Režie:
Dario ArgentoScénář:
Dario ArgentoKamera:
Romano AlbaniHudba:
Keith EmersonHrají:
Leigh McCloskey, Irene Miracle, Eleonora Giorgi, Daria Nicolodi, Sacha Pitoëff, Alida Valli, Gabriele Lavia, Dario Argento, Paolo Paoloni, Ania Pieroni (více)Obsahy(1)
Studentky Rose a Sara objeví alchymistickou knihu architekta Varelliho, podle níž postavil někde ve světě tři budovy jako útočiště Třech matek nositelek zla. Když mladé ženy začnou pátrat po tajemství, Saru někdo zabije a Rose zmizí. V jejich pátraní pokračuje Rosein bratr Mark. Jak se ukáže, on jediný je schopný zastavit zlo, které chce ovládnout svět. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (120)
Vizuálně patrně nejopojnější a nejkrásnější film Daria Argenta. Surreálná atmosféra, nádherné barvy a děje tak málo, že by se ho za nehet vešlo. Kdysi jsem Inferno zavrhnul, stejně jako Suspirii, ale při opakovaném zhlédnutí jsem je docenil. Takže rada - pokud začínáte se starou hororovou Itálií, nechte si Argentovy čarodějnické fláky až na později. Inferno je nádherná podívaná, ale toho děje mohlo být opravdu alespoň trochu víc - proto o stupeň nižší hodnocení než u první Matky. ()
Tak tohle má výtečnou atmosféru. To,že něco nedává smyl nevadí. O to víc to pro mě působí děsivě. Velké kulisy,ponurá atmosféra,kamera. Inferno se snaží zaujmoput zajimavými způsoby zabijení,okno jako gilotina,útok krys. Také ukázal,že hlavní postavy se můžou měnit. Někdo umře,ten další pokračuje. A závěrečná píseň patří mezi mé nejoblíbenější filmové písně. ()
Môžem ho označiť za jedno z najvydarenejších Argentových diel. Film plný, nepovedal by som snovej, ale nočno morovej atmosféry. Dielo sa samozrejme neobišlo aj bez brutálnych gore, ktorých tu síce nieje veľa, ale v tomto prípade to nieje na škodu. Tu ide o vyvolanie čistej hrôzy pomocou iných ako nechutných prostriedkov. Tajuplnosťou a očakávaním. Majstrovský kúsok mysteriózneho hororu. ()
Druhý z Argentovy série o Třech matkách je nemlich to samý, co ten první. O mystériu třech mocných čarodějnic se dozvíme zhruba tolik, kolik by se za nehet vešlo, ale o vrstevnatý příběh u Argenta nikdy moc nešlo. O co je menší vypravěč, o to je větší , a teď nevím co, ale umí to s obrázky a hudbou, čili jsem opět dostal pořádnou porci , a teď nevím čeho, ale má to určitě co do činění právě s těmi obrázky a hudbou, a byl jsem výsostně spokojen. Snad jen ten závěr mohl být víc, a teď nevím co, ale nepotěšil mě ani nevyděsil, tak jako v Suspirii. A teď nevím kolik jsem chtěl dát hvězd, ale určitě dost. ()
Argentovsky surrealisticky snové a osmdesátkově atmosfericky tíživé. Skvělá hudba, která je u hororu tradičně důležitá a množství krve, které je tradičně důležité pro Itálii. Naštěstí však na červené tekutině film ani nestojí, ani v ní přílišně neplave a Argento nezapomíná na své kořeny - typický giallo feeling je všudypřítomný a v kombinaci s precizní kamerou a červeno žlutými interiéry připravuje netuctový zážitek i pro hororově vzdělaného diváka. Důraz na vizuál a snovou atmosféru přebíjí důležitost příběhu a není to vůbec na škodu. Děj se ztrácí, kvalita zůstává. Zamrzí jen fakt, že charismatický Sacha Pitoëff po Infernu nepokračoval ve své slibně rozjeté kariéře hororových záporáků. ()
Reklama