každého "fanouška" sériových vrahů a forenzní psychologie. Pomalé, neakční avšak perfektně mrazivé vyprávění, jehož ústředním motivem jsou rozhovory s existujícími sériovými vrahy, jejichž herečtí představitelé jsou do svých rolí neskutečně trefně vybráni. Pokud vám něco říkají jména Edmund Kemper, Richard Speck či Jerry Brudos, přijdete si na své. V podstatě se jedná o sledování historického vývoje profilování sériových vrahů, avšak díky režii Finchera a spol. se jedná o skvělou krimi/ thrillerovou podívanou. Vytkl bych možná až zbytečně velký prostor, který je věnován osobním životům hlavních postav, ačkoli chápu, že tvůrci chtěli mimo jiné ukázat, jak dokáže čas strávený ve společnosti zvrácených zločinců poznamenat lidskou psychiku. Věřím, že slíbená druhá série udrží nastavenou laťku. (20.10.2017)

Odosobněné lokace, chladné barvy, práce s detaily, tlumené emoce, perfekcionismus. Skeptický bůh David Fincher je cítit na sto honů. Co je potřeba k tomu někoho umlátit k smrti? Touha po kontrole, pocit vzrušení, pominutí mysli? Výslechy jednotlivých vrahů mají spád, dialogy odsýpají, napětí graduje. Jenže jednotlivé díly těšily v jednotlivostech, coby celek mi to tolik nechutnalo. Místy monotónní až rozpačité. Tak to prostě je. Ona nepřítomná forma a neosobní pojetí mi jednoduše pro tentokrát nesedly. (08.12.2017)