Bůh žehnej Americe

V rozhodování mezi třema a čtyřma hvězdama se přikláním ke čtverce díky opravdu originálnímu a zamyšlení hodnému námětu, velice pěkným a propracovaným gore efektům a také díky vesměs inteligentním a dobře napsaným dialogům. Na druhou stranu upozorňuju na otravný xicht hlavního hrdiny a na pár scén, při kterých jsem jenom kroutil hlavou. Na červené to ale pořád má, takže dávám 4*. Ještě dvě malé poznámky - mohlo to být o klidně o deset minut kratší, ne jednou jsem si vzpomněl na Zabijáky. 70% (30.12.2012)

Chvilku po té, co se mnou vyjebal tento filmík, tedy prozatím v postkoitální náladičce, pálím za pět. A to proto, že za 1. jsem si vždycky říkal, že budu-li to mít nevyhnutelně za pár, vezmu sebou pár dobytků. Za 2. byť uznávám, že momentální stav mezinárodních vztahů nahrává existenci jedné dominantní mocnosti, a musím-li si tedy volit, vybírám USA jako menší zlo než - doplňte si jiného libovolného dinosaura vlastnícího dostatečný ničivý potenciál - mě ti amíci nehorázně serou, a to především svými pokusy o kulturní hegemonii. Za 3. nějak mě poslední dobou pobolívá hlava. Thelma a Louise mají důstojné následovníky. A házím loď na veškeré debaty o tom, zda děj je logický, policie ospalá, nebo senil netoužící prohrábnout týnku impotent. Zde jde především o tu myšlenku, ne? A o ty pěkně rozcáknuté hlavičky. (11.06.2012)

Veľmi som sa tešil na tento satirický kúsok, ale musím sa priznať, neužil som si ho tak, ako som dúfal, že si užijem. Na začiatku je síce výborne zhrnuté všetko, čo (aj podľa môjho názoru) robí zo života v tejto úchvatnej spoločnosti peklo na Zemi, no akonáhle príde na zabíjanie, nie je to tak zábavné, ako by to mohlo byť. Chyba je v tom, že film je točený ako vážna indie dráma, čo síce pridáva body k dobru v dialógoch medzi hlavnou dvojkou, no zo zabíjania kreténov robí namiesto želanej zvrátenej fantázie často len obyčajné zabíjanie. Absurdnosť a pointa však z filmu kričí jasne i napriek tomu, no ak by som si mal všetko maximálne vychutnať, musel by sa film uberať trochu iným smerom. (10.05.2012)

J*A*S*M - jsem normální :) Popravdě komentář kolegy vystihl veškeré moje pocity a dojmy z filmu, jen s tím hodnocením půjdu ještě o kousek výš.. Nejde neocenit něco tak aktuálního a přes veškerou nadsázku zatraceně blízkého - protože, co jiného vplývá na člověka více než masmédia, krmící populaci, rychle se měnící na stádo nemyslících zombie, odpadem nejtěžšího kalibru. Lidé si hrají na bohy, soukromí je přežitek a mravy jsou staromódní. Potom se nelze divit rozhořčení některých, ne dokonalých, ale aspon trochu přemýšlejících lidí.. A tato komedie tak ve velmi příjemném provedení vystihla, co se určitě každému z nich občas musí honit hlavou a co se jednou i může stát i realitou. Nekorektní, dobře zahrané, s dobrou hudební složkou a mrazivým obrazem.. Úvod s monologem v kanceláři určitě nejlepší část filmu, co se myšlenky týče, ale když se rozjede vybíjená, zadostiučinění nelze odehnat.. Roxy je úžasná a ještě trošičku více psycho než Frank :)) Škoda jen, že je to ve finále tak smutně realistické a výsledkem celého snažení je vlastně nic.. Jediná výtka by směřovala k malé pravděpodobnosti jejich tak dlouhého road tripu - ale to vlastně taky fungovalo jako jedna z výtek zdegenerované společnosti, a film rozhodně neměl sledovat osudy Bonnieho a Clydea, ale vyjádřit zhnusení a jak by řekli kamarádi z Iron Sky, nemoc... 5 (24.06.2012)

Žádné sofistikované uchopení sžíravé společenské kritiky jako v případě Volného pádu nebo Takových normálních zabijáků se nekoná, na to je God Bless America příliš povrchní, prvoplánový a vše v něm musí zaznít až příliš explicitně, aby vyšlo najevo, co tvůrci chtějí říct. Přesto se ale nemůžu ubránit pocitu, že to je vlastně strašně nezávadná a zábavná road-movie s kupou výborných scén. Tam se počítá hlavně silný úvodní monolog, který filmu nastolil laťku, jenž se mu už bohužel nepovedlo překonat. Když Frank potká Roxy, už je to přeci jen docela epizodní vybíjení slavných tvářiček, kde si logika trochu dává dovolenou (jak vystopovali všechny ty lidi, když u sebe neměli ani mobil, jak to že si nikdo jejich brutálního zabíjení nevšiml apod.) a do popředí se dostávají dialogy, jenž si explicitně vylévají "srdce" nad současnou zkaženou společností konzumentů. Brilantní závěrečné zúčtování však leccos napraví a nechává diváky v příjemném šoku nad tím, co zhlédli. Každopádně nelze Goldwaithovi upřít to, že tak hezky a výstižně shrnul denní chléb americké popkultury do jednoho celku. Internetový hit jak vyšitý. 7/10 (02.05.2012)