12 let v řetězech

Upřímně řečeno, otroctví je blahobytnému středoevropanovi 21. století poněkud vzdálené téma, a pokud by se emoce vstřebané z takovéhoto filmu měly redukovat na pouhý nezúčastněný povzdech ("to bylo hrozné, co se tenkrát v Americe dělo"), bylo by to dost málo. Naštěstí 12 let v řetězech nenabízí tento patetický jednoúčelový impuls k uronění několika krokodýlích slz, ale dává podnět k hlubšímu uvažování: Otroctví tu není prezentováno jako zlo páchané individuálně jedincem vůči jedinci (nebo skupině), ale jako společenský problém, který je důsledkem nadřazení osobního vlastnictví morálce, nebo lépe řečeno přizpůsobování morálky principu posvátnosti osobního vlastnictví. Jistě, Epps byl zamindrákovaná pokrytecká svině se sadistickými sklony (excelentní Fassbender), ale takový Ford byl vlastně slušný člověk, který otroctví chápal jako přirozenost (neřkuli božskou nutnost), kvůli které měl také Solomona za živou věc, za svůj směnitelný majetek. Rázem se (domyslíme-li tezi o nadřazenosti osobního vlastnictví morálce do důsledků) ocitáme v dnešní době a v našem prostoru (protože co jiného je např. problém "exekucí po česku", ničící celé rodiny pro pár korun dluhu - ať už vzniklého z hlouposti, nevědomosti či opomenutí)? Když se ale vrátíme do poloviny 19. století na americký Jih a k příběhu nešťastného Solomona Northupa, tak je pozoruhodné, jak nepateticky a zajímavě McQueen příběh zpracoval. Jeho osud není interpretován jako především boj chytrého a vzdělaného černocha s hloupým otrokářem (jak by se to lacině nabízelo), ale spíš jako boj vzdělaného člověka zbaveného lidství s nesvobodou jako takovou, jako boj o holý život. Brutalita, elementární nespravedlnost, nemožnost bránit se všemi prostředky (včetně svého intelektu) a maximální utrpení jsou stavy zprostředkované s multidolarovou precizností, které nelze po technické stránce vytknout ani ň. Zimmer sice použitou hudbou vykrádá sám sebe a scénáristův tok času jsem vnímal jako hodně nelineární (čas filmu vs. Solomonův čas; to vypadalo minimálně na kubickou funkci...), nicméně výsledkem je nadprůměrný hollywoodský film, který je možná motivovaný reflexí či vyrovnáním (v tomto ohledu jsou Stud či Hlad tématicky mnohem aktuálnější a v mnohém podnětnější), ale který má celou řádku motivů a námětů ke špekulaci (24.01.2014)

Precizně natočený, explicitně otevřený, historicky realistický a bez alibismu podaný film, který mě zkurveně překvapil! Tohle musí zaujmout už jen naprosto přesným vylíčením obchodu s "negry", detailním provedením celým tím průmyslem s černým masem a věrohodným zobrazením jižanské nálady té doby. Skutečně věrohodná lahůdka, která i v detailech perfektně opisuje historii, ne už tolik učebnice dějepisu dnešních Američanů. Už jen proto je naprostým šokem, že v tomto americkém filmu chybí tradiční americký sentimentální patos, který by diváka nutil fandit hlavní postavě jen kvůli osobnímu příběhu, režisérovi by zároveň výrazně ulevil v práci a šanci na zisk Oskara by navíc zvyšoval minimálně o polovinu. Místo toho je raději apaticky ukazováno bezpráví, nespravedlnost nebo jen explicitní mrskání do masa bez patřičného zakončení v podobě úlevy nebo pocitu zadostiučinění diváka. A to jen proto, aby byl dostatečně zdůrazněn "duch doby" a fakt, že negr z plantáže si nad politováním mohl tak maximálně honit ptáka při nejperverznějších erotických představách. Film je tedy na jednu stranu filmem, ale jeho primární cíl je oživení historicky tupých znalostí Američanů a připomenutí jim, jak to za jejich pradědů vlastně chodilo. Herecké výkony jsou naprosto špičkové a takový Fassbender zahrál snad nejlepšího záporáka za poslední dobu a podal možná nejlepší výkon v celé své kariéře. Herecké výkony jsou špičkové i od těch "negrů", ačkoliv za celý film neřeknou téměř nic a přitom naprosto vše. Dokonce i hudba a její doplňování s dějem je precizní a divák jí zaznamená jako plnohodnotnou součást vylepšující film, ne jako fádní hudební podkres děje, jak tomu bývá u většiny filmů. Dokonce i ty jindy směšné artové záběry dokázal rejža vychytat a sedí tam jak prdel na hrnec. 90% (12.01.2014)

