Děs v opeře

Argento si zvolil prostředí opery,je to takový uzavřený svět jen pro opravdové milovníky a znalce tohoto žánru.Toto místo je už tak poměrně tajemné až démonické,jako i sama Verdiho hudba,která dokáže v lidech probudit hluboce zasuté vášně,ale taky touhy a naděje.Tak i stravující pocit odplaty.Bolest a utrpení ještě víc rozdmýchá vzrůstající vlnu zloby a krutosti,která svou nezdolnou bestialitou přetrvá až do nezvratného konce."Strhující dílo...Dario"! (13.04.2009)

Nevypadalo to celou dobu marně, ale v konečném důsledku mi zase přišlo, že údajný "mistr žánru giallo" předhodil další průměrný a ne tolik oslňující snímek. Krom jeho debutového gialla Pták s křišťálovým peřím: Přízrak teroru a fantasy hororové atmosférické mňamce Suspiria mě teda nechává jeho režisérský um zcela chladným. Nemůžu si pomoci, ale Dario Argento mi připadá jako přeceňovaný režisér. Jsem moc zvědavý na další snímky, ale scenáristická složka je právě důvodem mých rozpaků, zkrátka na ni Argento hodně dlabe. Stejně jako v Tmavě červené mi opět připadalo, že hudební doprovod Děsu v opeře vůbec nedává smysl a neodpovídá napětí scény. I když je pravda, že to je pro žánr příznačný prvek, ale subjektivní pocit je holt pocit. Viděl jsem i jiné gialla, kde mě to takhle do uší vůbec nebilo. Abych ale tomuto kousku nekřivdil, tak se tu našlo několik opravdu zvláštních momentů jako třeba ten, kdy je hlavní svázaná hrdinka s přilepenými jehlicemi na spodních víčkách nucena přihlížet mordovačce svých známých a nemůže kvůli riziku píchnutí riskovat mrknutí. To samé kamera, nasvícení a výprava je prvotřídní. Nejvíc ale příběhu škodí až mučivě nastavovaný závěr, kdy už jsem nervózně začínal koukat na hodinky. To by se prostě při sledování stávat nemělo. Mno ještě uvidíme pane Argento. (13.01.2016)

Velmi slušný Argento. Jak se u gialla sluší a patří, dočkáme se tajemného zabijáka a jeho krvavých mordů. Vraždí se dost, není tu sice takového množství gore, přesto je provedeno špičkově a bez pocitu samoúčelnosti. Větší pozornost však na sebe strhává samotný vrah, o jehož identitě a pohnutkách neznáme vůbec nic. Jeho jednání trochu připomíná hrdinčina pomateného fanouška, který jí nutí být svědkem všeho toho brutálního řádění a to velmi účinným způsobem: jehlami na očních víčkách. I díky tomu, že se tu vraždí celkem často, není místo pro sáhodlouhou nudu - tedy až na dialogy, které smrdí papírem. Velkým pozitivem je kamera, jelikož se dočkáme několika opravdu parádních kamerových hrátek (vystřelená kulka skrze klíčovou dírku). Více v mé recenzi zde. (26.07.2010)

Maestro, fantastico ! Z hlediska logiky samosebou strašlivá hovadina, ale to je vnímavému divákovi úplně fuk. Argento si zase vyhrál s obrázky a hudbou tak dokonale, že se prostoduchost scénáře úplně ztrácí. Kamera neuhýbala před brutální estetikou smrti a při soundtracku se dokonce rozbušilo i mé okoralé srdce metalového fanouška. Maestro, díky ! (12.09.2014)

Veľmi nevyrovnaný Argento. Začiatok je pomerne rozpačitý, Argentovi sa nedarí budovať napätie a snímka ako horor zlyháva vo všetkých bodoch. Práve vo chvíli, keď som sa definitívne presvedčil, že táto snímka sa skutočne nevydarila sa Argento rozbieha nevýdaným spôsobom. Pôsobivé gore scény útočiace na divákove zmysly, atmosférická metalová hudba (oveľa lepšie zvolená ako napríklad vo Phenomene), či celková schopnosť upútať diváka. Áno, v týchto chvíľach sledujeme klasického Daria, snímku, v ktorej si havran pochutnáva na čerstvom vyďobnutom ľudskom oku, snímku, ktorá sa nebojí diváka šokovať. Nuž ale potom je tu posledných 10 minút, ktoré sa náhle zvrtnú do podivnej zlátaniny. Takto odfláknutý koniec som už dávno nevidel, nejdem tu teoretizovať kde sa stala chyba. Pre Argentových fanúšikov je to povinnosť, zvlášť ak majú pozitívny vzťah k opernej hudbe, ostatní o nič neprídu ak túto snímku vynechajú. (24.07.2006)