MINDHUNTER: Lovci myšlenek

"Není to snadné. Porcovat lidi je těžká práce. Fyzicky i duševně. Lidé si to neuvědomují." Tak to jsem si taky neuvědomil, takže se tímto omlouvám všem deviantním vrahům. Nicméně trávit čas s úchyly mě prostě nebavilo, což nic nemění na tom, že je to natočený stylově a je to i celkem napínavý. Jen si prostě myslím, že sledování těch, kteří s nadšením souloží s hlavami svých mrtvých matek, přinese pro svět cokoli pozitivního. (29.06.2021)

Formálně, scénáristicky i herecky vytříbená psychoanalytická procedurální detektivka první jakosti. Bude-li tenhle Lovec vražedných myšlenek nadále růst i v dalších sériích (věřím, že ano), mohl by se stát suverénně nejlepším seriálem (nejen) o sériových vrazích všech dob. S01: 85 %; S02: 90 % (31.12.2017)

1.-4. díl nudná pruda, 5.-8. koukatelné, ale žádná hitparáda to taky nebyla, poslední dva díly zase sešup dolů. Fincher se vystřílel v roce 2008 u Zodiaca, dál se jedná pouze o vytěžování ze svého jména. Ostatně i zde si objektivní divák mohl laskavě všimnout, že díly, které točil David byly nejuondanější, režijně slabé, čili fandům jejich nadšení rozhodně neberu, ať si nad ním nadále slintají, však pokud toto měl být seriál roku, je něco hodně špatně. Obsazení a námět- výborné. Výprava, atmosféra- vše už tady bylo, ale budiž, kvalitní. Však pomalé, nezáživné, otravné. Několik zajímavých rozhovorů se sériovými vrahy (velmi dobře zahraných) a semo tamo odporná vražda, kterou agenti pomohli vyřešit. Celkově průměr a ukroucená hlava z krku. (12.08.2019)

Novodobý Sherlock a jeho Watson...tak to ma vážne pobavilo. Seriál určite nezaujme každého, hlavne nie tých, ktorí čakajú nejakú akciu či napínavý príbeh, tento seriál si skôr vychutnajú tí, ktorí dokážu oceniť ten fascinujúci stret validity a reliability s realitou. Osobne na niečo takéto čakám už minimálne dvadsať rokov a musím povedať, že som sa konečne dočkala! (18.11.2017)

I když je Fincher se seriálem spojen „pouze“ jako výkonný producent a režisér čtyř epizod (první dvě a poslední dvě), jeho rukopis je patrný ze všech dílů – chladné barevné tónování, odosobněná prostředí, cynický humor, chirurgicky přesný střih, obezřetné vedení naší pozornosti, symetrické kompozice, skeptický pohled na mezilidské vztahy… (plus řada vizuálních či slovních citací z Fincherových dřívějších filmů). Jen občas si dovolí nějaký stylistický úlet, zpravidla podmíněný dobou, ve které se seriál odehrává, například stíračku nebo střihovou montáž s rozvernou rockovou hudbou. Jeho perfekcionistický způsob inscenování (zejména) dialogových scén, při nichž hraje roli každé přeostření nebo změna pozice kamery a které tím připomínají klinické studie chování pachatelů i vyšetřovatelů, přejali také ostatní režiséři, Andrew Douglas, Asif Kapadia a Tobias Lindholm, takže nebýt úvodních titulků, zřejmě byste ani nepoznali, kdo režíroval kterou epizodu. Společně dokázali látku, které hrozila divadelní strnulost, proměnit ve velmi „filmově“ vypadající počin pro trpělivé a pozorné diváky, který je radost sledovat a analyzovat od první do poslední minuty. Trochu obsáhleji zde. (16.10.2017)