MINDHUNTER: Lovci myšlenek

1. série - 80% - Extrémně hutný zážitek, který je vzhledem k Fincherově účasti přesně takový, jaký jsem očekával. Technicky brilantní, posedlý odbornými technikami a faktickou přesností - a kvůli náladové nevlídnosti vůči hlavním postavám i poněkud antidivácký. Vyšetřování jednotlivých otázek i pocitově nepříjemné rozhovory končí vždy přesně tak, kde teoreticky mají. Na jedinou honičku s vychytralým zlosynem tak můžeme okamžitě zapomenout. Ve chvíli, kdy na mě Holdenův tým vychrlí svoji teorii, je s případem (alespoň na čas) konec a přesouváme se o kapitolu dál. Nic víc, nic míň - a to říkám i s vědomím toho, že se fincheroviny dají dlouze analyzovat a pitvat, ale v tomto případě mi zdejší podněty k zamyšlení přijdou buď triviální nebo až úsměvně vychtěné, viz Wendy a její výlety za kočkou. Celý počin pak stojí a padá s intenzitou konkrétního případu, s mírou prázdnoty v očích vyslýchaného, ale v první řadě s rychlostí, s jakou divák uvěří Jonathanu Groffovi agenta FBI. 2. série - 60% - Jako kdyby se všemi sliby, co nás čeká v dlouho dopředu plánovaných sezónách, odešel i zápal pro věc. Forma se nemá kam dál posouvat, osobní linky Billa a Wendy se objevují poněkud náhodně a v prvním případě i podezřele příhodně a Jonathan Groff nemá snad kromě samotného úvodu co hrát. Navíc se seriál v posledních epizodách dobrovolně vzdává největší devízy, tedy cestování po věznicích, ve kterých se skrývají nepředvídatelné objekty. Odklon k dopodrobna zkoumané sérii událostí v Atlantě bere z Mindhuntera onu hypnotickou originalitu a činí z něj zaměnitelný příspěvek do nyní tolik oblíbeného subžánru "true crime". Nižší hodnocení bych si neobhájil ani sám před sebou, ale natahovaný závěr má na svědomí, že (dočasné?) uložení seriálu k ledu mi udělalo téměř radost. (07.12.2017)

„S kým jste ještě mluvili?“ - „S lidmi, kteří byli obvinění z podobných násilných činů.“ - „Nejsem jako oni.“ - „Ne? Nemyslíte si, že jste spáchal násilné činy?“ - „To sem neřek.“ - „Jak to, že nejste jako oni?“ - „Tamti sráčové jsou blázni.“ Aneb všichni jsou blázni, jen já jsem letadlo…Úvod byl trochu těžkopádný a odosobněný, jak stylem vyprávění, tak přístupem k postavám. Postupně si to ale sedne a rutina (přednášky-řešení případů-výslechy magorů) baví stále víc. Holden s Billem jsou navíc sympaťáci a nemají to lehké. Ostatně, těžko se netahá práce domů, když se vás přítelkyně snaží svést lodičkami, kterými se přímo před vámi uspokojoval vrah, že…Otevřený závěr byl fajn a celou 1. sérii vidím na slabších 5* (navíc to není jen o Fincherovi). Druhá řada je podobná (s pár změnami). Přichází nová vzpruha, nechybí ozvěny minulé série (ty však náhle odezní…asi jediná věc, co se nepovedla), Billovo soukromí hraje větší roli, „neznámého“ už nevidíme pokaždé a „uzavření případu“ tentokrát neznamená nutně i satisfakci. Celkově zůstávám na 5*. (04.08.2019)

Vzhledem k tomu, že další série nejspíš nikdy nepozná světlo světa, je čas napsat mistrovskou recenzi. ( ͡° ͜ʖ ͡°) Koukám, že se mi seriál nelíbil tak jako ostatním, ale stejně je to za mě solidní osmička. Někdy to prostě bylo krapítek nudnější, nějaký případy trvaly až moc dlouho na můj vkus.. no znáte to - když máte detektivku, je to vždycky tak pade na pade. No a teď si vemte, že je to k tomu celý prakticky jedno velký interview. Čímž nechci říct, že by se mi Mindhunter nelíbil, vůbec ne. Koukat na rozhovory s vrahama bylo zábavný jako prase, a nikdy bych neřekla, že mě to může kdy zabavit. Ale hold, když tam bylo něco jinýho.. řekněme nedosahovalo to takové úrovně zabavení. :D A jelikož tohle celý právě vyznělo, jakože se mi seriál vůbec nelíbil, radši končím. Hodnocení: solidní osma/10 (17.10.2020)

// Fincher v klasicky fincherovském dramatu precizně roztaženém do deseti postupně gradujících epizod, vesele směřujících k mrazivému finále, kdy si divák stejně jako hlavní postavy uvědomí - že vlastně neví vůbec nic. Sežráno i s navijákem. Přerod Jonathana Groffa geniální (a na konci mi došlo, proč byl obsazen), soundtrack chci okamžitě domů, a kde je sakra ta druhá řada? 9/10 (16.10.2017)

Náročná konzumácia. Musíte strašne veľa kúsať a nemáte to čím zapiť. Prebrodíte sa bažinou slov. Odborné úvahy, terminológie, diskutovanie o zložitosti ľudskej mysle, medziľudských vzťahoch a tak ďalej. Zábleskami nádeje, že Vám konečne naservírujú pohár plný osviežujúceho moku, sú stretnutia s vrahmi užívajúcimi si výhody daňového poplatníka. Agent Holden a jeho mladá Vás budú štvať. Agent Tench na Vás bude pôsobiť ako ranař v dôchode. Potešila účasť mojej obľúbenkyne Anny Torv ako Dr. Wendy Carr. Hlavnými pozitívami sú však spomínaní vrahovia na čele s chybou v systéme menom Edmund Kemper. Práve priame konfrontácie udržia chuť skúsiť ďalší diel. Čo sa týka príbehu, tak ten pôsobí ako vyučovacia hodina v škole. Tretinu času zaberie príprava, tretinu výklad a až v tom zbytku sa odohraje diskuzia do ktorej sa Vaša myseľ viac zapojí. Na mňa priveľmi dospelácke, priveľmi pripomínajúce Krimi Discovery. (30.07.2019)