7 dní hříchů

[38. Letní filmová škola Uherské Hradiště 2012] Miestami celkom brutálne, celkovo však nezáživné. Samozrejme nemohla chýbať nahá scéna, bez toho sa už asi žiaden český film neobíde. Majú 3 mesiace, aby s tým niečo spravili. Snáď sa po premiére na LFŠ poučili, že to nie je to pravé orechové. (29.07.2012)

Sebekritika vládne Střední Evropou a hlavním, vděčným, tématem je druhá světová válka. Po Habermannově mlýně nám tak 7 dní v hříchu ukazuje, jak se tu Češi po válce chovali k německé národnosti. A to bez ohledu, jestli se místní k nacistům hlásili nebo ne. Období je to samozřejmě hodně smutné a v obou případech jsem rád, že vzniklo. Jen u Habermannova mlýna je ta filmařská kvalita o pořádný kus větší. 7 dní hříchů má určitě štěstí na herce. Vica a Ondra jsou tu skvělí. Problém ale vidím ve scénáři stejně tak, jako ve zpracování. Tam, kde pan Herz dokázal nepatrnou scénu na vlakovém nádraží natočit tak, že ji mám dodnes v paměti, tak tady je scéna na nádraží natočena tak zmatečně, že nemá hlavu ani patu. Začátek filmu je skvělý. Rozjíždí zřejmý námět, ze kterého je patrné, co se cirka bude dít. V půlce filmu jsem se ale začal letmo nudit, protože hlavní postavy neustále přebíhali z bodu A do bodu B a příběh se v podstatě neposouval. No a na konci filmu přibyla ještě nelogičnost. Speciálně role Schmitzera byla jak ze šestákového románu. Musím říct ,že na tři hvězdy to stačí, ale takový námět by měl být na pět hvězd a měl bych ho mít v hlavě do konce života. (28.08.2019)

Jo tak tenhle žánr nám jde, období kolem druhé světové války máme v malíčku jako nikdo. Bohužel to zas taková bomba není, hlavně přílišný počet postav a rozháranost mě vede k doměnce, že se to šilo rychlou jehlou. Musím zase pochválit jak krásné záběry krušnohorské krajiny, která pohladí člověka po duši. Dlouho jsem uvažoval jaké dám hodnocení a nakonec jsem byl přísnější a zvolil jsem nižší hodnocení, přesto vše mírně doporučuju. (18.09.2015)

Když jsem slyšela či četla o tomto filmu, tak mě popadl docela příjemný pocit očekávání něčeho minimálně skvělého. Jenže jak jsem se spletla, když jsem místo tohoto slibného námětu viděla pouze neustálé a mnohdy i docela nesmyslné hry na kočku a myš, v podobě prchajících Němců či poněmčených Čechů. Postsynchrony u nadabovaných postav mi nějak dobře neseděly, (ale možná jsem trochu hnidopich) a to asi jako v každém v poslední době natočeném českém válečném či poválečném filmu. Naštvalo mě neustálé vyvolávání hlavní postavy, kterou hraje Ondřej Vetchý po jeho ženě. Kdybych alespoň pocítila nějaké hlubší propracování příběhu, jistě by si film zasloužil hodnocení lepší. (31.05.2014)

Docela mě překvapuje nízké hodnocení tohoto filmu. Téma, které tento film zpracovává je bolestné a silné. Je proto moc dobře, že takový film vznikl. Vůbec přitom nevadí, že jde po Habermannovu mlýnu o druhý podobný počin. Oba filmy zpracovávají toto téma trošku jinak a vzájemně se doplňují. Zatímco v Habermannově mlýnu se většina filmu věnuje popisu osudů lidí za války a na základě toho ukazuje na absurditu poválečného osudu mlynáře Habermanna, v tomto filmu se o osudech lidí za války dovídáme jen zprostředkovaně formou určitých náznaků O to více prostoru je zde věnováno vykreslení bolestné poválečné doby. To že se většina filmu točí kolem útěku Agnes a jejího muže je sice pravda, ale s ohledem na závěrečnou pointu filmu, tomu lze rozumnět. Člověku totiž dojde, proč byla Agnes zvláště pro jednu konkrétní postavu natolik nepohodlná, že potřeboval stůj co stůj zabránit jejímu setkání s manželem. Druhá věc je, že i přes trošku jednodušší scénář jsou ve filmu dosti silné momenty, velmi dobře vykreslující atmosféru tehdejší doby. A pak je zde ještě velmi zajímavá a tajemná postava Němce v podání Jiřího Smitzera, u nějž se od začátku ptáte, co je vlastně zač, že spolupracuje s členy revoluční gardy a když se to v závěru dozvíte, docela Vám to vyrazí dech. Dost jsem přemýšlel, zda dát filmu tři nebo čtyři hvězdičky, ale zvláště s ohledem na dobře vypointovaný závěr filmu dávám hvězdičky čtyři. (16.11.2012)