12 let v řetězech

Solomon Northup je výnimočným umelcom obdarovaným mimoriadnym "husliarskym" talentom. Vďaka jeho schopnostiam si vydobyl zázemie slobodného muža tmavej pleti s dobrým postavením v spoločnosti. Jedného dňa sa zoznámi s pánom Brownom a Hamiltonom, ktorí mu ponúknu výborne platenú prácu vo Washingtone. Nasledovné udalosti dokonale zmenia jeho život. Zmiešané pocity z filmu, ktorý vyhral cenu Britských Oscarov. Nie, že by film nesplnil, čo si režisér predsavzal ( otroctvo v dávnych dobách je vždy výbornou témou na solídnu drámu ), ale pokiaľ ho porovnám, napr. s takým " The Help" ( ktorý je síce zasadený do "skoršej" doby a príbeh je diametrálne odlišný ), nemá žiadnu šancu. Bohužiaľ, "Twelve Years a Slave" ma nijak výnimočne emocionálne nezasiahol, príbeh zaujal len z časti ( čo pripisujem občasným nudným pasážam ). Ja osobne nie som sklamaný, ale čakal som viac. (22.02.2014)

Tak nějak přemýšlím nad tou historií USA. Nebyla moc veselá. Pak přemýšlím nad tou naší. Vrátím se k té USA a napadá mě snad jenom to, že lidi v minulosti byli hrozný svině. Neříkám, že dneska nejsou, ale to co se na území USA od její kolonizace dělo, to nemá snad obdoby. Území vykoupené krví indiánů a následně krví Afričanů, co si tam bílá tvář dovezla, není zrovna něco, čím by se v současnosti dalo chlubit. A Anglický hodně zajímavý režisér Steve McQueen jednu takovou etapu převedl do takového příběhu, že mi po celou dobu filmu bylo hrozně zle. A samotného závěru jsem se málem ani nedožil. No a to si myslím, že s těmi filmy už něco vydržím. Holt nevydržím, takhle drsný film jsem dost dlouhou dobu neviděl. V některých scénách byl cítit totální zmar, totální prohra a smutek z každého dne stráveného na poli s bavlnou. Režisér to ale natočil hodně dobře. Některé scény nikdy z hlavy už nedostanu. A nejenom proto, že se v nich dějí šílené věci, ale i proto, že je režisér záměrně natočil dost zdlouhavě, místy i beze slov. Samotný záběr totiž mluví za vše. No a herci? O těch netřeba zdlouhavě mluvit. Ty všichni na mě totálně zapůsobili. Nejenom hlavní černošské role, ale i vedlejší, ve kterých se předvedla celá řádka známých jmen. (28.02.2014)

Film, který vás donutí stydět se za to, že patříte mezi lidi, kteří se vždycky cítili rasově nadřazení.. Bohužel téma je daleko lepší, než samotné zpracování. To je samo o sobě zbytečně natahované, má podivný scénář a emoce na bodu mrazu. Hudba Hanse Zimmera zajímavě dokreslila děj, ale ani ta nebyla tak výrazná, jako v jiných jeho počinech. Z takového silného příběhu by se dalo vymačkat určitě víc, takhle mám dojem, že se do toho někdo opřel jen napůl. (16.05.2014)

Bál jsem se sebe-dojímavé historické fresky o soudržné černošské komunitě a hnusných jižanských otrokářích, ale dostal jsem překvapivě bystrý a komplexní příběh muže, který si snad až příliš rychle osvojí vnucenou identitu a svých 12 let prožije ne v řetězech, ale v odloučení (od rodiny, ale i od "komunity" otroků-negrů). McQueen podobně jako před rokem Tarantino napadá příliš jednoduché škatulky a líbivé katarze. Scénář mu sice mete pod nohy občas až zbytečně velká slova, ale vyprávění obrazem, důraz na nejednoznačné "hledění" do tváře hrdiny i jeho souputníků a vnitřní vrstevnatost jednotlivých Pánů ho udrží poblíž jeho ústředního tématu - nesvobody, která není výsledkem konkrétního zotročení, ale spíš existence samotné. Nakonec tak můžeme dojít k překvapivému zjištění, že víc než cokoli je 12 let v řetězech film o přijetí cizí identity a traumatické ztrátě sebe sama. Odtud mnohde zmiňovaná pasivita hlavní postavy, která je ve skutečnosti bytostnou součástí její volby přežít i prostřednictvím největších kompromisů. Spíš Frantz Fanon než Steven Spielberg, každopádně film i přes svou nevyrovanost v nejlepších momentech mistrovský a silný. V těch ostatních možná bezpečně se blížící konvencím, ale stále přinejmenším fascinující a hodný promýšlení. [85%] (10.01.2014)

Jdi a dívej se! Píše-li tu někde někdo, že tenhle film nemá přesah/nesouvisí se současností, nepochopil základní premisu filmu - tenhle příběh není o otroctví, ale o zotročení (proto 12 let v řetězech), nebo lépe řečeno je primárně o době otrokářské, ale sekundárně popisuje to, co se všude na světě děje i dnes...obchodování s bílým masem, prodávání dětí, otrocká práce atd. (v evropských poměrech lze komparovat třeba s Iñarritovým filmem Biutiful) Nevím, jestli to byl koncept, nebo je to má osobní podvědomá divácká zkušenost, ale velmi silný je vjem lágru, paralela s děním a atmosférou v koncentráku, ovšem na pozadí nádherné přírody, což některým scénám (které přecházejí ve statické obrazy, což je McQueenova specialita) dává až bizarní rozměr. Americký Jih jako jeden velký koncentrační tábor...paralela s holocaustem je obrovská... (o to silnější při němé scéně, kdy se černí otroci setkají se skupinou severoamerických indiánů...jejich genocida je další z temných stránek historie západní kultury) Fascinující je 12 let v řetězech po filmové stránce, McQueen je ryzí filmař. Už jen ten fakt, že velkolepé drama dělají především hudba a ruchy. Práce s rytmikou, všechno to tleskání, klapání, sborový zpěv, gospely... A pak kamera, která často bloudí mezi exotickými stromy nebo se zastaví úplně. Pomalé vertikální jízdy a dojem statických obrazů. Tento koncept ještě posiluje epizodičnost dějové linie, 12 let v řetězech jako sled jednotlivých epizod příběhu. A také důraz na subjektivitu vnímání, kamera vlastně jen doprovází hlavního hrdinu na jeho strašlivé odysee a jako průvodce se vyhýbá velkým celkům, divák tak vidí jen torzo reálií bezprostředně souvisejících se Solomonovým příběhem. Nedozvíme se nic o okolnostech únosu, neuvidíme zvenku dům, kde ho zprvu vězní, nespatříme vcelku loď, na které ho převážejí na jih, nedozvíme se nic o osudu dětí násilně oddělených od matky...vše postaveno na principu umělecky modifikované 3rd person videohry, což zintenzivňuje divácký prožitek. Jdi a dívej se! (03.03.2014)