Chlapectví

Richarda Linklatera znám hlavně z jeho "ukecané" trilogie, která na mě neudělala vůbec žádný dojem. Boyhood je svým způsobem něco podobného, ale těch kladů najdeme více. Oceňuji nápad s herci, kteří se scházejí každý rok, aby natočili další kousek tohoto dlouhého snímku. Je zajímavé koukat, jak se za 12 let herci mění. U dospělých to nepoznáme tolik, přesto nějaká změna nastane, ale u chlapce a jeho sestry jsou změny zřetelné. Postupně si diváka herci získávají a i když je příběh obyčejný a není ničím výjimečný, tak má něco do sebe. Já osobně jsem si občas při některých scénách vzpomněl na své dětství. Z filmového hlediska se jedná o kvalitní snímek, který bude tento rok sbírat jednu cenu za druhou. Z druhého, tedy mého hlediska, jde o snímek, který si už těžko někdy pustím, možná za 10 - 20 let, ale dříve těžko. Občas je děj utahaný a v určitých momentech nudný .. 6/10 = 65% (13.01.2015)

Boyhood je hodnoverny, bez tragickych zvratov, zo zivota a detailne vykresluje kazdodenne problemy chlapcenskeho zivotneho obdobia. A zabera to! Linklater to vie ako nikto iny, navyse si rozrobi robotu na 12 rokov:) Niekto moze frflat, ze nuda, mne sa pacilo hlavne caro tohto obdobia, navyse ocenujem systematickost, aka tu este nebola a samozrejme reziserske remeslo. (05.05.2015)

(1001) Intelektuál ve mě by asi měl být nadšený z toho konceptu. A to je, ne že není. Divák ve mě byl ovšem trochu unavený z toho, že mnohem víc čeká na záblesky "opravdovosti" (ať už si pod tím slovem člověk představí cokoli), než že by sledoval autorskou výpověď. Na druhou stranu jsem ráda, že se film vyhýbá zobrazování takových těch "životních milníků" a že zůstává antiklimaktický (je tohle slovo správně?), to je sympatická tvůrčí volba. Paradoxně jsem měla u filmu nejvíc pocit, že se mi nedostává dost času pro napojení na atmosféru a pochopení jednotlivých situací. Líbil se mi obraz prvního kamaráda z dětství, který při stěhování jede kolem auta na kole a mává na rozloučenou, ale ten záběr je tak rychlý, že než stihnu brečet, je pryč. Což je ale vlastně asi pointa filmu, čas běží docela rychle, vlastně strašně moc rychle, a od člověka to vyžaduje velkou vnímavost, soustředěnost a píli, pokud chce nějaký moment pozastavit a udržet v paměti. A nakonec se stejně nejspíš rozplyne a naše vzpomínka bude obsahovat jenom tu snahu zapamatovat si ho. (Jak říká básnířka Kateřina Rudčenková: "Snažím se zapamatovat si každý pohyb,/až si nakonec dokážu vzpomenout/jen na to, že jsem si chtěla vše zapamatovat." A když už jsem u toho, tak jsem si vzpomněla i na další úryvek z její poezie: "Proč jsou všechny pocity tak přesné/Proč jsou všechny pocity tak nepřesné.") Ale navzdory takovému poetickému okénku bych Linklaterovi stejně ráda vyčetla jeho volbu dělat mnoho krátkých záběrů místo menšího množství delších. Dobrovodná hudba mě iritovala svou nezajímavostí, Ethanova píseň o dětičkách mě opařila svou výmluvností (eloquence - skvělé slovo). (08.02.2015)

Filmu si cením především kvůli tomu, s jakou trpělivostí a oddaností byl natočen. A kvituju také fakt, že se natáčelo s těmi samými herci, což působí opravdu hodně dobře. A přestože se na film i přes těch obludných 166 minut pěkně dívalo (nuda se nedostavila) a několik scén opravdu zaujalo, měl jsem s ním 2 problémy. Na to, jak je snímek dlouhý, v něm bylo zvratů jak šafránu (a starali se o ně vlastně jen matčini amanti), a hrdina, co (takřka) v pohodě proplouvá životem, člověka moc k fandění nestrhne (pokud ho teda neosloví jinak). A když už jsem právě u postav, tak Mason mi byl čím dál méně sympatický (ok, osobní problém) a taky mě rušila představitelka jeho sestry, která byla tak nepřirozeně přirozená, že občas strhávala veškerou moji pozornost na sebe a já nechápal její zvláštní gesta či výrazy v obličeji. Závěr filmu mě vzhledem k průběhu vyprávění opravdu nepřekvapil, ale zase oceňuju, že se ho podařilo tvůrcům docela dobře kočírovat, aby nevyzněl vyloženě tuctově. Nicméně Chlapectvím mě Linklater vybídl, abych zkusil nějaký jeho další film, takže nashledanou pane režisére, protentokrát by to bylo za slušné 4*. (09.11.2014)

Film je minimálne v spôsobe a dĺžke natáčania jedinečný a ja som o jeho existencii netušil. Pribúdajúce roky vidno na všetkých hlavných postavám, ale najviac samozrejme na deťoch. Príbeh je tak trochu obyčajný, ale víťazí forma a originálny prístup. Pri tomto filme mi došlo, kde sa stratila P. Arquette, ktorá istého času bola na výslní, aby sa po nej potom zľahla zem. Príjemný film zo života dopĺňajú skvelé songy, z ktorých ma najviac upútala táto skvelá pieseň . Filmu by som vytkol iba trochu prehnanú stopáž. Chcelo by to o nejakých 20 minút skrátiť a pridať nejakú silnejšiu alebo dojímavú scénu a možno by som uvažoval nad plným hodnotením. Rozhodne však odporúčam pozrieť, už len za ten originálny prístup. A život ide ďalej...80%. (08.02.2015)