God Bless America
God Bless America
Režie:
Bobcat GoldthwaitScénář:
Bobcat GoldthwaitKamera:
Bradley StonesiferHrají:
Joel Murray, Tara Lynne Barr, Mackenzie Brooke Smith, Melinda Page Hamilton, Tom Kenny, Bryce Johnson, Jamie Harris, Maddie Hasson, Larry Miller (více)Obsahy(2)
Smrtelně nemocný Frank je zároveň smrtelně unavený z americké konzumní kultury a rozhodne se zbavit společnost těch nejvíce otravných členů. K této misi si vybere neobvyklou spolupachatelku - šestnáctiletou Roxy. (JayZak)
Videa (2)
Recenze (354)
Jsem vážně ráda, že podobný nápady nejsou jen výplodem mého chorého mozku. I já v období nespavosti a migrén velmi barvitě sním jako tuhle Frank o tom, jak tomu debilnímu spratkovi od sousedů rozstřílím glockem s 9mm lugerem jeho pojebaný hyperaktivní nožičky, které do té podlahy nade mnou od samého rozbřesku dupou asi tak stejně hlasitě jako při bombardování Drážďan. Zbylé náboje bych ráda věnovala hlavičkám jeho primitivních rodičů, kteří si při své idiocii neuvědomují, že tím, že si uměli zašukat bez antikoncepce ještě nemají právo dělat druhým lidem ze života peklo. Rozkošná, zábavná a svými myšlenkami bohužel pravdivá road komedie o tom, jak mnohdy rozumnému člověku nezbývá, než frustraci nad blbostí a degenerací civilizace pořešit tím nejpádnějším argumentem, tedy útočnou puškou AK-47. Škoda, že ONI jsou v přesile a stojí za nimi zákon. Tím pádem je to nápad s velmi jepičím životem. Každopádně se na to dívalo s velkým zadostiučiněním, nechyběl vtip a poučení na závěr..Tedy konstatování, že nám zřejmě nezbývá, než se naučit s touhle handicapovanou generací žít, protože málokdo z nás si může dovolit postavit opanceřovaný kryt vybavený zásobami na 70 let a prostě se bez těch zmrdů a současného společenského systému obejít. Nehledě na to, že s některými z Vás, moji milí, je to tu i v téhle posrané komerční prdeli pořád ještě život o něčem.. ()
God Bless America je zaujímavý tým, čo chcel povedať. Televízna kultúra typu Superstar, BigBrothers atď, ktoré sú jednoducho všade prítomné udávajú trendy a posúvajú hranice toho, čo je v spoločnosti "normálne". Typy ľudí, ktorí nepoznajú "dobré mravy" stále pribúda... Goldhwait si svoju neurózu dnešnej doby rieši réžijne a roztápa ju po svojom - cynizmom, extrémnosťou a tiež kontroverziou, čím ide tak trochu proti sebe a myšlienke...Čo ma dosť metie..So všetkým a všetkými skoncovať...Tak trochu psychopaticky... ()
Chvilku po té, co se mnou vyjebal tento filmík, tedy prozatím v postkoitální náladičce, pálím za pět. A to proto, že za 1. jsem si vždycky říkal, že budu-li to mít nevyhnutelně za pár, vezmu sebou pár dobytků. Za 2. byť uznávám, že momentální stav mezinárodních vztahů nahrává existenci jedné dominantní mocnosti, a musím-li si tedy volit, vybírám USA jako menší zlo než - doplňte si jiného libovolného dinosaura vlastnícího dostatečný ničivý potenciál - mě ti amíci nehorázně serou, a to především svými pokusy o kulturní hegemonii. Za 3. nějak mě poslední dobou pobolívá hlava. Thelma a Louise mají důstojné následovníky. A házím loď na veškeré debaty o tom, zda děj je logický, policie ospalá, nebo senil netoužící prohrábnout týnku impotent. Zde jde především o tu myšlenku, ne? A o ty pěkně rozcáknuté hlavičky. ()
God Bless America toho má trošku z Volného pádu, malinko z Kick-Ass a trochu z Takových normálních zabijáků, což z něj dělá příjemnou podívanou pro otrkanější publikum, kterým nevadí pohled na muže střílejícího na mimino. Celá recenze zde. ()
Galerie (13)
Zajímavosti (5)
- V televizi na motelovém pokoji běží film Attack of the Giant Leeches (1959). (DJDVD)
