Den nezávislosti: Nový útok

Toto ešte niekoho baví, dnes, v dobe Interstellarov, Gravitácií a Marťanov? Oproti dvadsať rokov starému (!) originálu žiadny trendový posun, iba je v tom všetko zniekoľkonásobené - počet postáv, stíhačiek, veľkosť vesmírnych korábov, počet prezidentov a ich preslovov, podfarbených patriotickou hudbou. Trikovo vymazlená a hlučná akcia síce nastúpi rýchlo, trvá 100 minút a je zahustenejšia než v jednotke, ale VŠETKO v nej je odniekiaľ "požičné” a v celom filme niet JEDINÉHO inovatívneho prvku. Osobne som najviac trpel pri postavách, dialógoch a neskrývanej stupidite, ktorá v deväťdesiatych rokoch možno pôsobila vtipne a cool, ale dnes?! Najsvetlejším okamihom tohto filmu pre mňa bola záverečná predtitulková zatmievačka a nástup známeho Arnoldovho hudobného motívu. (27.06.2016)

Emmerich remakuje sám sebe a stíhá přitom vykrádat asi deset dalších filmů, sypat cheesy hlášky, patetické projevy, a obrovskou monumentální akci, která jen tak mimochodem strká do kapsy všechny destrukční orgie z libovolného akčňáku posledních tří let (zásadní devíza!); prostě devadesátky jedna báseň. Ale! Kristova noho, fakt musela být první půlhodina s představováním nových postav tak zdlouhavá? A to jakože bezcitné zacházení s hrdiny z minula jakbysmet? V době, kdy studia povolují 140 minut kdečemu, jsou Emmerichovi dvě hodiny až příliš těsné a ukazuje se jeho slabina a tou je absence finesy ve zkratkách. Ale ta monumentální epika to ve finále vyhraje. Sice natěsno a dost jalově, ale Emmerichovi jsem už odpustil horší věci. PS: A když si na to chci o dva dny později vzpomenout, vylovím z paměti pouze high-five planety a nové meziplanetární lodě. (23.06.2016)

Úsmev od ucha k uchu. Chýba tomu niečo dychvyrážajúce a je pravda, že ten film zaspal dobu. Ale inak je to fakt roztomilé. Oldschool blockbuster, ktorý po prvej "príbehovej" polhodinke šlapne na plyn a už nezastaví. Je to úplne debilné, veľmi zábavné a hrozne príjemne retro. Na frflanie nad zlými postavami, slabou hudbou a občas nie úplne super trikovou stránkou som vôbec nemal chuť a Emmerichovi som to zožral aj s navijákom. Aj keď je pravda, že citeľne tomu filmu chýba silnejšie bijúce srdiečko, aké mal podobne postavený vynikajúci White house down. Navyše jednotka sa mi páčila ale nikdy som ju nejako zvlášť nezbožňoval, takže som si to dokázal užiť a nemal som pocit žiadneho pošlapávania legendy. Dúfam, že sa trojky dočkáme už čoskoro. 8/10 (02.07.2016)

Beztvará a rutinní sci-fi, které chybí šťáva a otravuje všemi současnými neduhy, na které si divák jen dokáže vzpomenout. Destruktivní efekty nastříhané za sebou, bez ladu a skladu, bez napětí, tempa, emocí. Představuje několik starých známých, se kterými tvůrci neumějí zacházet, a hlavně partu nevýrazných teenagerů, kteří jen otravně sténají a křiví ksicht, když se na poslední chvíli něčemu vyhnou a kterým bych nesvěřil dálkový ovladač, natož na ně spoléhal se záchranou planety. Mimozemšťané se vrátili, samozřejmě silnější a vyspělejší. A s nimi americké vlastenectví, destrukční orgie a velkolepé triky. A dějově zoufale nastavovaná kaše. A tak se všichni dvě hodiny potácejí v nevýrazných kulisách a doufají v řešení shůry. To nepřichází, protože Roland Emmerich už dávno nemá tak pevnou ruku a hlavně měl kolem sebe zřejmě mizerného dramaturga a nerozhodné producenty. V rámci katastrofických popcornovek nemá nový Emmerich co říct. Víc letadélek a větší lodě ještě jaro nedělají. Naštěstí. (01.08.2016)

V akčnom sci-fi sa stretávame ako so starými známymi, tak s množstvom nových tvárí. Medzi klady filmu patria prepracované počítačové efekty, na ktorých sa nešetrilo a občasné vtipy, nielen od Goldbluma, ktoré uvoľnia napätú atmosféru. Na druhú stranu, herecké výkony sú priemerné, dunivá hudba rovnaká ako všetky soundtracky apokalyptických filmov, dej predvídateľný. Emmerich určite odviedol dobrú prácu v prvom Dni nezávislosti, kedy novo uchopil žáner katastrofického snímku, avšak druhé dieli spravidla bývajú slabšie. Boje sú zintenzívnené epickou hudbou a prehľadne zachytené kameramanom. Na pozadí bojov sledujeme aj sebaobetovania a milostný príbeh, ktorý nesmie v správnom letnom blockbustere chýbať. Ako som si všimol, ostatní recenzenti na Independence Day: Resurgence nakydali pekných pár kôpok hovien. Až toľko, že som skoro zvolil pozretie iného filmu. Ale to by som urobil chybu. Dvojka dvadsať rokov starého originálu má všetky cnosti, ktoré môže americký film mať. Nový útok nie je výnimkou. Dobrá voľba na odreagovanie s popcornom v ruke. (08.09.2019)