Guilty Crown

Prvá vec čo musím na začiatok spomenúť je, že Guilty Crown má skvelé, výborné, fantastické...soundtracky, openingy aj endingy. Teda, treba pochváliť hlavne Hiroyuki Sawano, za vytvorenie nádhernej atmosféry. Ďalšia vec ktorá ma hneď dostala bola romanca medzi, zo začiatku zbabelým, Shu a všestranne perfektnou Midori. Prvá séria je ukážková a kombinuje všetko to čo mám na kvalitnom anime rád, hrá na divákové pocity ako na klavír a všeobecne má atraktívny dej takisto ako aj postavy. Dosť mi dokonca pripomenula moje obľúbené anime Code Geass a Elfen Lied. To isté čo platí o prvej sérii však už nemôžem povedať o druhej. Príbeh sa skomplikoval, čo v tomto prípade zmanená, že výrazne zaostáva aj keď sa tu sem tam objavia svetlé momenty. Pocit beznádeje naberie v tejto sérii nový význam a spolu s kompletne zmeneným hlavným hrdinom to už nieje presne to, čo by sa mi páčilo. Koniec je taký, aký je a myslím že autori sa rozhodli ísť správnou cestou aj keď happyend by mi tiež nevadil :) (09.12.2012)

Jedna a půl hvězdičky je za animaci a hudbu. Prostě za to nejlepší, co v téhle sérii bylo. Zbytek prostě stál za starou bačkoru. Občas se sice stalo, že to mělo nějaký zajímavý okamžik, který stál za ten děs kolem, ale celkově je to spíš ztráta času. Pokud tedy nemáte rádi zbytečný fanservis, klišé, špatný scénář (který se snaží vykrádat třeba Evangelion, Code Geass, Macross nebo Utenu), postavy, které se tváří, že mají hloubku, ale nakonec jsou jen směskou výtažků „úspěšných aspektů z jiných anime“ (pozdravujeme především Šúa, Inori a Gaie). Lze si to užít, ale to nesmíte absolutně nic očekávat a hlavně nesmíte přemýšlet. Směska všeho možného s pěknou animací, ale podprůměrným průběhem (a postavami na zabití). (28.02.2015)

Hlavným hrdinom tohto príbehu je Ouma Shu, 17-ročný stredoškolák znechutený životom. Jeho život sa však pomaly začína meniť, keď spozná Inori - krásnu speváčku skupiny Egoist. Shu sa do nej okamžite zamiluje, avšak pomaličky zisťuje, že zoznamovať sa s ňou bola tak trochu chyba. Inori je totiž členkou teroristickej organizácie "Funeral Parlor", ktorej vodcom je Gai, ktorý má neznáme úmysly a plány. Keď sa Shu dostane do jedného boja, zisťuje, že v tejto vojne bude hrať dôležitú rolu a opustiť ju nebude najlepší spôsob. Celkový dojem: Nikdy som veľmi neobdivoval robotov, zbrane, vyspelú technológiu, apokalyptický svet a sci-fi, takže som toho od seriálu spočiatku veľa neočakával. Prekvapivo ma to však veľmi rýchlo vtiahlo do seba, zaujímal som sa o príbeh a postavy a dokonca som aj s napätím sledoval súboje a naháňačky plné výbuchov a akcie, ktorá pre mňa nebola takmer vôbec chaotická. Bol to pre mňa takmer až plnohodnotný zážitok, ktorý obohacovala najmä výborná animácia a nádherná hudba. Všetko moje nadšenie však padlo zhruba v dvanástom dieli, v ktorom sa rapídne zmenilo tempo a začalo sa kašlať na nejakú logiku, či budovanie sveta. Hlavnú postavu som už takmer nepoznával, jedno klišé striedalo druhé, bola tam hromada motivačných rečí, hlúpeho a neuveriteľného správania postáv a celkovo to vyhodilo do koša všetko, čo si seriál predtým tak usilovne budoval. Občas sa tam síce našiel nejaký silnejší moment, avšak to už seriál nijak nezachránilo a všetko sa pokazilo. Nakoniec to vyústilo do akéhosi záveru, všetci boli šťastní až do smrti a rozprávky bolo koniec, no ten sľubný úvod si zaslúžil oveľa viac. Jedno z najväčších sklamaní. (22.11.2017)

Inu, to byl nadmíru slušný závan bezradnosti, jinak zabalený do vcelku pohledného obalu. Jak již tu bylo řečeno, sebral se nápad z Code:Geass, přihodil se základ Evangelionu, plác tam středoškoláky, narvat tam fanservis, ozvučit to nejlepším paviánem Yukim Kajim a pak to za stálého míchání nechat přepálit do patvaru, u kterého nenajdete byť jen kousíček chutnající. Příběh se po celou dobu nemůže chlubit vyšší inteligencí, ale minimálně počáteční 1/3 je držena nad vodou šarmem velitele odbojářů Gaiem. Hlavní postava Shu je totiž třetí brácha Pata a Mata a protože mu do to v mysli zrovna nepálí, musíme trpět systém náhodiček a nejvhodnějších situací, aby nám náhodou neumřel po pár dílech. Jeho zpívající spolubojovnice nestydatě kopírující Rei z NGE, bez které by byl bezmocný, by pro něj i pro rohlíky na Fidži skočila a neoblékla by se jinak, i kdyby výletovala na Pluto. Sadistické choutky anime poznáte nejpozději v polovině, kdy se děj jakž takž uzavře, jenže to tvůrcům nestačilo. Na 2. chod Vám připraví nevítaný encore, který je takovým nedobrovolným opáčkem doposud shlédnutého děje. Pokud jste náhodou do této doby Shua měli rádi, tak brzo přestanete. A pokud jste ho nesnášeli, tak ho budete nesnášet ještě více; netušil jsem, že si někdo dokáže tak úspěsně vykopat hrob jako Subaru v 2. třetině Re:Zera. Záchrané lano zoufale hledající divák ne a ne najít: Souboje mechů jsou průměrné, šablonovití vedlejší protagonisté (vyjma zmiňovaného Gaie, který má něco do sebe) jsou šmrncovnější v každém druhém anime, nula vtipu, míjející emoce, akce s vždy nejvhodněji vytaženýma zbraněma nemá nápad a tak jediné plus je pohledná forma od Production I.G. Cílovka je někde kolem 12 let, ostatní to nemá jak zaujmout, proto odcházím s hodně pokrčenými rameny a fingujícím výrazem, že jsme se nikdy nepotkali. Slabé 3*. (13.11.2019)