Vrásky z lásky

Film absolutně nevhodný pro filmová plátna. Sice neurazí, ale přesto zanechá hořkou pachuť. Jde především o naprostý nedostatek originality v námětu, v postavách a příběhových situacích. Marek Epstein se asi zhlédl v scenáristickém mistrovství Jiřího Hubače a chtěl napodobit jeho filmy/televizní hry o podzimu života. Jenže, kde Hubač oslňuje přirozeností, vyváženou tragikomikou, úctou a autentickými situacemi, Epstein vytváří umělý konstrukt vznášející se kdesi ve vzduchoprázdnu. Postavy jsou vycuclé až z paty a tím pádem neoslovují, nedojímají a ani dostatečně nebaví (a to ani neberu v potaz "životní historii" postavy ztvárněné Bohdalovou, která spíše sází na nevědomost mladé generace ohledně moderních dějin naší země a kultury). Epstein opět prokazuje sílu v dialozích a situačním humoru, což má občas své kouzlo, ale celek se mu opět rozpadá pod rukama a vyznívá do ztracena, téměř jako bakalářská historka z let sedmdesátých. Jediným skutečně zajímavým momentem je psychologické obnažení postavy herečky při konkurzu, kdy se snímek konečně dotkne něčeho autentického a hořkého, ale to je záhy zabito dalšími scenáristickými eskapádami. Jiří Strach svoji režií snímek ničím zvlášť neobohatil a trochu jde proti svému rčení, že "na plátno se má jít jako do kostela" - televizní rutina se zde projevila více než v jeho posledních dílech pro ČT (Santiniho jazyk, Ztracená brána). Vrásky z lásky tak jsou ryzím průměrem, který člověka lehce zabaví, trochu dojme, ale nepřinese trvalý pocit či účinek. Když budu zlej a porovnám snímek s nepřekonatelným Babím létem, jen vynikne, jak je ve výsledku další epsteinovský opus v daném tématu mimo. (28.12.2012)

Nečekaně dobré. Potěšila mě velká míra neprvoplánového humoru (až na několik málo vyjímek), absence laciného sentimentu a patosu (k čemuž by téma mohlo svádět) a poměrně inteligentní Epsteinův scénář. A prosil bych Českého lva pro Bohdalku, byla vynikající a zcela zastínila všechny ostatní. Zajímavá byla také pofilmová diskuze s Epsteinem a Strachem, díky níž jsem se utvrdil v tom, že tvůrci k filmu přistupovali nezištně a s pokorou. Jiří Strach je velký sympaťák a hodný člověk, ale to už o něm vím déle. Padlo tam také zamyšlení nad tím, proč film měl malou návštěvnost. A tady bych se s tvůrci shodl, že v dnešní době krátkozrakého a nesmyslného kultu mládí je těžké film o dvou starých lidech prodat a že úcta ke stáří je v naší společnosti obecně na dost nízké úrovni. Ten samý problém byl i u Michálková ´Babího léta´, který u nás v kinech prošuměl bez větší odezvy, zatímco ve Státech, kde se ke stáří nahlíží úplně jinak, film slavil úspěch. (22.07.2012)

Měla jsem dojem, že tvůrcům je téma filmu ukradené, což je dost zásadní problém. Sám Epstein v diskusi po projekci říkal, že ho k napsání scénáře inspirovala praprateta, na niž už se nepamatuje, a jakýsi zaměstnanec domova důchodců, kterého jednou svezl autem a který mu vyprávěl cosi o sedativech. Vznikl z toho eklektický, povrchní blábol s několika silnějšími místy. Nemám samozřejmě nic proti obsazování starých dobrých herců, ale pokud je to touhle formou „dávání šance“, je to zlé. A jako francouzštinář nechápu to [defuró]. (27.07.2012)

Bylo vskutku příjemné a milé sledovat shledání Jiřiny Bohdalové a Radoslava Brzobohatého na obrazovce, jelikož je přece jenom v minulosti spojoval jak profesní tak i osobní život, který nebyl úplně růžový. Osobně jsem s nimi viděl jen Ucho, což je film úplně z jiné kategorie, nicméně i ve Vráskách z lásky je cítit ta chemie mezi hlavními aktéry. Film obsahuje nejeden humorný moment, moudrou a vtipnou hlášku či krapet peprnější slovo (zejména od Bohdalové) a celkově se na něj opravdu moc pěkně dívalo. Zkrátka snímek, kterému mohou mnozí vytknout jeho jednoduchost a jistou šablonovitost, avšak na mě zapůsobil nadprůměrným dojmem zejména skrze civilní herecké výkony a svou přímočarost. (12.10.2016)

Filmy o stáří nebývají nijak zvlášť optimistické a navíc současným mladým člověkem vyhledávané. Není divu, stáří, i když mám občas někdo podsouvá jeho výhody, tak příjemné zas až nebývá. Je to o tom, jaké si to kdo udělá a především, co mu zdraví dovolí. Vrásky z lásky jsou prostým a jednoduchým filmem o stáří a o tom, že stáří nemusí znamenat vždy jen rezignaci na život. Krásný snímek, dnes již osvědčeného zkušeného scénáristy M. Epsteina a neméně úspěšného režiséra J. Stracha umocňují skvěle pojaté herecké role R. Brzobohatého a J. Bohdalové v hlavních rolích. Tenhle film nebyl stvořen pouze pro běžnou zábavu diváka, a není tedy pro každého. Tento film osloví jen diváka přemýšlejícího, tedy kulturního. Díky pane Epsteine, díky pane Strachu a v neposlední řadě paní Bohdalová a Vám "tam nahoře" pane Radku Brzobohatý. (02.01.2014)