MINDHUNTER: Lovci myšlenek - Série 2

Úplně si nerochním v tom, jak autoři nakusujou ty vedlejší linky. Anna Torv je nadbytečná, čtvrtej agent úplně a psychicky vyhrocenou Holdenovu epizodku kopnuli po dvou epizodách do autu. Jenomže když Mindhunter hrábne do strun, nechá promlouvat všechny ty nepochopitelně věrný mukly, je všechno najednou v pořádku. A v posledních epizodách v Atlantě dokonce až někde v nebi. (31.08.2019)

Velmi kvalitní sezona ve znamení stíhání "Atlanta Monstera". Zase pár skvělých rozhovorů (Manson - Herriman), znepokojení a zajímavých vyšetřovacích momentů. Stejně mi nedá si nefňuknout, že mi závěr nedal správný pocit uspokojení (těžko vinit seriál), a že celá vedlejška s Billovou domácí idylkou byla trošku delší, otravnější a tedy lehce zbytečná (pokud se to ještě nějak geniálně nevyvine). Na příště beru i tvrdší materiál. 80% (20.08.2019)

Pozor SPOILERY!!! Rozjezd druhé série je skvělý, Fordova nesympatická kráva (partnerka) naštěstí mizí, projekt dostává lepší zaštítění (více prachů, nový šéf, nové prostory, více zaměstnanců). Nový pánbíčkářský pomocník sice stojí za hovno a je spíš na ostudu, ale co už. Vyšetřování vraždy mladé ženy jejím plačtivým partnerem je výborné a první polovina série vrcholí rozhovorem s vrahounskou celebritou Mansonem, geniálně zahraným Damon Herrimanem. Velký potlesk. Případ v Atlantě dobrej, jen kdyby se nerozvlekl místo na jeden až dva dílyna celou druhou polovinu série. Navíc Billova rodinná štrapác s autistickým mrňousem mi do seriálu přišla tak nějak zbytečná - až tak něj včleněná trochu na sílu. Je tomu věnováno zase trochu moc pozornosti, na úkor scén práce FBI, která nás zajímá samozřejmě víc. Zadržení vraha dětí na mostě je fascinující, bohužel to policejní zoufalství co se děje potom je trochu tristní, stejně jako výslech podezřelého. Ta postava mě trochu zklamala, stejně jako celé vyústění případu. Čekal jsem monstrum, ale ten obrýlený nafoukaný mladíček moc přesvědčivě (na rozdíl od jiných kolegů v seriálu) nevypadá. Pokud takto celý seriál skončí, je to dost smutný konec. (05.12.2020)

Keď som na záver môjho komentára k 1. sérii napísal "sem s druhou sériou a pokojne môže byť aj posledná", ani náhodou som tým nemyslel, že to majú po druhej sérii uťať. Je to škoda, pretože druhá séria už len doklepáva, čo bolo povedané v prvej sérii, extra nové pohľady či výraznejšie posuny neprináša. Chápem to ako nádych (autorský aj pre diváka) pred nášupom, ktorý tvorcovia chystali do ďalších (údajne celkovo piatich naplánovaných) sérií... nateraz (navždy?) zabudnime. (01.12.2020)

„Mám pro vás Mansona.“ Po devíti hodinách strávených s druhou řadou Mindhuntera bych potřeboval dlouhou procházku, skleničku tvrdého alkoholu nebo - jako Holden Ford - pár tabletek valia. Přestože explicitního násilí vidíme snad ještě méně než v první řadě, atmosféra některých scén je díky schopnosti tvůrců probudit naši imaginaci až nesnesitelně intenzivní. Opět jde o dokonale antiklimatickou detektivku a mistrovskou lekci v režírování dlouhých klaustrofobních, minuciózně sestříhaných rozhovorů (jeden z nejlepších, s obětí útoku, nabízí hned druhá epizoda), jejichž dynamika se proměňuje na základě vědomostí a zkušeností jednotlivých mluvčích (černošský detektiv rozumí společenskému vyděděnci líp než privilegovaný Ford, Wendy Carr využívá při výslechu pachatele homofobních vražd skutečnosti, že je lesba...). Škoda určité mechaničnosti těchto dialogů, opakovaně pracujících s tím, že určitá znalost jednoho z vyslýchajících, vyplývající z jeho charakteru/osobní situace, zvrátí vývoj hovoru. ___ Vyprávění se zároveň postupně stále více koncentruje na jeden konkrétní případ (pro který ale jiné rozebírané kauzy poskytují cenný „studijní“ materiál), propojující několik klíčových motivů celého seriálu (z nichž všechny mají zároveň návaznost na zločiny Mansonova klanu, na něž taky dojde řeč) - pronikání násilí do amerických domácností (vraždění dětí/vraždící děti), rasově motivované vraždy, média vytvářející mytologii sériových vrahů a přispívající k tomu, že se jimi pak inspirují další (v tomhle směru je seriál poněkud rozporuplný - na jednu stranu nám jakoby mimoděk předhazuje fakta o BTK a naši touhu dozvědět se o něm podrobnosti záměrně neuspokojuje, současně ale věnuje skoro celou epizodu Mansonovi a Texu Watsonovi, kteří nejsou pro hlavní příběh tak důležití). ___ Vtahující je druhá řady i díky komplikovanějším vztahům mezi hrdiny, kteří mají stále větší problém oddělit své pracovní a osobní životy a vést obyčejné dialogy, během kterých se toho druhého (jako při výsleších) nesnaží přechytračit a potvrdit si tak svou intelektuální převahu. Přestože se ve druhé části seriálu častěji než ve stísněných interiérech pohybují ve volném prostranství a za bílého dne, jejich možnosti, kam v životě pokračovat, jsou naopak stále limitovanější. Pocit uvěznění se zásluhou důkladnější (psycho)analýzy ústřední trojice prohlubuje. ___ Řemeslně a vypravěčsky zatím bez debat kvalitativně nejvyzrálejší a nejvyrovnanější hraný seriál roku... i když kvůli němu zřejmě nějaký čas nebudete schopni poslouchat Petera Gabriela a nemyslet při tom na autoerotickou asfyxii. (18.08.2019)