Na dřeň

Já byla na Rust a Bone moc zvědavá, protože jsem od Audiarda viděla už film Čti mi ze rtů a ten se mně moc líbil. Ráda bych to napsala i tady, ale jsem mírně zklamaná. Očekávala jsem emotivně a vůbec výrazně silnější herecké výkony. Je to škoda, protože s tím námětem se dalo pracovat určitě ještě líp a bez zbytečně dlouhé stopáže. Ale byly tam i hezké scény, např Stéphanie u akvaria, nebo malý Sam jak lezl k pejskům do jejich boudy, to mi bylo moc blízké, protože totéž jsem v jeho věku dělala i já. A jinak pod názvem romantický si představuji přece jen něco trochu jiného. Takže se smutkem, ale horší čtyřka. 70% (11.11.2012)

Když už se na něco musím soustředit dvě hodiny, tak chci, aby mně to bylo málo, těchto francouzských 120 minut však nemohu nazvat jinak, než trápením bez poznámek pod čarou s vysvětlivkami, proč jen několik jasných chvil připomínalo, že Marion Cotillard není imaginární a Matthias Schoenaerts možná dochodil i základku, ale kdo si potrpí na spojení nekomunikativních typů s primitivními a vystačí si s monotónní pozorovačkou (neplést si s prožitkem) pohledů do slunce, pěstních soubojů a rychlého sexu, je to celé jeho, já už nebudu... (26.04.2013)

Taký nepretržitý zástup štyroch hviezd som tu snáď ešte nevidel. Za prvé to hovorí niečo o objektívnych kvalitách filmu, za druhé však naznačuje, že máloktorého diváka film položil na lopatky. Audiard sa nezameriava na nič iné, ako na svoje dve postavy, ktoré sú na plátne vždy aj s tými vedľajšími (v prípadoch,že sú aj oni na plátne). Takže na Cottilardke a Schoenaertsovi stojí uveriteľnosť celej snímky. Tie ostatné detaily už sú iba bonusom navyše. Možno nemá pri svojej dĺžke film celý čas ten poriadny emocionálny drajv, ale znova zopakujem, že aj v tomto prípade všetko zachraňujú a vylepšujú herci. Scenáru nie je príliš čo vyčítať, pochopím však, ak osudy týchto ľudí nezaujmú každého. Podľa hodnotení však tento prípad skoro vôbec nenastal. (25.11.2013)

Mořská víla a bojovník. Voda a země. Poetická romance a sociální drama. Elipsovitě vyprávěný, roztěkanou kamerou snímaný úvod, během kterého jsou otázky více kladeny než zodpovídány, připomíná (i díky sledování vztahu otce a syna v krajní situaci) sociální dramata bratrů Dardennových. Nevíme, odkud nebo před kým Al a Sam utíkají, důležité je pro ně momentálně vyřešení základních existenčních problémů – mít co jíst, kde složit hlavu, a jak vydělat peníze. Hrdinův boj s okolním světem je od začátku vyhrocený z logiky jeho povahy, neboť život je pro Alaina synonymem pro zápas. Území sociálního dramatu Audiard neopouští ani v následujících minutách, pouze vyprávění ženským elementem obohacuje o další významové i náladové roviny. Životy Stéphanie a Alaina se doplňují s osudovou naléhavostí obrazně i obrazem (když po jejím neštěstí následuje střih na Ala, kterého zrovna míjí sanitka). Teprve společně tvoří jednoho člověka, jedno tělo (během milostných scén téměř doslova). Audiardova fascinace lidským tělem tady vyplývá ze stavu a povahy postav. Alain se brutálními bitkami a krátkodobými postelovými známostmi přesvědčuje o vlastní zmužilosti, o schopnosti čelit jako muž každodenní realitě. Jeho neustálá a sebedestruktivní potřeba bojovat vyznívá jako odmítání situace, do které jej postavení společenského outsidera uvrhlo. Současně je svou zarputilostí inspirací pro Stéphanii, jíž její nehoda prosmýčila od šoku a odmítání k rezignované depresi. On se světem bojuje, ona se před ním skrývá. Motivace pro jejich sblížení nejsou tak banální jako v romancích, kde láska vše podmiňuje i řeší. Aby dokázali vnímat nejen krutost, ale také krásu světa, musí přijmout sebe samé, naučit se přijímat porážky a žít s tím, co jim bylo dáno. Stejně jako Hanekeho Láska, reflektuje i Na dřeň současnou krizi mezilidských vztahů, když varuje před egoistickým bojem výhradně za sebe samého. Společný boj je možná náročnější, ale dává neocenitelný pocit, že někam patříme a pro někoho jsme. 75% (29.03.2013)

Krásne, civilné, dojímavé, pôsobivé, fantasticky zahrané. Strašná škoda, že v závere príde zbytočné ( a navyše nezvládnuté) zdramatizovanie, ktoré takmer zničí dojem z filmu. Ale aj tak ide o najlepší žabožrútsky komerčný film od ... fúha, tak dlho?...odkedy sa zbláznil Luc Besson t.j. cca 20 rokov 8/10 (08.09.2014)