Pravidla mlčení

Asi bych Redfordovi vytknul jediné. Že z profesionality dělá rutinu a tudíž neexperimentuje, takže nepřekvapí, ale taky nemůže nic pokazit, tudíž nemůže zklamat. Podle mě natočil film o moudrosti. O tom, jaké hodnoty člověk může ztratit a získat po třiceti letech dospělého života a ty odpovědi nejsou kdovíjaké zemětřesení. Jenže Robert Redford asi cítí potřebu tuhle moudrost předat, prostřednictvím Shii LaBeoufa, i nám. A díky za to, z možnosti přemýšlet mám častěji větší zážitek než z možnosti nechat si mozek vymazávat. Byl to více než příjemně strávený večer u filmu, u kterého dialogy zkušených herců rozplétají jednoduchý příběh o ideálech a realitě. Takové už dnes dělá snad jen Redford, pár dalších statečných a televizní produkce. Quo Vadis Hollywood? (14.04.2014)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $5,133,027║Tržby Celosvetovo $18,400,000▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA //počet predaných kusov ║ Tržby za predaj DVD v USA //počet predaných kusov ║ človek stále čaká, čaká, čo naňho tento film vybalí a nakoniec dohromady nič, povrchný zlepenec bez poriadného náboja, najviac zamrzí to zvučné obsadenie /45%/ (11.10.2013)

Žurnalistická posedlost „sólokaprem“, dávné hříchy z minulosti a v popředí všeho ušlechtilý rodičovský motiv, který je klíčem a možná i zdánlivým všelékem. Ten film je dobrý i na úrovni střetu generací, kdy se LaBeoufova postava může něco přiučit „o životě“ od té Redfordovy a vlastně i naopak. Ve výsledku jde mnohem více o jakési lehce meditativní krimi-drama, které není nijak thrillerově strhující a v podstatě neobsahuje žádné akční scény. Jenže Robert Redford to prostě celé utáhne a má k ruce herce, ke kterým až na jednu výjimku chovám téměř bezmeznou úctu. [75%] (18.04.2022)

Jak já miluji investigativní hyeny, které, hnány touhou po ukojení svého ega a zvýšení podejnosti novin, neváhají zničit libovolný počet životů. Mám štěstí v tom, že můj život je celkem obyčejný a tak přísně utajené informace o tom, kdy a kde jsem si hrál se svým pytlíkem, by patrně nezvedly náklad ani regionálního Deníku. Jenže tady jde o víc. Jde o to, že když mladý člověk vyjádří svůj nesouhlas se systémem, tak ho slavná americká demokracie semele klidně i po třiceti letech. To je povzbuzující zjištění, zvlášť když ho předkládá skvělá herecká sestava, která dokáže diváka solidně napnout a navíc si skvěle vychutnává momenty, kdy se jednotliví partyzáni po letech opravdu neradi vidí. (03.11.2013)

Robíku, Robíku, jak to ty pacholku děláš, že i tuctovej pšouk dokážeš povýšit na mimořádný zážitek ! Potlesk pro tebe, hvězdičky pro tebe. Po obsahový stránce mně film nějak nenadchnul, ale naštěstí ani nenasral. Chybělo tomu větší napětí a tempo, když už pominu fakt, že tenhle příběh by bez velkých hereckých jmen, kterýho ho zdobí neměl ani polovinu pozornosti a hodnocení co zde má. Jediný co filmečku musím přiznat je dobrá, přirozená atmosféra evokující bijáky let sedmdesátých, tedy bez roztřepaný kamery a bez tun zbytečných keců. (20.10.2013)