Pravidla mlčení

SPOILER (i když malej) .... Teorie o hodných teroristech je docela fajn. Docela fajn je taky nápad o novináři, který zjistí nezjistitelné. A fajn je vlastně i to, že vše dobře dopadne. Jenže tohle všechno, zabalené do rádoby zamotaného děje, který rozmotá divák detektivek a thrillerů vcelku rychle, se nakonec nejeví tak fajn a logické. Hodní teroristi jsou jen někteří, a bůh ví, "kdo komu a za co je toho zub", novinářovy pohnutky neznáte a vlastně ani nevíte, jak na některé věci přišel (najednou je ví) a dobrý konec nebyl žádán. Já nevím, prostě mám dojem, že roztrhané stařecké koutky Roberta Redforda mě nepřesvědčí, že je to, co je, a že tomu neschází snaha nabídnout divákovi pochopit jednání postav. (26.05.2013)

O (ne)umírněných rebelech, na které se téměř zapomnělo ... o ztracených iluzích, které odedávna provázejí mládí ... o investigativní novinařině, kterou živí ostré lokty (a tvrdé srdce) ... o hamižném světě zprofanovaných hodnot, který se nezměnil - jen vynašel rafinovanější způsoby vedení válek, aby přespříliš neprovokoval na domácí scéně. Silné téma je ke konci maličko rozmělněné, jak se poznenáhlu vytrácí očekávaný moment překvapení, přesto se jedná o nadprůměrnou záležitost, jejíž sdělení je mimořádně naléhavé - a stále aktuální ... 3,5* (24.03.2015)

Pravidla mlčení navzdory své zdánlivé starosvětskosti ve volbě stylistických prostředků i žánrových modelů vlastně představují odchylky od současných postupů. Možná je to mou slabostí pro Redfordova díla (jakkoli vidím řadu jejich problémů), ale mně prostě přijde navýsost sympatické, když filmař natočí film ironizující žánry, které jej učinily hvězdou a jež má rád, a porušující vlastní modely stylistických voleb ve snaze vyzkoušet si jiná filmařská řešení. A navíc film, který mě i coby značného skeptika ve věci ideologické interpretace přiměl ve své analytické kritice na tuto hru přistoupit. (26.10.2014)

Hraje se modelově nalinkovaná historka uprchlíka v kožené bundě, vzor důchodce, což by nevadilo, kdyby se držela žánru postaveného na rafinovaném napětí. Jenže Redford v duchu svých osobních postojů nechává zaznít hlavně agitační stránku příběhu. Redfordův hrdina sice prchá, ale čím blíže se žánr přimyká k lyrice, tím víc zpomaluje, navíc i ta pozdní romance se zvrtne ve schůzi a hercův dýchavičný běh v chůzi. Škoda tak jalové přehlídky hvězdných jmen. Na druhé straně však Pravidla mlčení neútočí, neruší, dokonce by se dala předepisovat jako lék proti nespavosti. Oči se totiž v kině klíží naprosto spolehlivě. (01.05.2020)

Žurnalistická posedlost „sólokaprem“, dávné hříchy z minulosti a v popředí všeho ušlechtilý rodičovský motiv, který je klíčem a možná i zdánlivým všelékem. Ten film je dobrý i na úrovni střetu generací, kdy se LaBeoufova postava může něco přiučit „o životě“ od té Redfordovy a vlastně i naopak. Ve výsledku jde mnohem více o jakési lehce meditativní krimi-drama, které není nijak thrillerově strhující a v podstatě neobsahuje žádné akční scény. Jenže Robert Redford to prostě celé utáhne a má k ruce herce, ke kterým až na jednu výjimku chovám téměř bezmeznou úctu. [75%] (18.04.2022)