Steve McQueen se již po dvou filmech vyprofiloval do nesmírně schopného režiséra, který dokáže ve svých filmech spojit art i mainstream. 12 let v řetězech se zprvu artově tváří, ale později možná až trochu nepříjemně sklouzává k typickému mainstreamu toužícímu po Oscarech. Příběh je vystaven brilantně. Nepochopení, vzpouzení se, rezignace a zejména všudypřítomné utrpení se nám zaryje pod kůži. Solomon si projde několika otrokáři, mezi nimiž kraluje Fassbender, přesto z diváckého pohledu nelze říct, že by zažil něco nového, popř. neočekávaného. 12 let v řetězech je inteligentně sepsané a perfektně zrežírované drama, které s vážnou tváří opakuje to, co v nadsázce sdělil Nespoutaný Django. 8/10 (02.01.2014)

"Ty seš inženýr nebo negr?" Byly doby, kdy se to vylučovalo, ale dnes je vše jinak. Tehdy však černý muž pod bičem otrokáře žil a jelikož je utlačování menšin dnes tak populární téma, tak se o tom oscarový film natočil. Já jsem v něm tedy neviděl nic, co bych už neviděl jinde nebo bych to alespoň nečekal. Navíc jsem si poměrně jistý tím, že ani dnes se otrokáři a otroci neshodnou na tom, zda bylo či nebylo otrokářství správným režimem. Ale zpět k filmu. Já jsem byl poměrně překvapený tím, že se vyděračské hraní na city za zvuku smutných smyčců neobjevovalo zdaleka tak často, jak jsem očekával. Nakonec byl Solomon alias Plat docela sympaťák, takže jsem mu přál, aby beztrestně mohl zvýšit zisky svého pána, byla mu snížena norma na sběr bavlny a bylo mu dovoleno naladit si housle. Jsem zkrátka dobroděj, ale v tomhle jsem kromě "aktuálního" tématu nic až tak moc oscarového neviděl. (27.11.2018)

„Nie je nič, čo by som ti odpúšťala.“ Každá krajina na svete má to svoje a pri filmoch ako tento si to naplno uvedomíte. To, čo budú zrejme americkým študentom premietať na hodinách dejepisu, je pre Slováka ťažko pochopiteľné. Jasné, rasizmus, xenofóbiu a násilie veľmi dobre poznáme aj my, ale napriek tomu je proste 12 rokov otrokom príliš špecifickým, osobitným filmovým zážitkom. Prvých 30 minút pre mňa bolo neznesiteľných. Úprimne som sa desil toho, že ma následne čakali ešte DVE hodiny toho istého. Našťastie to nakoniec „to isté“ nebolo a aspoň trocha sa to rozhýbalo. Takisto hercom sa podarilo vytvoriť pôsobivé kreatúry, hoci sympatie rozhodne nebudia. Ústredný hrdina je taký, čo ja viem, nijaký. Ale to je ešte nič oproti zbabelému Benedictovi Cumberbatchovi, zmagorenému Paulovi Giamattimu, odpornému Fassbenderovi a zvrátenému Paulovi Danovi. Najlepšiu postavu široko ďaleko nakoniec dal Brad Pitt (producent filmu) sám sebe, ehm. Ako moju pani manželku, aj mňa strašne štvali neznesiteľne dlhé, statické zábery. Neviem, to fakt niekoho reálne a úprimne baví pozerať sa dve minúty na to, ako týpek hľadí filozoficky do diaľav? Wtf? Našťastie je tu pomerne veľa scén, ktoré majú niečo do seba (bičovanie, „Run nigga, run“). (27.03.2018)