MINDHUNTER: Lovci myšlenek - Série 2

Druhá série velice povedené první řady pokračuje víceméně tam, kde jsme s Groffem skončili. Druhá série se víc zaměřuje na jeden konkrétní případ, a jako vedlejší linky příběhu se řeší portréty dalších vrahů a sadistů, kterým za mě kraluje rozhovor s Mansonem a členem jeho zfanatizované rodiny. Děj se už tolik nezaobírá soukromím Groffa a víc se zaměříme na McCallanyho. Linka jejich kolegyně Anny Torv mě až tolik nezaujala, ale svým dílem přispěla rozhodně do konkrétních rozměrů určitých výslechů. (20.01.2021)

Nenudil jsem se ani minutu. Hovorů s vrahy ubylo (došlo vlastně jen na Mansona, vraha posedlého psím démonem a krátkým cameem Eda Kempera, ale to se ani tak moc nedá počítat) a víc nic. Vůbec to ale nevadilo. Celá série se soustředí na sériové vraždy dětí v Atlantě (kterých je na konci 30 a vůbec mi nejde do hlavy, proč jsem o tomhle případu nikdy dřív neslyšel) a téma je to více než zajímavé a správně dramatické. Stejně výtečná je i vedlejší zápletka se synem Tenchova syna (pokud náhodou není ještě lepší, než ta hlavní), zato zápletka s lesbickým vztahem policajtky tam je prostě vyloženě jen proto, aby tam něco takového bylo, ale naštěstí to alespoň nijak nerušilo. Nový šéf u FBI je sympaťák. Ve srovnání s první řadou byla ta minulá asi lepší (i kvůli všem těm hovorům), ale tahle je taky skvostná. Mindhunter je sice pomalý seriál a tak nějak si prostě plyne svým tempem, jenže je vtahující a nenudící a to je moc dobře. Rozhodně jeden z nejlepších seriálů současnosti, jsem rád, že to platí i nadále, a v rámci žánru je rozhodně úplně na špici. TOP seriál a už teď se nesmírně těším na třetí řadu. Bylo by nepochopitelné, kdyby nebyla. 95%. (17.09.2019)

Druhá série je dramaturgicky až děsive rozkolísaná záležitost, které buď měla mít 6 dílů anebo alespoň 10. Prvních pět epizod je neskutečně napumpovaných, ve zbylých čtyřech se pak materiál na jeden díl roztahuje ad absurdum a nakonec vyšumí do ztracena. Je tu několik osobnostních dějových linií, které v druhé půlce začnou pomalu mizet, nebo vjedou do slepé uličky, případně se zde nárazově vytrácí důležité postavy atd. Řemeslně pořád slušně udělaná show, ale zároveň docela nečekaná nuda. (19.02.2020)

„Mám pro vás Mansona.“ Po devíti hodinách strávených s druhou řadou Mindhuntera bych potřeboval dlouhou procházku, skleničku tvrdého alkoholu nebo - jako Holden Ford - pár tabletek valia. Přestože explicitního násilí vidíme snad ještě méně než v první řadě, atmosféra některých scén je díky schopnosti tvůrců probudit naši imaginaci až nesnesitelně intenzivní. Opět jde o dokonale antiklimatickou detektivku a mistrovskou lekci v režírování dlouhých klaustrofobních, minuciózně sestříhaných rozhovorů (jeden z nejlepších, s obětí útoku, nabízí hned druhá epizoda), jejichž dynamika se proměňuje na základě vědomostí a zkušeností jednotlivých mluvčích (černošský detektiv rozumí společenskému vyděděnci líp než privilegovaný Ford, Wendy Carr využívá při výslechu pachatele homofobních vražd skutečnosti, že je lesba...). Škoda určité mechaničnosti těchto dialogů, opakovaně pracujících s tím, že určitá znalost jednoho z vyslýchajících, vyplývající z jeho charakteru/osobní situace, zvrátí vývoj hovoru. ___ Vyprávění se zároveň postupně stále více koncentruje na jeden konkrétní případ (pro který ale jiné rozebírané kauzy poskytují cenný „studijní“ materiál), propojující několik klíčových motivů celého seriálu (z nichž všechny mají zároveň návaznost na zločiny Mansonova klanu, na něž taky dojde řeč) - pronikání násilí do amerických domácností (vraždění dětí/vraždící děti), rasově motivované vraždy, média vytvářející mytologii sériových vrahů a přispívající k tomu, že se jimi pak inspirují další (v tomhle směru je seriál poněkud rozporuplný - na jednu stranu nám jakoby mimoděk předhazuje fakta o BTK a naši touhu dozvědět se o něm podrobnosti záměrně neuspokojuje, současně ale věnuje skoro celou epizodu Mansonovi a Texu Watsonovi, kteří nejsou pro hlavní příběh tak důležití). ___ Vtahující je druhá řady i díky komplikovanějším vztahům mezi hrdiny, kteří mají stále větší problém oddělit své pracovní a osobní životy a vést obyčejné dialogy, během kterých se toho druhého (jako při výsleších) nesnaží přechytračit a potvrdit si tak svou intelektuální převahu. Přestože se ve druhé části seriálu častěji než ve stísněných interiérech pohybují ve volném prostranství a za bílého dne, jejich možnosti, kam v životě pokračovat, jsou naopak stále limitovanější. Pocit uvěznění se zásluhou důkladnější (psycho)analýzy ústřední trojice prohlubuje. ___ Řemeslně a vypravěčsky zatím bez debat kvalitativně nejvyzrálejší a nejvyrovnanější hraný seriál roku... i když kvůli němu zřejmě nějaký čas nebudete schopni poslouchat Petera Gabriela a nemyslet při tom na autoerotickou asfyxii. (18.08.2019)

Dvojka má velmi podobnou koncepci a dynamiku jako jednička. Tedy stejně tak své neduhy v podobě několika zbytečných epizod, které pouze slepují širší souvislosti celého příběhu bez nějakého většího impactu. I tak se ale jedná o setsakramentsky pečlivou procedurálku o ohromně zajímavém tématu s několika dnes snad již kultovními scénami (Manson). Závěr inklinuje k tomu, že se dočkáme další série, ale zatím to tak nevypadá. (27.02.2022)