Unaveni sluncem 3: Citadela

Ona je Naďa vážně milá, ale vyjma produkcí svého otce zřejmě nebude mít moc šancí to divákům dokázat. A ten, unaven mocí, egem a leštěním vlastního mediální obrazu, "Odporem" a "Citadelou" pouze znásilnil kdysi tak dokonalý oscarový úspěch. Rozumím jeho touze vyjádřit se k dějinám své vlasti, chápu, proč nenatočil jiný příběh jinou formou, ale hořkosti z těchto přemrštěně dlouhých, drahých a vlastně zbytečných filmů se dlouho nezbavím. Několik hezkých momentů a ani ta jedna krásná, michalkovsky emotivní scéna (да, Никита еще молодец), kterou mne "Citadela" opravdu dojala, na tom nic nezmění. (08.10.2011)

Ruská duša v sebe obsahuje: patetickosť až na pôdu, vlastenectvo non plus ultra, absurditu, poetiku, surrealizmus (nadšenie z experimentu v ruskom umení po nástupe komunizmu pretrváva), ignoráciu jedinca a ľudského života vôbec (vlasť na prvom mieste). Toto všetko miesi Michalkov v tretej časti zmätenej trilógie Unavení Slnkom celkom zručným spôsobom. Ak však divák akceptuje ruskú dušu a jej prečudesné zákruty a protirečenia, celkom užije si aj túto jazdu. Pretože v porovnaní s druhým dielom trilógie mala Citadela hlavu aj pätu. (03.07.2020)

Tak jo, třetí části dvě hvězdičky ponechám, i když nedostatků bylo opět nepočítaně, ale předchozí díl mě štval víc. Každopádně jsem rád, že se osudy klanu Kotovových konečně uzavřely, jen mě mrzí, že se tak nestalo už po původním filmu, jak to Nikita Michalkov původně zamýšlel. Nemusel bych v obou následujících snímcích sledovat podivnou parodii na válku. Zajímalo by mě, jak dopadla akce s nášlapnou minou, chápu správně, že to byl důvod, proč v závěru trčela horní polovina těla generála Kotova z velitelského poklopu čelního tanku? (09.03.2018)

Unavené slunce něžně s mořem se loučí, v tu chvíli přiznáváš, že mě nemiluješ. Unavený divák dokoukal třetí, zbytečný a opravdu hodně přepálený, díl kdysi skvělého filmu a rovněž přiznává, že tohle nemiluje. Jak ještě Odpor byl dobrý válečný film, tak tohle je vysvětlování něčeho, na co se nikdo neptal, ukázka explicitního násilí a mučení, na kterou nikdo nebyl zvědavý (ten obrázek budu z hlavy dostávat dlouho), pohled na zmařené životy, sny, plány a představy lidí povšechně životem tak smýkaných, že by se nad tím nemohl kochat ani sadista (takže divák má hořký pocit zmaru a sucho v puse) a do toho kdysi sympatický hlavní hrdina chodí po světě a vyplazuje jazyk. Druhý, kdysi sympatický, hlavní hrdina se projevuje jako totálně bezcharakterní, nehrdinný, zato však pragmatický hajzl a divák je za to paradoxně rád, protože aspoň nedojde k dalšímu mučení. Proč tedy hodnotím stále relativně vysoko? Protože na Menšikova se pořád hezky dívá, protože jsou tam dobré, sice s ničím nesouvisející, ale dobré, scény, protože Naďa opravdu skvěle předvedla válečné trauma a protože jsem raději unavená sluncem než sněhem. Nikito, tohle není výzva! (02.07.2012)

Film je ve všech ohledech správně ruský. Což se může líbit i to může člověka nemálo srát. Některé momenty jsou značně úsměvné. Jiné jsou natočeny s obrovskou bravurou. Ačkoli jsem neměl to štěstí válku absolvovat, tak si stejně troufnu myslet, že pan režisér vystihl tehdejší režim a smýšlení lidí v něm velmi dobře. Stalin je přirozený sympaťák a sympatiím neubírá na intenzitě ani pár kilo makeupu. Jeho čajové dýchánky jsou úžasné. Je zřejmé s jakým záměrem celá trilogie vznikla. Tento díl bych viděl na pěkné 3*. (29.12.2012)