MINDHUNTER: Lovci myšlenek - Série 1

Brilantní věrohodný seriál o myšlení. Tak to mám rád, tak to miluji, když je ta akce v mozku a nikoliv jen v přestřelkách a bitkách. Zajímavé herecké obsazení, opravdu to není láska na první pohled s těmi herci, na facku jsou občas všichni, zejména ti na straně zákona, nicméně tahle zdánlivá nedokonalost právě funguje jak švýcarské hodinky a celkovému zpracování nelze v podstatě nic vytknout, těším se na druhou sérii. (24.03.2021)

Desetihodinový, fincherovsky precizní procedurál, kde po vzoru Mužů, kteří nenávidějí ženy, není téměř místo pro osobní linie postav. Workoholické drama, v němž každá scéna slouží k získávání informací, se přesně trefilo do boomu současné popularity doku-žánru true crime, který zde fikcionalizuje pro potřeby vyprávění pojednávající o počátcích profilování sériových vrahů a rozpadu osobnosti pod tíhou takové práce. Série nekonečných, precizně strukturovaných výslechů, ovšem mimo historickou zajímavost slouží také k rozehrání komplexní studie lidské psychiky, subtilně aplikované na dvě ústřední postavy. Neskutečně perfekcionistický seriál, v němž se každý detail a náznak počítá, a v němž se velké zjištění dostaví vždy až po vyčerpávajících, obsahově hutných slovních přestřelkách. Nejlepší epizoda: Episode 10 (10) (08.02.2018)

Kriminální žánr je rozmáznuté odvětví v kinematografickém průmyslu, jenž přináší stovky a tisíce takto laděných projektů ročně, přičemž se od sebe odlišují minimálně a slouží jako výplach pro večerní pohodlí pracující obce společnosti. Samozřejmě, pár výjimek se najde a mezi ně se počítá i tato prácička. Projekt Joa Penhalla (scénárista vynikající The Road) vzal pod producentská i režisérská křídla David Fincher, čímž to dostalo nálepku jistoty v kvalitní dílko. A vskutku, tato nálepka nešíří žádnou dezinformaci. Kriminálka, zasazená do konce 70. let, průbojná ústřední dvojice agentů FBI. Zpočátku nic nového neříkající premisa. Jenže tady se na to jde jinak. Zde vyšetřovaní hraje vedlejší roli a dává přednost tomu aspektu, díky jemuž dostal tento projekt oprávněnou pozornost. Profilování sériových vrahů. V žánru nezvyklá věc, hodná k detailnímu prozkoumání. A přesně to seriál nabídne. Znázornění různých archetypů pološílených, psychopatických zabijáků a sociopatů je ohromující, sledovat jejich důvody, pohnutky, způsob myšlení s jejichž pomocí vysvětlují své více či méně hrůzné činy je zajímavé a neokoukané, tedy nenudící a pozornost strhující. Ale pozor, nejedná se o dokument, zde popsané atributy jsou vkusně zdramatizovány. Hlavní postavy jsou v úvodu dobře představeny a následující epizody jsou jejich charakterní rysy vymazlovány a podrobovány přirozenému vývoji. Časové období zasazení kupodivu není cpáno v každém záběru na odiv, naopak, pracuje se s ním jako se všední normálností, tudíž toho divák není hned po pár epizodách přejeden. Fincherova ruka je znát. Pod pozadí dostal režisérkou stoličku na první a poslední dvě epizody, tedy na stěžejní části seriálového média. V prvních dvou zodiacovským stylem vybuduje atmosféru a ukáže tvář, jenž toto dílo ponese. Tedy vážnou, lehce cynicky humornou náladu s příhodnými kapkami mrazivosti. Na to navázal s větší či menší (rozuměj kvalitním, ne špatným) přesností zbytek režisérského ansámblu, aby to na konci Davídek znovu uchopil a vydyndal zbytek svého umu k zhotovení skvělého finále a lákadla na další sérii. To vše je podbarveno vybranou dobovou hudbou, jíž nejvíce využívají a zneužívají právě Fincherovy epizody. Tento projekt není pro každého, na mainstream je to moc utahané a protkané ještě utahanějšími dialogy, pro vyspělejší konzumenty to jest žánrový bonbonek se záměrně nakyslou příchutí. 9/10. (30.07.2019)

Ta vůbec nejslavnější Netflix kriminálka mi dost dlouho unikala, zkusili jsme ji už předloni, abychom se na ni na úkor jiných vykašlali a správný čas nadešel až nedávno. A po první řadě je třeba uznat, že měla být zkouknuta už v době svého uvedení. Neříkám, že mi netrvalo si zvyknout na občasnou nekonzistenci, přeskakování z případu do případu či matení v samotném prostoru a čase, stylisticky a přístupem bez servítek si mě ale Mindhunter rychle zaháčkoval. [viděno na Netflixu] (31.05.2022)

Dal jsem si načas, ale konečně mám další netflixovskou pecku za sebou. Produkci jsem příliš nesledoval, viděl jsem sice nějaký ten trailer a seriál mě vlastně začal pořádně zajímat až po prvních nadšených ohlasech. A David Fincher je samozřejmě pořád jeden z nejlepších režisérů současnosti, takže jako jeho velký fanoušek jsem si Mindhuntera logicky nemohl nechat ujít. A rozhodně jsem nelitoval. Atmosféra se nese přesně ve stylu mistrových starších kousků, tedy hlavně Zodiaca a je to jedna velká paráda, ovšem fanoušci něčeho vyhrocenějšího by mohli být zklamaní. Mindhunter je v podstatě jedna velká osmihodinová konverzačka, která se vyplatí dávkovat po dvou dílech (dle složení režisérů) a nepozorného diváka dokáže v klidu uspat. Ti ostatní si však budou užívat neuvěřitelnou chemii a respekt dvou hlavních postav ztvárněnými budoucí hvězdou Jonathanem Groffem a zkušeným harcovníkem Holtem McCallanym. Jejich špičkování patří vůbec mezi to nejlepší, na co lze v seriálové tvorbě koukat a v kombinaci s výborným tempem prakticky všech dílů, správně melancholickou hudbou a vynikajícím soundtrackem podkreslujícím konce jednotlivých dílů se vskutku jedná o strhující dílo, jež můžu s klidem doporučit všem, co to s kinematografií myslí alespoň trošku vážně. Možná mě jen malinko zklamal závěr, který je patrně záměrně zbytečně nevyhrocený a jasně vybaluje karty na další série, přecejen jsem ale čekal tu pomyslnou třešničku na jinak velice lahodném dortu. (13.12.2017)