Sinister

Taká 1/3 filmu je skôr temnenejším vyšetrovacím thrillerom ako hororom , no postupne atmosféra hustne. "Mr. Boogie" je dosť záhadná postava a v hororoch je to vždy takto lepšie. Celý film je to také pohrávanie sa s divákom, ale záver sa vydaril a je jasný ako facka. Nie že by bol bohvieako originálny, podobné závery tu už boli, ale presne takto si predstavujem poctivý hororový záver. 80%. (23.02.2013)

Ve filmu, stejně jako v literatuře, většinou záleží nikoli na tom, o čem se vypráví, ale jak se vypráví. K ději tedy jen stručně, že o žádné novátorství nejde. Naopak, viděno mnohokrát, klasické bububu, kde otec rodiny zaplete všechny do mysteriozního zla, které je semele. Nicméně podání, styl vyprávění, dávkování - umožňovalo hlasitě předpovídat, co se bude dít dál - a vůbec mě neobtěžovalo nějakou stupiditou. Spíš se mi dere pod prsty výraz "klasika" nebo "stará škola", ne ve smyslu zastaralosti, ale solidnosti řemesla. Hercům jsem věřil jejich role. Rodinné dialogy vůbec nebyly vycpávka, ta rodina takhle fakt mohla fungovat. Velice dobrý dojem. (08.12.2012)

Pan Bubák a jeho rodiny! Úvod filmu s oběšenci je vskutku hrůzný a slibuje něco děsivého. Zajímavé napínavé krimi, kdy si děláte obrázek o sadistickém vrahovi, se však nakonec zvrtne v průměrnou duchařinu, což je opravdu škoda. Bohužel, ztracené děti vypadají v určitých momentech spíše komicky a po několikáté lekačce čekáte další i tam, kde není. Pohanská symbolika, temné kulty, černý škorpion a had (neškodná, ale efektní korálovka) mají dodat filmu na hrůzostrašnosti. Nakonec nejvíce funguje minimalistická až dadaistická hudba - což jsou spíše všelijaké zvuky, připomínající vzdálenou cirkulárku, vzlykot dětí, praskání starého stromu či rozvrzaný klavír - a hledání neznámého návštěvníka v nočním domě. Jako u řady jiných snímků si musíte povzdechnout, kde se bere mírná debilita scénáristů, když vysílají postavu do tmy za vetřelcem s baterkou v ruce. Až na několik chluchých prostojů se film vcelku statečně šine ke kýženému a potěšitelnému finále. Žádná megabomba, jak by se podle hodnocení zdálo, ale velmi slušný mystery, který je na současné podzimní dny s dlouhými večery a všudypřítomnou mlhou jako stvořený. (20.11.2012)

Soundtrack válcuje všechny ostatní složky filmu a je to hlavně on, kdo se podepisuje na krásně tíživé atmosféře. Ta je neodiskutovatelně výborná ve chvílích, kdy Ellison studuje staré nahrávky a tvůrci udělali jen dobře, když tyhle momenty roztrousili po celé stopáži. Průšvih přijde zhruba v poslední třetině, kdy se na scéně objeví namaskovaná děcka a bubák přestane býti pouhou děsivou skvrnou na pozadí nahrávek. Tam, kde si přímočarý příběh říká o zvrat, na nás čekají pouze laciné lekačky (něco se objeví v pozadí/těsně před kamerou) a poněkud rychlý konec, jehož náhlost je v prudkém kontrastu s téměř dvouhodinovou stopáží a pomalu budovanou atmosférou i napětím. Bughuul, jak se nazývá ústřední původce všeho zla, v závěru díky zbytečným lekačkám téměř přichází o svou démonickou auru děsivého zla, což je škoda - dlouho držel šanci na jedno z nejlepších strašidel, co se za poslední léta na plátně objevila. Když se ještě vrátím k lekačkám, obvykle jsou stejně předvídatelné, jako celý příběh, nicméně ta se sekačkou mě málem prohodila stropem. Inteligenci jednání postav je lepší ignorovat, jelikož hlavní mužská postava je sobecký kariéristický fracek a předvádí zhruba následovné: "Víš miláčku, tady v tom baráku se nedávno oběsili čtyři lidi a já o tom chci napsat knížku. Vím že jsem ti to měl asi říct, ale bál jsem se, že se budeš zlobit a ne, opravdu mě nenapadlo, že se to stejně dozvíš od sousedů, policie či dětí, který ty naše ve škole nenechají na pokoji, jo a taky mě nenapadlo, že je to špatný i pro našeho synka, kterej trpí nočním děsem. No tak promiň, já už to neudělám... a taky slibuju, že až si začnu příště myslet, že mám v domě nebezpečnýho psychopata, případně dokonce prastarýho démona, kterej žere děti, nebudu sám lozit po půdě, dvorku a tak podobně... a taky nebudu na oko pořád kliďas, když se kolem mě budou odehrávat pěkně pošahaný a sakra děsivý věci.") Plusové body každopádně za hezkou mytologii a absenci příběhových logických lapsusů. Závěrečná scéna je špička ve svém oboru. 7/10 (25.11.2012)

Derrickson to má v paži, o tom žádná. Jen jede podle rutinní šablony, která nenaservíruje jediného překvapení a i tu pointu v extended cutu nakonec prodá podle očekávání už od první osmičkové projekce. Což je možná trochu škoda, protože výborný Hawke, pevné vedení a impozantní Youngův soundtrack to jinak táhnou vysoko do červených čísel. [Inside joke: Norský blackmetal a Pishin po levici udělaly v kině své. :)] (12.11.2012)