Den nezávislosti: Nový útok

Mrzí mě jen tři věci - že scenáristé nevěnovali novým postavám tolik péče jako jejich kolegové, kteří psali Star Wars: Síla se probouzí, že film není delší (to by totiž bývalo mohlo vyřešit i první problém) a že se Willu Smithovi nechtělo, ačkoliv mohl klidně hrát to, co hrál William Fichtner. Škoda. Jinak je ale druhý Den nezávislosti přesně takový, jaký jsem doufal, že bude. Monstrózní, zábavný, překvapivý i uvědoměle prostý a s příslibem třetího ještě monstróznějšího dílu. Nebudu Rolandu Emmerichovi vyčítat, že nepoužíval miniatury, ale všechno je digitální, neboť kdyby šlo všechno digitálně udělat už před dvaceti lety, s nějakým stavěním sádrového bílého domu by se jistě neobtěžoval. Zkrátka doba pokročila a on si především během 2012 vyzkoušel, že matičce Zemi může provést úplně cokoliv si zamane. A tak jí to taky provádí. Z herců navrátilců mě nikdo nezklamal, naopak mě strašně moc potěšil Brent Spiner, který dostal mnohem více prostoru než jsem doufal, no a Jeff Goldblum je pochopitelně klasik a jeho scény s Juddem Hirschem mají stále to na setinu přesné komediální načasování jako před lety. ___P. S. Film je na tom vlastně úplně stejně jako jeho soundtrack, který tvoří zcela nová, ale tak trochu povědomá hudba pánů Klosera a Wankera, v níž lze s přibývajícím časem tu a tam zaslechnout náznaky známého Arnoldova motivu, který se v plné síle vrací až zhruba v poslední čtvrtině alba. A pak už je to regulérní Den nezávislosti se vším všudy. (24.06.2016)

20 let. Taková doba uplynula, než otec subžánru katastrofických filmů zplodil sourozence ke svému prvnímu Dni. Příliš dlouhé otálení. Doba se změnila, nadšení z jedničky dávno pominula (i když stále jde o zábavný popcorn), a tatík Emmerich se tedy rozhodl v podstatě zopakovat dění prvního filmu a zároveň vše obtěžkal "nezbytnými" atributy dnešních filmových časů. Tak tedy: vizuál je boží! Něco tak monumentálního, obrovitého a zároveň vypulírovaného do posledního detailu opravdu bere dech, přesně na tohle jsem čekal a taky to dostal. Měřítkem již nejsou pozemské výtvory, nýbrž Země sama a přilehlý vesmír. Pecka! No a tím jsme pomalu s výčtem pozitivních dojmů u konce. Tempo filmu bych nenazval strhujícím, ale zbrklým, urputným, bezohledným. Herci, především mladí, jsou jak plakáty na zdi v pokoji průměrného týnejdžra, mají nasazený jeden face a ten jedou celej film :) Staří známí tu jsou kvůli výdělkům, tak to cítím. Dialogy a chování postav grandiózně patetické. Rozvíjení universia poměrně zajímavé, v tuto chvíli si ale nedovedu představit, kam to chce Emmerich posunout, protože zbořit Vesmír jednoduše nejde! Neříkám, že se netěším, jen prosím trochu víc toho nadhledu a zábavnosti. Otázka je, zda-li si vůbec druhý Den na sebe vydělá... 165 miliónů dolarů(rozpočet)/176 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (03.07.2016)

Druhý Den nezávislosti jede přesně podle mustru sedmých Star Wars a Jurského světa. Pečlivě se oživuje starý svět s (převážně) novými hrdiny a hodně se brnká na nostalgickou strunu, jenže tím to bohužel hasne. Emmerich sprintuje jako zběsilý, aby se bůhvíproč vešel do dvou hodin, takže se všechno děje ráz na ráz a nikdo a nic nemá šanci vyniknout. Hlavně péče o postavy je veskrze tragická a lavíruje mezi odfláknutým kecáním a WTF momenty, pročež baví především akce. Té je naštěstí dostatek a je patřičně epická, ve finále tedy dostanete ucházející blockbusterovou jízdu, v níž se vydařené scény střídají s momenty zralými na facepalm. Nový útok prostě nepřekvapí ani nenadchne, ale vlastně neurazí. Což je vzhledem k fenomenální jedničce obrovský sešup, ale po trailerech snad zázraky nikdo nečekal. (6/10) (21.06.2016)

Co to kurva bylo?! A abych svému zděšení dodal dostatečný důraz, zopakuju to ještě jednou a pomaleji: CO – TO – KURVA – BYLO – ?! Vždyť to vypadalo jak Star Wars pro chudý. Jedničku si nepamatuju a mrzí mě, že to samý nemůžu říct o dvojce. Tohle je vyčpělý hovno upečený podle tradičního receptu amerických blockbusterů: vezmeme pár Číňanů a negrů, pro jistotu i několik kusů blíže neidentifikovatelných mezinárodních směsek, přimícháme je k bílým americkým vojákům, podlijeme nechutným patriotstvím, přidáme balení amerických vlajek a pak dochucujeme dle libosti nejrůznějším digitálním bordelem. Měl bych ty internety omezit, protože z nudy tady prolízám profily píčovin a pak na ty píčoviny i čumím, s takovou mě to ČSFD jednou zabije. A až se tak stane, tak z HOMA vysoudím nejenom všechny prachy, ale i všechny zaměstnance! Ale zas proč ne, aspoň bych je konečně nechal dělat to, na co doopravdy stačí; admini by mi psali domácí úkoly, programátory bych postavil ke kuličkovýmu počítadlu a Bart by mi pral fusky a nosil kafe. (29.11.2016)

Emmerich je kráľom žánru, a kto čaká okrem nadupaného vizuálu a popcorn vtipov niečo viac, je na zlej adrese. Je fakt, že to nemá zďaleka takú osudovosť, ako napríklad jeho 2012, a vo filme nie je ani sekunda, ktorá by sa mohla brať vážne. To všetko sa dá vygradovať už len jediným neuveriteľným zvratom: On ten film bude mať ďalšie pokračovanie :D (19.10.2016)