Na dřeň

Nezralý otec bez bytu, práce i peněz dostane do péče malého syna, ke kterému necítí žádné pouto. Cestou stopem za příbuznými se živí odpadky a krádežemi, na místě pak prošlými jogurty, které nosí chlapcova teta z práce. Přesunem na jih se šedý obraz i věcná nálada mírně projasní, muž si najde práci vyhazovače v nočním klubu a tam potká zbitou návštěvnici, vystupující ve vodním parku s kosatkami. Pouťová show je skvěle nasnímaná od hýřivých barev roztleskávaček k záběrům pod hladinou, které se z velebného ticha velmi rychle přenesou do kalné krve a probuzení v bílé nemocniční nicotě. (06.06.2020)

Marion je naozaj úžasná herečka, pri ktorej Schoenaerts vyzerá ako hromotĺk a ešte mu aj napísali takú rolu debilka so svalmi. Ale inak ide o ťažký príbeh, dráma ako sa patrí, surovejšia, ale o to úprimnejšia. Odkaz, že človek môže žiť šťastný život aj s postihnutím a s Cotilardovej tvárou dokonca aj s láskou. A kamerové zábery pri rôznych tragédiách sú tu fakt premakané. (21.01.2019)

Film z kategórie morské prasa. Ani morské, ani prasa. Dlhé, nudné, nedramatické, neromantické. Slovami totálne priblblého a nesymaptického Aliho, bolo mi to fuk, absolútne. Ani príbeh Stephanie to nezachránil, keďže jej postava bola ako celý film. Jediné, čo som všetkým želal, aby šli spoločne nakŕmiť (sebou) tie kosatky, ktoré boli najvýraznejšie a najsympatickejšie z celého 120 minútového potácania sa medzi začiatko a koncom. 5/10 (19.01.2014)

Mořská víla a bojovník. Voda a země. Poetická romance a sociální drama. Elipsovitě vyprávěný, roztěkanou kamerou snímaný úvod, během kterého jsou otázky více kladeny než zodpovídány, připomíná (i díky sledování vztahu otce a syna v krajní situaci) sociální dramata bratrů Dardennových. Nevíme, odkud nebo před kým Al a Sam utíkají, důležité je pro ně momentálně vyřešení základních existenčních problémů – mít co jíst, kde složit hlavu, a jak vydělat peníze. Hrdinův boj s okolním světem je od začátku vyhrocený z logiky jeho povahy, neboť život je pro Alaina synonymem pro zápas. Území sociálního dramatu Audiard neopouští ani v následujících minutách, pouze vyprávění ženským elementem obohacuje o další významové i náladové roviny. Životy Stéphanie a Alaina se doplňují s osudovou naléhavostí obrazně i obrazem (když po jejím neštěstí následuje střih na Ala, kterého zrovna míjí sanitka). Teprve společně tvoří jednoho člověka, jedno tělo (během milostných scén téměř doslova). Audiardova fascinace lidským tělem tady vyplývá ze stavu a povahy postav. Alain se brutálními bitkami a krátkodobými postelovými známostmi přesvědčuje o vlastní zmužilosti, o schopnosti čelit jako muž každodenní realitě. Jeho neustálá a sebedestruktivní potřeba bojovat vyznívá jako odmítání situace, do které jej postavení společenského outsidera uvrhlo. Současně je svou zarputilostí inspirací pro Stéphanii, jíž její nehoda prosmýčila od šoku a odmítání k rezignované depresi. On se světem bojuje, ona se před ním skrývá. Motivace pro jejich sblížení nejsou tak banální jako v romancích, kde láska vše podmiňuje i řeší. Aby dokázali vnímat nejen krutost, ale také krásu světa, musí přijmout sebe samé, naučit se přijímat porážky a žít s tím, co jim bylo dáno. Stejně jako Hanekeho Láska, reflektuje i Na dřeň současnou krizi mezilidských vztahů, když varuje před egoistickým bojem výhradně za sebe samého. Společný boj je možná náročnější, ale dává neocenitelný pocit, že někam patříme a pro někoho jsme. 75% (29.03.2013)

Krásný snímek. Plný překvapení a nečekaných událostí. Jediné co mi moc nesedělo byl Matthias Schoenaerts dohromady s Marion Cotillard, nehodí se k sobě jak vzhledově, tak ani povahově a ani ve filmu. Jsou příliš odlišní. Ovšem musím uznat, že jsem něco podobného ještě neviděla. Je to hodně osobité. Je v tom část pro chlapi, ale i pro ženské, opravdu zvláštně ztvárněné. Velmi zajímavá podívaná. (30.03.2013)