Byzantium

Hodně temné "skoro" upírské drama. Dvě hlavní ženské postavy, dvojí pocit z filmu. Saoirse zastupuje tu melancholicky artovou. Je uzavřená, osamocená a nespokojená se svým životem na útěku. Gemma naopak tu akčnější. Občas někoho vojede nebo alespoň proběhne před kamerou ve velmi, VELMI těsném korzetu - to asi aby se diváci vzpamatovali z té emocionální tíže, kterou na ně film chrlí. Jako celek je to občas trochu zdlouhavé, ale pro diváky nelačnící po akčním zážitku či hloupoučké slaďárně to je jako stvořené. (27.09.2013)

Atmosféra - ponurá, melancholická až depresivní, dějové linky oddělené časem, které se občas proplétají, občas nikoliv, jsou vcelku zajímavé - minimálně díky trošku jinému náhledu na problematiku nemrtvých. Co tu však chybí jsou dostatečně propracované charaktery, možná díky tomu, že na téměř komorní film útočí vcelku slušná řádka postav a nestihnou se tak jakkoliv posunout, vyvinout. Obě hlavní představitelky se snaží, ale po hodině už ten smutný kukuč Saoirse Ronan jako "věčné rozhárané teenagerky" a neustále nasraný obličej "šlapky do skonání světa" Gemmy Arterton prostě nestačí. Celkové sdělení či vyznění je velmi mlžné. 55% (19.06.2014)

Dva filmy v jedno. Eleanořin melancholický příběh takřka pro fanoušky Twilightu (vyprávění o dospívající dívce, první lásce a snaze oprostit se od despotických rodičů by snadno fungovalo i bez onoho upírského motivu) a život Clařin, který je nositelem jakéhosi náznaku epiky. Ostatně, takováhle dvoukvaltová, dělená narace není v Jordanově kinematografii novinkou (Hra na pláč, ono i to Interview s upírem), tentokrát ji však zvládl méně obratně. Eleanořina linie je příliš roztahaná, Clařina zase chaotická. Snad kdyby se trochu minutážní zvrátil poměr mezi nimi... P.S. Gemma Arterton je vážně kus. (06.10.2013)

Nemůžu pochopit to, že je Byzantium ve své podstatě divadelní hra. To mě úplně ničí, protože si já jako konzervativní Čech nedokážu představit, že by se v divadelní hře z dneška objevil upír a celé to bylo dost moderní. Nicméně tenhle příběh dokázal, že minimálně jako film dokáže fungovat. Je teda dost komorní, což se o herecké účasti říct nedá, ale já si ho fakt užil. Užil jsem si ho právě přesně kvůli té herecké účasti. Saoirse Ronan a Gemma Arterton je pro mě kombinace taková, že i kdyby film byl totální díra, tak z těhlech dvou holek prostě pořád budu míst radost. Naštěstí film totální díra není a tak 118 minut uběhlo tak, že vrátit se k tomuto příběhu bude snad i povinností. (24.08.2014)

Je to už tak strašne dávno, čo som videl film s upírskou tématikou a nemal som chuť vracať. Pritom Neil Jordan - tvorca môjho obľúbeného Interview s upírom, musel klesnúť takto hlboko a natočiť kvázi fantasy príbeh, ktorý skôr ako na upírov sa zameriava na úlohu ženy v patriarchárnej spoločnosti. A nie len tak hociakej ženy, ale prostitútky. Film je vo vážnych miestach nechcene smiešny v scénach, ktoré si vyžadujú citlivú prácu s atmosférou je zase príliš chladný a neprívetivý. Pritom celkové prostredie a zasadenie príbehu do penziónu Byzantium ponúkalo niekoľko skutočne lahodných možností. Nič sa ale nestalo. Arterton síce behanie v korzete ide a pohľad na jej naskakujúce prsia sa nesie celým filmom ako light motív, ale jej výkon je až chabučko slabý. A o Saoirse Ronan sa zmieňovať nebudem. Tá jej intelektuálnosť ma neuveriteľne vytáčala. Jediné za čo si film zaslúži tú jednu hviezdu je nápad z ostrovom a tiež fakt, že tie scény ma ako jediné skutočne bavily. Už prosím žiadnu feministickú hru, spravenú do filmovej podoby. A keď na to príde, už prosím žiadne upírie príbehy z dnešných čias. (07.11.2013)