Sinister

Cekal jsem hodne, vicemene jeden z hororu roku, na jednu stranu z hlediska atmosfery jsem ho asi dostal, ale na druhou stranu, scenar je dost hloupej. Zacatek je klasika, rodinka se nastehuje do novyho baraku s tim, ze fotrik potrebuje napsat novou knihu. Nekdy po pulhodince najde Hawke na pude videa a zacne si je poustet, takze po nijak dlouhejch 30 minutach nam zacina bu bu bu. Videa jsou fakt skvely ve svoji jednoduchosti a je jen skoda, ze se Derrickson boji nejaky to podrezavani ukazat vylozene na primo, ale i tak je to dostatecne brutalni a krvavy. No a nekdy po skouknuti druhyho videa me napadl konec filmu a pobavilo me, ze kdyby to tak fakt bylo, bude to dost trapny a tesil jsem se, s cim tvurci prijdou. Skoda, ze krome tech videi a obcasnyho probehnuti nejakyho parchanta nebo kroku neni nic moc ceho se lekat a tak tu jde spis o dobre hrajiciho Hawkea a super atmosferu podporenou perfektni hudbou. No a pak prisel zaver a nadseni slo do hajzlu, je sice fajn, ze neni happyendovej, ale pointa je dost nelogicka a bohuzel presne takova, jaka me po pulhodine filmu napadla. Ale i tak jsem v zasade spokojenej, slabsi 4*. (28.12.2012)

Dokud hrají prim ujetá home videa s panem démonem a dětinské lekačky pro zastydlé puberťáky, tak se jedná o slušnou zábavu bez přidané hodnoty v podobě propracovaného příběhu. Ovšem po nástupu rádoby strašidelných dětiček, které začnou pobíhat všude kolem, vám nezbývá nic jiného než zívání a oči v sloup. K tomu samozřejmě film není potřeba. (19.05.2018)

Pan Bubák a jeho rodiny! Úvod filmu s oběšenci je vskutku hrůzný a slibuje něco děsivého. Zajímavé napínavé krimi, kdy si děláte obrázek o sadistickém vrahovi, se však nakonec zvrtne v průměrnou duchařinu, což je opravdu škoda. Bohužel, ztracené děti vypadají v určitých momentech spíše komicky a po několikáté lekačce čekáte další i tam, kde není. Pohanská symbolika, temné kulty, černý škorpion a had (neškodná, ale efektní korálovka) mají dodat filmu na hrůzostrašnosti. Nakonec nejvíce funguje minimalistická až dadaistická hudba - což jsou spíše všelijaké zvuky, připomínající vzdálenou cirkulárku, vzlykot dětí, praskání starého stromu či rozvrzaný klavír - a hledání neznámého návštěvníka v nočním domě. Jako u řady jiných snímků si musíte povzdechnout, kde se bere mírná debilita scénáristů, když vysílají postavu do tmy za vetřelcem s baterkou v ruce. Až na několik chluchých prostojů se film vcelku statečně šine ke kýženému a potěšitelnému finále. Žádná megabomba, jak by se podle hodnocení zdálo, ale velmi slušný mystery, který je na současné podzimní dny s dlouhými večery a všudypřítomnou mlhou jako stvořený. (20.11.2012)