- Monolog prodavače zbraní o AK-47 byl převzat z filmu Jackie Brown (1997), kde ho původně říkal postava Samuela L. Jacksona. (DJDVD)
- Kniha, kterou Frank (Joel Murray) půjčuje recepční, je "Pride and Prejudice and Zombies" od Jane Austenové a Setha Grahama-Smitha. (DJDVD)
Před takřka dvaceti lety vyšel hrdina filmu "Volný pád" se zbraní do ulic, aby publiku ukázal svět, který ve své sociální, konzumní a kapitalistické rovině dospěl až do absurdity, z níž zdánlivě nevede jiné východisko než radikální odmítnutí. Jeho hněv a násilí směřovaly proti každodenním paradoxům konzumně a konzumentsky orientované společnosti a vyjadřovaly frustraci důvěrně známou každému člověku, jenž je součástí soukolí společnosti západního světa. Husarským kouskem filmu, ale byl fakt, že publikum se s hrdinou maximálně identifikuje, ale ve výsledku se ukáže, že hrdinova cesta za osobní spravedlností byla v zásadě jen extrémním projevem přesně toho, proti čemu bojoval. Paradoxně či vlastně příznačně, bývá poslední zmíněná rovina filmu většinou diváků, kteří "Volný pád" adorují, přehlížena či přímo tvůrcům vyčítána. Důmyslná kritika se tak navzdory svým významům obrací proti sobě a bývá obdivována právě jako ventil frustrací publika, ačkoli právě tuto touhu vykročit z řady a stát se zvěstovatelem pravdy demytizuje. Nyní zde máme sžíravě nazvaný snímek "God Bless America", jenž působí jako by ho natočil právě fanoušek "Volného pádu" pro další konformní rebely vůči konformitě. Bobcat Goldthwait se ukazuje jako sofistikovanější a sebereflexivnější osobnost než jeho známá kreace velkohubého rádoby drsňáckého pošuka Zeda z "Policejní akademie", ale současně se z filmu nelze ubránit pocitu prvoplánovosti a nedotaženosti. Na jedné straně tu tak máme zcela přesné popsání americké každodenní popkultury a jejího vlivu na tamní společnost, jenže to se odbude v podobě několikaminutového úvodu filmu a občas se připomene zase skrze hrdinovo glosování. Ve výsledku se ale film stává přesně tím, co sám kritizuje - povrchní adorací povrchních ikon přinášených popkulturou a masovými médii (jako náznak sebereflexe pak lze vnímat finále, kde postavy stvrdí svou nevyhraněnost tím, že se stanou tím, co kritizovali – on starým úředníkem s lolita komplexem a ona zpovykanou holkou toužící stanout na pódiu před televizními kamerami). Počínaje samotným vyčpělým kultem násilné revolty, který je dnes tolik zprofanovaný v popových hudebních videoklipech, a konče směšnou potřebou stvrzovat artificiální hodnoty svého cílového publika (viz sekvence dialogů o Star Treku a Alice Cooperovi, aneb hlavně, že hrdina o pár desítek minut stopáže dříve tesknil nad tím, jak si dnes už lidé nepovídají o opravdových věcech, ale jen o něčem, co viděli v bedně nebo na netu), ocitá se snímek v začarovaném kruhu. Jako had, který se kouše do ocasu, i "God Bless America" křičí proti něčemu, čím samo je: produktem povrchní kultury, kde lidé utíkají k virtuálním idolům a snům převzatým z audiovize. Zatímco u "Volného pádu" je řeč o nepochopení na straně diváků, v případě "God Bless America" se jedná o nepochopení svého protivníka a vlastní nevyhraněnost. Snímek pak vyznívá jako prvoplánová exploatace (ve smyslu filmu stvrzujícího předsudky svého cílového publika) pro elitářské publikum, jež je samozvaným arbitrem dobrého vkusu – prostě zaručený hit pro ČSFD. Jednoznačný přínos "God Bless America" nicméně spočívá v tom, že nepřímo ukazuje, jak se proměnily hodnoty oproti časům "Volného pádu". Zatímco tehdy frustrace lidí vycházela z reálných konfliktů a tlaků společnosti, dnes se vše váže na virtuální svět popkultury a multimédií. Co lidem zbývá, když i prostor eskapismu se stal nepřítelem? () (méně) (více)