Na dřeň

Tak to vyzerá, že na Francúzskych producentov budem musieť zmeniť názor. Po úspešnej odozve z filmu Nedotknuteľní doliahla ku mne ďalšia úspešná dramatická vlna s presvedčivým životopisným spracovaním. Ľahko čitateľný začiatok kde hneď bolo jasné kto komu padne do oka, vystriedali nečakané a úžasne momenty. Vystúpenie kosatiek, bol prvý exkluzívny ťah a druhý keď dokázali ponúknuť sexuálnu scénu medzi ženou bez nôh a jej novým priateľom. Voľba vtiahnuť do poriadne prepleteného uzla zvieratá bolo dobrým odľahčením a tak isto striedanie životných momentov, ktoré raz boli milé, romantické a raz pomaly vyrazili človeku dych, či už to bol tragický úraz mladej ženy, či záverečná nepozornosť nie najlepšieho otca. Posledným oživujúcim doplnením bola návšteva v tanečnom klube s reálnym ozvučením (v tú chvíľu som mal pocit, že som priamo tam). S neznámami hercami sa táto dráma dostala do užšieho výberu náročnejších filmov, ktoré dokážu v človeku vzbudiť niečo nezvyčajné. Za mňa 80% (27.03.2013)

tak nějak přirozeně plynoucí drama o zvláštním vztahu beznohé Stéphanie a trochu jednoduššího Aliho, na které se vlastně hodně příjemně kouká.. jediné, co bych vytkl, je nedostatek silnějších emocí, které jsem při takovém námětu automaticky očekával.. a závěrem musím ještě každopádně vyzdvihnout přesvědčivý výkon Marion Cotillard, která je navíc neuvěřitelně krásná a sexy i bez nohou.. spokojené 4* (29.11.2012)

Když už se na něco musím soustředit dvě hodiny, tak chci, aby mně to bylo málo, těchto francouzských 120 minut však nemohu nazvat jinak, než trápením bez poznámek pod čarou s vysvětlivkami, proč jen několik jasných chvil připomínalo, že Marion Cotillard není imaginární a Matthias Schoenaerts možná dochodil i základku, ale kdo si potrpí na spojení nekomunikativních typů s primitivními a vystačí si s monotónní pozorovačkou (neplést si s prožitkem) pohledů do slunce, pěstních soubojů a rychlého sexu, je to celé jeho, já už nebudu... (26.04.2013)

Na Audiarda standard, takže pořád pecka. Tahle variace na "Čti mi ze rtů" sice v mých očích kvalit předchozích režisérových filmů nedosahuje, na to má až moc nezacílený scénář a uspěchané finále, které sráží dojem. Vtipné je, že přestože film podle trailerů a obsazení Marion Cotillard vypadal jako úlitba masám a útok na emoce, jde o méně diváčtější film než předchozí Prorok. Zůstávají skvělí herci (O Schoenaertsovi po Býčí šíji nemůže nikdo pochybovat), fascinující práce s přirozeným světlem a Audiardův artově-realistický touch, oproti kterému vypadá zbytek francouzské produkce strašně uměle a nepřirozeně inscenovaně. Film, který možná bude zrát. Jo a prostetické nohy nikdy nebyly tak sexy. (06.11.2012)

Mořská víla a bojovník. Voda a země. Poetická romance a sociální drama. Elipsovitě vyprávěný, roztěkanou kamerou snímaný úvod, během kterého jsou otázky více kladeny než zodpovídány, připomíná (i díky sledování vztahu otce a syna v krajní situaci) sociální dramata bratrů Dardennových. Nevíme, odkud nebo před kým Al a Sam utíkají, důležité je pro ně momentálně vyřešení základních existenčních problémů – mít co jíst, kde složit hlavu, a jak vydělat peníze. Hrdinův boj s okolním světem je od začátku vyhrocený z logiky jeho povahy, neboť život je pro Alaina synonymem pro zápas. Území sociálního dramatu Audiard neopouští ani v následujících minutách, pouze vyprávění ženským elementem obohacuje o další významové i náladové roviny. Životy Stéphanie a Alaina se doplňují s osudovou naléhavostí obrazně i obrazem (když po jejím neštěstí následuje střih na Ala, kterého zrovna míjí sanitka). Teprve společně tvoří jednoho člověka, jedno tělo (během milostných scén téměř doslova). Audiardova fascinace lidským tělem tady vyplývá ze stavu a povahy postav. Alain se brutálními bitkami a krátkodobými postelovými známostmi přesvědčuje o vlastní zmužilosti, o schopnosti čelit jako muž každodenní realitě. Jeho neustálá a sebedestruktivní potřeba bojovat vyznívá jako odmítání situace, do které jej postavení společenského outsidera uvrhlo. Současně je svou zarputilostí inspirací pro Stéphanii, jíž její nehoda prosmýčila od šoku a odmítání k rezignované depresi. On se světem bojuje, ona se před ním skrývá. Motivace pro jejich sblížení nejsou tak banální jako v romancích, kde láska vše podmiňuje i řeší. Aby dokázali vnímat nejen krutost, ale také krásu světa, musí přijmout sebe samé, naučit se přijímat porážky a žít s tím, co jim bylo dáno. Stejně jako Hanekeho Láska, reflektuje i Na dřeň současnou krizi mezilidských vztahů, když varuje před egoistickým bojem výhradně za sebe samého. Společný boj je možná náročnější, ale dává neocenitelný pocit, že někam patříme a pro někoho jsme. 75% (29.03.2013)