pointu pochopíte už v prologu, jelikož už z úvodního "předfilmu" je zjevné, "kdo je vrah", i když detaily a okolnosti budou odhaleny až později. kdekoliv jinde by to bylo obrovské faux pas, ale v hororech jde přeci jenom o něco trochu jiného. a žánr horor filmu zjevně dominuje, i přes naznačené zakalení kriminálkou a do značné míry i rodinným dramatem (zvláště zaujme vynikající scéna manželské hádky). Sinister se odráží od častého výskytu případů skandálních, nepochopitelně brutálních rituálních vražd, jaké v lidech vzbuzují reálné obavy i do jisté míry zvrhlou zvědavost, a velmi tvůrčím způsobem kolem nich tká překvapivě originálně podaný příběh. výsledkem je přímo "nakynutá fabulace", v níž probíhá téměř až detektivní vyšetřování nikoliv zločinu, ale spíše okultního jevu pomocí studia nalezených filmů. film zjevně vychází z premisy obrazu coby odvěkého fundamentu západní kultury a z přesvědčení, že artefakty vizuální kultury včetně filmů, (za určitých okolností) mohou, ontologicky vzato, zpředmětnit duchovní, respektive okultní jevy. Sinister samotný má ovšem daleko do "mystického filmu". nicméně, nelze mu upřít, že propojuje obrazy fiktivních super 8 záběrů s "hlavním tělem" filmu bez znatelných švů, jinými slovy velmi hladce a nerušivě. jsou to právě momenty ze "super 8 found footage" záběrů, které nejvíce přispívají atmosféře. totéž bych ale mohl říct i o vynikající práci se zvukem, o žážitky nabuzujícím využití zajímavé hudby (však Christopher Young, veterán Hellraiseru a jeho druhého pokračování) a o úzkostlivé práci se svícením, které vynikne leda při kinoprojekci. pochvalnou zmínku zaslouží i slušná režie Scotta Derricksona, který zručně, po krůčkách vede diváka po stopách záhadných vražd a zároveň rozdmýchává osobní drama protagonisty, rozpolceného mezi sobeckou touhou po uznání a altruistickou péčí o rodinu. ve výsledném dojmu působí Sinister jako tak trochu bezduchá duchařina, která víceméně automaticky zpracovává mimořádně nápaditý námět, ale kvůli absenci vskutku hutné atmosféry a zjevným ohledům na rating vyznívá lehce samoúčelně a utlumeně. (07.11.2012)

Soundtrack válcuje všechny ostatní složky filmu a je to hlavně on, kdo se podepisuje na krásně tíživé atmosféře. Ta je neodiskutovatelně výborná ve chvílích, kdy Ellison studuje staré nahrávky a tvůrci udělali jen dobře, když tyhle momenty roztrousili po celé stopáži. Průšvih přijde zhruba v poslední třetině, kdy se na scéně objeví namaskovaná děcka a bubák přestane býti pouhou děsivou skvrnou na pozadí nahrávek. Tam, kde si přímočarý příběh říká o zvrat, na nás čekají pouze laciné lekačky (něco se objeví v pozadí/těsně před kamerou) a poněkud rychlý konec, jehož náhlost je v prudkém kontrastu s téměř dvouhodinovou stopáží a pomalu budovanou atmosférou i napětím. Bughuul, jak se nazývá ústřední původce všeho zla, v závěru díky zbytečným lekačkám téměř přichází o svou démonickou auru děsivého zla, což je škoda - dlouho držel šanci na jedno z nejlepších strašidel, co se za poslední léta na plátně objevila. Když se ještě vrátím k lekačkám, obvykle jsou stejně předvídatelné, jako celý příběh, nicméně ta se sekačkou mě málem prohodila stropem. Inteligenci jednání postav je lepší ignorovat, jelikož hlavní mužská postava je sobecký kariéristický fracek a předvádí zhruba následovné: "Víš miláčku, tady v tom baráku se nedávno oběsili čtyři lidi a já o tom chci napsat knížku. Vím že jsem ti to měl asi říct, ale bál jsem se, že se budeš zlobit a ne, opravdu mě nenapadlo, že se to stejně dozvíš od sousedů, policie či dětí, který ty naše ve škole nenechají na pokoji, jo a taky mě nenapadlo, že je to špatný i pro našeho synka, kterej trpí nočním děsem. No tak promiň, já už to neudělám... a taky slibuju, že až si začnu příště myslet, že mám v domě nebezpečnýho psychopata, případně dokonce prastarýho démona, kterej žere děti, nebudu sám lozit po půdě, dvorku a tak podobně... a taky nebudu na oko pořád kliďas, když se kolem mě budou odehrávat pěkně pošahaný a sakra děsivý věci.") Plusové body každopádně za hezkou mytologii a absenci příběhových logických lapsusů. Závěrečná scéna je špička ve svém oboru. 7/10 (25.11.2012)