Válečná generace

Co napsat na obranu národa, který ztratil své obranné mechanismy a nechal se zaslepit, zmanipulovat do té míry, že rozpoutal největší válečné zvěrstvo v lidských dějinách? A co je vlastně měřítkem pravdy? I německý agresor měl svoje mrtvé, raněné, zničené osudy, ztracenou generaci, i tak vypadala válka z německého pohledu. Je jistě mnoho pohledů jiných a pravd trpčích než optika současné německé veřejnoprávní televize, to ale nic neubírá na tom, že stojí za to seznámit se též s pravdou, kterou nenapsali vítězové, nýbrž viníci (příčí se mi říci oběti)...vlastně klobouk dolů před takovouhle sebereflexí...zvláště v komparaci se sebereflexí českou a všemi těmi ostalgií páchnoucími Vyprávěj... Po formální stránce standardní moderní televizní produkt, který má jednu výraznější slabinu, totiž že trpí (zvláště v závěrečném dílu) přehnanou překombinovaností, scénárista Stefan Kolditz si zřejmě předsevzal, že musí navýšit míru náhody na úroveň severské detektivky, tolik nepravděpodobných ,,náhodných" setkání a prolínání osudových drah hlavních (pěti) hrdinů by nevyprodukoval snad ani Jo Nesbø... (15.07.2014)

Velice efektní seriál, žádné filmové veledílo, ale dobře poučené na amerikánských válečných filmech (Bratrstvo neohrožených bylo zde pěkně v bojových scénách exploatováno), takže někdy to sklouzává k vypravěčským klišé, někdy lze s úspěchem odhadovat pokračování děje, někdy je děj postrkován nepravděpodobnými náhodami, ale ta vizuální stránka leccos překryje. Ďábel je ukryt jinde. Není to ale připomenutí toho, že Židy Němcům nadšeně pomáhali likvidovat pomocníci z řad Ukrajinců, ani připomenutí polského antisemitismu ani scény znásilňování německých zdravotních sester rudoarmějci, to jsou známé skutečnosti. Zarazí to, jak hlavní němečtí hrdinové jsou málo zasaženi nacismem, jako by jim nevymývali mozky v HJ a BDM, jako by se náhle vynořili v tom roce 1941, prošli běžnou měšťanskou výchovou a náhle se dostali na frontu mezi nácky. Přitom to nejsou nějaci disidenti, ale představitelé běžné německé populace, která byla v reálu ideologicky pěkně zmasírovaná. Nepochybně i mezi Němci byli jedinci, kteří odmítli pachat zvěrstva či udávat, ale zde je těch dobrých německých skutků nakumulováno příliš mnoho na příliš malé ploše, takže našinci to začne připomínat ty srandovní dederónské seriály, kde se Německo jen hemžilo protinacistickými odbojáři. (28.04.2013)

V našich končinách naprosto neznámé, ale ve výsledku nebývale odvážně a výborně zpracované třídílné válečné drama německé produkce. Film se zaměřuje jak na samotnou válku a její zvěrstva na bitevním poli, tak i na těžké životy ostatních, kterým válka tolik vzala. Slušná výprava, dobré herecké výkony a celkově velice profesionální zpracování, které mě nevýslovně překvapilo. (07.05.2013)

Tohle skutečně nebyla nejlepší volba pro chill-outovou neděli u televize. Usedala jsem k tomu příjemně naladěná a odcházela jsem emočně tak zdevastovaná, že jsem nemohla spát, haha. Pro mě tuto sérii nejvíc vystihuje slovo "civilní." Tvůrci si opravdu dali záležet, aby hlavní hrdinové byli tak nedokonale sympaticky lidský, jak to jen jde a velmi dobře se jim podařilo ukázat postupně na každém z nich, jak je válka psychicky změnila. Což já dost oceňuju u každé produkce, a i zde to vyšlo. Velmi hodnotná výpověď jako o válce celkově, a co dělá s "obyčejnými lidmi," tak jako pohled z německé strany. Vynikající herecké výkony hlavní pětice, z nichž mě nejvíc sebral Tom Schilling, se postaraly o tu pátou hvězdu. Nemůžu než doporučit. (10.09.2018)

Každý pokus o sebereflexi, zejména jde-li o tak závažné téma, jakým jsou zločiny, jichž se jeden národ dopustil na mnoha jiných, je třeba ocenit. Na druhou stranu by však tato snaha měla být nanejvýš upřímná a měla by hrát zcela otevřeně. Celá ta počáteční naivita a iluze by byly možná snadno uvěřitelné někdy ve dvacátých či třicátých letech u mladých lidí, kteří ještě nnebyli vtaženi do soukolí válečné mašinerie, ale těžko lze tomuto vykreslení uvěřit v případě poručíka Wehrmachtu nebo židovského krejčího v roce 1941, tři roky po křišťálové noci, v případě zdravotní sestry na východní frontě v roce 1943, po bitvě u Stalingradu, či v případě Žida směřujícího v dobytčáku do koncentračního tábora. To, čeho se pak hlavní postavy dopouštějí je do jisté míry skrýváno za ne zcela špatné úmysly, jako je povinnost, aby mohli být třeba správnou německou ženou, slavnou zpěvačkou, válečným hrdinou nebo prostě jen dobrým vojákem. I proto nejuvěřitelnějším dojmem působí příběhy Viktora a Grety, jejichž charaktery a osudy velice dobře vystihují atmosféru doby. Příběhy ostatních potom vypovídají spíše o válečných hrůzách, i když jen částečně, proměně lidí, kteří jimi prošli, a reálných prožitcích vojáků bojujících v první linii. Přesto však není možné přijmout několikrát opakovanou myšlenku, že válka dělá z lidí bestie, protože válka ve skutečnosti dělá z lidí pouze to, co z nich zbyde, když to skončí, nikoli to, kdo jsou, když to začíná. Hlavně v poslední třetině je tak sice vidět skutečné úsilí vyrovnat se alespoň trochu s minulostí, přestože ten odraz v zrcadle mohl být ještě mnohem drsnější. 75 % (17.11.2015)